Bankovní rada ČNB na svém pravidelném zasedání (2. 2.) opět rozhodla, že bude pokračovat v měnových intervencích proti koruně. Potvrdila závazek, o který se ji nikdo neprosil, který je zároveň v mezinárodním kontextu unikátní, a potvrdila tím i svou mentální nehybnost.

Bude nadále „tisknout“ českou měnu s cílem ji oslabovat nad 27 korun za euro. Bude tak činit přesto, že růst spotřebitelských cen už v prosinci prorazil hranici 2 % a potvrdil Česko v pozici země s nejvyšší inflací v Evropské unii, vyjma Belgie (2,2 %).  

O výstupech – dnes už slavného – Holubova měnového odboru si sice můžeme myslet, co chceme, ale právě o ně bankovní rada ČNB opírá svá rozhodnutí. V prosinci se tento odbor ČNB  – jako obvykle –  spletl ve své krátké prognóze růstu spotřebitelských cen, tentokrát o 0,7 % procentního bodu, tedy o podstatných sto procent.

Na první čtvrtletí očekávají analytici centrální banky růst spotřebitelských cen o 2,1 %, a tento „podstřel“ je tedy už opravdu k zasmání. Rostou světové ceny ropy, plynu, silové elektřiny, nafty, benzínu, uhlí, topného oleje, vepřového masa, vajec, mědi, paladia, cukru, kávy, citrusů i bavlny – a je to tedy pěkný fofr. Žádné drobné, ale v meziročním srovnání vesměs pořádné cenové skoky. Pokud by centrální banka nyní nechala korunu posílit, probíhající inflační náraz by byl takovýmto elegantním způsobem jistě alespoň zeslaben. Inflační amplituda snížena. Na dohled přitom máme očekávané zrychlení růstu cen (zvláště potravin) v souvislosti s druhou etapou EET.

Měnový odbor centrální banky inflaci pro příští měsíce opět podstřeluje – což se ovšem teprve musí potvrdit. Moc se však na to potvrzení těšit nemůžeme. I podle výše zmíněné prognózy inflace v Česku bude zrychlovat a v příštích osmnácti měsících  se ocitne stabilně nad dvěma procenty. Budeme přes čáru, i když právě dosažení této hranice se v ČNB stalo už před lety fetišem.

Brzy poznáme, jak inflace ukusuje z našich účtů i peněženek, a reálné mzdy, pokud vůbec porostou, tak z důvodu vysoké inflace velice pomalu. Důchody zamrznou.

Umělé oslabování koruny považovala většina ekonomů za špatné od samého začátku. Měnový kurs je nejdůležitější cena v ekonomice, a když tato cena je bezdůvodně a dlouhodobě vychylována ze své tržní rovnováhy, vstupují jejím prostřednictvím do celé ekonomiky falešné cenové signály, které kompletně deformují chování ekonomických subjektů. Od největší továrny až po posledního spotřebitele. 

Když mléko zlevní, či zdraží, pak ekonomické dopady cítí výrobci i spotřebitelé leckterého jídla velmi zásadně. A podle toho pak jednají. Kurz je přitom cena cen a ovlivňuje každého. Není divu, že se v Česku málo investuje – pracovní síla je levná, tak proč ji šetřit? Strukturální změny? Kam se zbytečně posouvat? Co měnit, a proč?

Žádná ze zemí Evropské unie se deflace v minulých letech nevylekala natolik, aby si sama stanovovala jakési znehodnocující závazky. V řadě států vně Eurozóny (Švédsko, Británie, Polsko, Maďarsko) byl ekonomický růst ve srovnání s námi rovněž solidní, a to ještě nebereme v úvahu umělé české zrychlení, související s chvatným dočerpáváním evropských fondů v roce 2015. Švýcarský frank proti euru v lednu 2015 dokonce posílil o 20 %, a tamní ekonomiku to nijak neohrozilo, i nezaměstnanost zůstala v této alpské zemi nejnižší v Evropě. Slovensko bylo v deflaci přes dva roky a znovu i loni rostlo rychleji než my. Průměrné mzdy na Slovensku v eurech přesáhly českou úroveň. Naši dědové se musejí v hrobech obracet.

Bankovní rada měla nyní pěknou příležitost se špatným experimentem skoncovat a kurz koruny dále „neprznit“. Zmenšit inflační hrb, jehož další nafouknutí nás v příštích měsících nemine. Namísto stabilizace cenového vývoje poletíme od mantinelu k mantinelu.

ČNB od listopadu 2013 do konce roku 2016 uměle „vytiskla“ přes bilión korun a dle odhadu Komerční banky to jen nyní v lednu bylo dalších 360 miliard (34 000 Kč na hlavu). Tyto peníze ale nikdo z občanů České republiky nedostane, tyto peníze jenom zředí bohatství země, to, co v peněženkách a bankách už máme. Stihne do dubna ČNB „vytisknout“ další bilión? A k čemu jinému kromě oslabování naší měny to bude? K tomu, aby dům Na Příkopě přetékal akciemi a dluhopisy svázanými s eurem, tedy s měnou, o níž sám americký prezident pochybuje, zda ještě za dva roky vůbec bude existovat?

Centrální banka dala spekulantům další dodatečný čas si s korunou hrát a vydělat. Oni nemusejí své zisky prodejem nabytých korun realizovat hned, mohou si počkat i celé roky a srážet svou nabídkou korunu ještě i v dalším desetiletí. Ve hře jsou biliony. Co si ještě necháme líbit? Peníze, které naspekulují tito hráči, zaplatí česká ekonomika. Hra s nulovým součtem.

Guvernér ČNB Jiří Rusnok nyní řekl, že „máme-li dostát taky trošku našim slovům, tak by to mělo nejméně do konce března být“ (myšleno oslabování koruny). Centrální banka je zde ale nikoli proto, aby poskytovala jistoty Sorosovi a dalším podobným spekulantům, nikoli proto, aby dávala jistoty exportérům k vývozu mimořádných zisků ze země ven, nýbrž má podle zákona dbát o stabilitu měny a měla by stát i o to, aby v Česku co nejvíce přidané hodnoty zůstalo, aby se právě zde investovalo a aby se zaměstnanci svými rostoucími mzdami přiměřeně podíleli na dobrých výsledcích firem, kterým se daří. Co je pro ČNB víc?