Na karlovarský festival jsem začal jezdit relativně pozdě, shodu okolností jsem se časem snažil prezentovat jako postoj – Karlovy Vary? Tam nejezdím! Člověk udělá hodně, aby se odlišil… Nakonec mě tam ale pracovní povinnost přece jenom dohnala a dostavila se předvídatelná pointa: zalíbení nalezeno. Nejde jenom o ty filmy, jichž tam člověk vidí hodně, a když si nedá pozor, vidí jich dokonce až moc, tolik, že z toho začne mít širokoúhlé sny, a je-li na ulici osloven cizincem, netrpělivě čeká, kdy se objeví titulky. Je snadné si oblíbit specifické karlovarské společenské uspořádání, ten zvláštní a jistým způsobem líbezný hybrid společnosti striktně rozkastované, a přitom jistým způsobem beztřídní.

Ondřej Štindl