Album Familiars brooklynské skupiny The Antlers je příkladem emotivního popu, který se ovšem neztrácí ve svých citečkách. Trumpety táhlé, basa houpavá – vše na svém místě.

Kdo by hodnotil kapelu The Antlers podle „vedlejších příznaků“, pravděpodobně by došel k tomu, že to musí být dost strašná skupina. Už jenom ten název – Parohy –, nebezpečně balancující na hranici pitomosti záměrné, ironické a rafinované, která je sama o sobě dnes už dosti obnošená, a pitomosti prostě pitomé.

A pak jsou tu ta vousiska zpěváka, kytaristy a vůbec vůdčího ducha kapely Petera Silbermana. Standardní porost citlivého muže, tvůrčím způsobem potetovaného na těch správných místech – modelového hipstera, u nějž se dá předpokládat, že se na pódiu ladně kroutí a vraští obličej do grimasy jaksi přiměřené exaltovanosti – vocaď pocaď. Videa z koncertů tato očekávání potvrzují. A když se jeden dozví, že nejslavnější deska kapely (Hospice z roku 2009) je konceptuální album o lásce pacientky v pokročilém stadiu rakoviny ke zdravotnímu bratrovi, může být hůl nad kapelou povážlivě nalomena. Neprávem.

The Antlers mohou být vše z výše uvedeného – kromě toho ale tvoří hudbu, jež se dá brát vážně. Peter Silberman začínal jako sólový umělec typu „osamělý mladý muž s kytarou vyzpívává v obýváku svoje stesky“. Jeho první nahrávky vznikaly značně „punkově“ – album The February Tape prý natočil během hodiny v koupelně. To se změnilo se zmíněnou deskou Hospice, která vznikala dva roky a přizval si k ní další muzikanty. Zvuk The Antlers na tomto albu začal směřovat od špinavé jednoduchosti k jakési tragické monumentalitě, Silberman a jeho spoluhráči na něm prokázali schopnost skladby gradovat a nakonec i ten koncept působil realizován ne vyděračsky, ale docela působivě. Album mělo skvělý kritický ohlas a Silberman na ně navázal rovněž ceněnou deskou Burst Apart.

Po třech letech The Antlers přišli s Familiars, sestava kapely se stabilizovala v triu a vůbec to album zní jaksi stabilizovaně – v dobrém slova smyslu. Skladby maximálně ve středním tempu, v nichž je decentně rozmáchlá Silbermanova kytara obalena vrstvami kláves a především dechovými party, táhle znějící trumpeta je pro zvuk Familiars definující. Dodává albu noční atmosféru a spolu s uvolněným rytmem i trochu „najazzlosti“. Písně z Familiars mohou v něčem připomínat britské Talk Talk – popovou kapelu 80. let, která počátkem následující dekády přišla se dvěma alby, jež se totálně vymykala tehdejší produkci a – ač v době vzniku žádný masový ohlas neměla – zanechala v hudbě hlubokou stopu, svou intuitivně se přelévající a přitom přesnou nádherou, do krajnosti jdoucí zjitřeností, kontemplativní silou. V hudbě na Familiars je znát jakási spřízněnost – nejenom v hudbě, ale i v puzení odhodit zábrany a pustit emoce naplno.The Antlers jsou ale jaksi kontrolovanější – dodržovanou písňovou formou a vlastně i povahou té emoce, jíž je deska nesena.

Na Familiars se hodně zpívá o jakémsi vnitřním rozpojení, pocitu, že vlastní vzpomínky se týkají někoho jiného, vystupuje v nich kdosi cizí, jmenovec, dvojník. Ve videu k úvodní písni na desce – k něžné mohutnosti vygradovanému „ploužáku“ Palace – kamera prochází interiérem totálně vybydleného domu, Silberman k tomu zpívá o domově, kde žil jako kluk, z nějž se stal cizinec. Může to působit trochu prvoplánově, ale funguje to.

To téma proměny člověka v bytost sobě vlastně neznámou, nepasující do obrazů z minula, se na Familiars vrací, někdy podáno tísnivě nebo nostalgicky, jindy s nadějí (třeba v Parade, jednom z vrcholů alba) ztráta minulého, odstřižení se od toho může přinášet taky nějakou tlumenou a paradoxní, ale pořád naději. Ta v hudbě The Antlers zní, nijak křičená a zdůrazňovaná, spolu s vláčnými rytmy noci a posmutnělou kytarou, v ornamentech Silbermanova vokálu, ve všech těch drobných aranžérských a muzikantských finesách, díky nimž není album – navzdory jednotnému tempu – monotónní. The Antlers asi ztratili mladickou rozervanost svých prvních alb. Na Familiars ale dokazují, že dospělost nemusí být jenom ztráta.

The Antlers: Familiars (ANTI-/Transgressive Records)