Zásadní otázka, která v poslední době hýbe politikou v celém západním světě, zní, jestli migrace zemím, do nichž přistěhovalci míří, společensky prospívá, nebo škodí. Odpověď je složitá, protože je nutně kombinací společenských a ekonomických vlivů. To, že země jako celek díky masovému přistěhovalectví měřeno čistě ekonomickým výkonem zbohatla, ještě vůbec neznamená, že jí migrace jako celku prospívá. V poslední době je to v učebnicových příkladech vidět v Americe a ve Velké Británii. Obě země, jistě i díky levné práci přistěhovalců, bohatly. Pro velkou část společnosti se ale podmínky pro život zhoršily. Nebo alespoň ti lidé měli ten pocit. Měřítkem, kdy je migrace prospěšná, je ale právě to, že ji musí cítit jako přínos drtivá většina společnosti. Jinak je našlápnuto na výbuch frustrace a nespokojenosti.

Skuteční uprchlíci před válkou a perzekucí jsou naprosto samostatnou kapitolou, která nemá s ekonomickou migrací nic společného. U nich jde o pomoc, ne o profit.

U každé ekonomické migrace je ale ta otázka namístě. To, u čeho se dá říct, že prospívá celé společnosti, je přesně řízená migrace vysoce kvalifikovaných lidí. Takovou, jakou dělá Kanada a do jaké se chce pustit po odchodu z Evropské unie Velká Británie. Z těch, kdo tam chtějí přijít, žít a pracovat, si vybíráte ty nejschopnější a nejkvalifikovanější. Talenty, o nichž víte, že s jejich integrací do společnosti nebudou žádné problémy. Jejich schopnosti budou pro hostitelskou zemi jen plusem.

Příchod takových lidí totiž na rozdíl od migrace těch s nízkou kvalifikací, ochotných pracovat levněji než místní, většinou platy zvedá i pro domácí. V těchto profesích totiž skutečně často funguje světový trh a firmy se přetahují, aby je přitáhly právě do své země. Tím se přirozeně zvedá nejen konkurence, ale i úroveň platů. Získávají nově příchozí, domácí i celá společnost. Jsou to na rozdíl od různých pomocných prací profese, kde zkušenosti z různých zemí zvyšují schopnosti i sociální kapitál, který se dokáže přetavit v profit pro celou společnost.

Ti lidé neodcházejí, na rozdíl třeba od mnoha méně kvalifikovaných Poláků do Británie, před chabou životní perspektivou doma. Chtějí se něco nového naučit a často s sebou pak domů přiváží pro společnost vyšší hodnotu, než s jakou odjížděli. O migraci těch nejvíce talentovaných se soutěží. To je to vysávání mozků, z něhož profituje celá hostitelská společnost.

Nám se zjevně vyšší atraktivitou daří přitahovat mozky ze Slovenska. Podle aktuálních čísel Českého statistického úřadu si Slováci v Česku vydělávají skoro o třetinu víc, než je průměrná mzda v zemi. Téměř 35 tisíc korun měsíčně proti 27 700 korun, které dostává průměrný Čech. Teď na vrcholu ekonomické prosperity, kdy si firmy stěžují, že nejsou lidi, to zažíváme poprvé. Přichází sem tedy zjevně víc drahých mozků než lidí s nízkou kvalifikací ochotných vzít práci v supermarketu za nižší plat než domácí. Tím táhnou nahoru celkovou úroveň platů a životní úroveň.