Správně pojmenovat kapelu je docela umění a taky důležitá věc. Pokud mezi jménem skupiny a její hudbou dojde k nějaké zásadnější kolizi, může z toho být mrzení. V lepším případě je názvem možné vyslat publiku signál, aby dopředu vědělo. Druhová označení květin jsou předzvěstí trippy hippy stylu, přehlásky a shluky souhlásek oznamují, že se bude hrát tvrdě, möc tvrdě.

No projíždějí-li se po plakátech nějaké hudební skupiny náklaďáky, taky tu není moc alternativ. Dojde buď na country, nebo jižanský rock. První jmenovaný žánr je na tom v posledních letech docela dobře, těší se respektu i v těch částech publika, jež se mu dříve vysmívaly, ani mezi velkoměstskými hipstery dnes není problém narazit na mladé muže a ženy, jejichž srdce hoří láskou k písničkám Hanka Williamse nebo Townese Van Zandta. S jižanským rockem je to horší, v očích svých četných odpůrců je to naprosto a definitivně „uncool“ žánr, doména amerických venkovanů mužského pohlaví a středního věku, jejichž představa tance je toporné přešlapování z nohy na nohu a představa ideálního večera je zpanákovat se a poslouchat přitom vousatého umělce ve stetsonu, který zpívá o tom, jak se zpanákoval, případně o kráse ženy, o níž sní, a frustraci z té, kterou má. Aspoň že ta mašina jakž takž jezdí.

Skupina, která zvolí jméno Drive-by Truckers, je, takříkajíc, jasná. Na ni nic jiného než jižanský rock prostě nezbývá. Kapela kolem kytaristy a zpěváka Pattersona Hooda ale už roky dokazuje, že obdělávat tuhle roli může být docela ušlechtilé a naplňující poslání. Ten název asi zpočátku mysleli jako fór – stejně jako kresby na obalech svých alb, všechny ty obrázky auťáků, lahví, lebek a holek, které působí jako výplody imaginace hodně znuděného deváťáka. Pokud si ale kdysi dělali z nějaké tradice taky trochu legraci, jsou dnes jejími předními reprezentanty, udržují ji při životě. Drive-by Truckers jsou docela chytrá kapela, projevuje se to mimo jiné i v tom, že se nesnaží za každou cenu chytře působit. Při vší mohutnosti (tři kytary na koncertě) je neokázalá, nesklouzává k exhibicím, efektnímu „chlapaření“. Drive-by Truckers jsou taky skupina v rozumné míře předvídatelná, nehraje sice pořád dokola jednu a touž píseň, zároveň ovšem nehrozí, že by se praštili do hlavy a začali zkoušet taneční elektroniku.

Nevybočují z rámce tradice, zůstávají v něm ale proměnliví, v různý časech akcentují různé její složky – kromě toho jižanského rocku taky country nebo klasické americké písničkaření ve stylu třeba Neila Younga a Crazy Horse. Vždycky je tam ovšem znát jejich silný vklad – hráčský (všichni členové skupiny jsou dost zdatní a zároveň velmi týmoví, DBT jsou velmi silná „jednotka“) a především autorský. V té kapele se vystřídalo hodně výrazných osobností – kromě Hooda je to třeba autor menší části repertoáru Mike Cooley, dříve s nimi vystupoval i dnešní uznávaný sólový umělec Jason Isbell, na samostatnou autorskou dráhu vyrazila i dlouholetá basistka skupiny Shonna Tuckerová.

Páteří repertoáru DBT ale zůstávají písně, jež napsal a zpívá Patterson Hood. Je to hudba velmi jižanská, lokální, to znamená spjatá s nějakým místem, jeho historií a duchem a taky místní tradicí vyprávění. Hood je muž značného literárního talentu, ve světě jeho písní se potkávají figurky typických ztracenců i místní legendy, sporní velikáni politiky i pop music, jižanské gentlemanství a zbožnost i dlouholetá historie otroctví a segregace. Vykreslený s jednoduchostí, jíž dosáhnout vyžaduje dost práce. Díky tomu je ale Patterson Hood jeden z mála rockerů dneška, kteří jsou schopni deklamovat z pódia slova o tom, jak je dobré mít jeden druhého rád, protože je úžasné být naživu, aniž by to působilo velkohubě či trapně. Naopak by jeden i tu slzičku otřel a ruku se zapalovačem k nebi pozvedl.

Jejich čerstvě vydané koncertní trojalbum (!) It‘s Great to Be Alive je pro posluchače, který by se s DBT rád seznámil, ideálním prvním kontaktem. Dojde na něm na písně ze všech desek kapely, ale především věrně zachycuje ducha té skupiny, která hraje dobře a nehraje si přitom na nic. Je z něj také znát, že smyslem písniček Drive-by Truckers je, aby byly hrány před lidmi, byly součástí nějaké společné zkušenosti. Ne předhazovány davu, jenž vzhlíží ke stars na pódiu, ale nějakým způsobem sdílené, vyjadřující společné kořeny, společnou „bagáž“. Jeden nemusí být schopný rozeznat od sebe na mapě Georgii od Alabamy, aby si toho mohl připadat účastný.

Drive-by Truckers: It‘s Great to Be Alive (ATO, 2015)