Technologické firmy jako Google, Facebook, Apple a spol. se stávají nejmocnějšími globálními hráči. Mocnějšími než velké globální banky, léta považované za symbol globalizované moci, na něž bývají vlády krátké a nedokáží jim být rovnými protihráči. Proti technologickým gigantům se ale zdají být podstatně bezmocnější.

Klasickým příkladem schopnosti a síly státu je moc vybrat daně od hráčů, kteří na jeho území vydělávají. U technologických firem se jim to nedaří. Na většině trhů po světě si užívají daňových prázdnin, které jim přitom nikdo oficiálně nedal. Oni sami si je vzali. A teď je za pomoci špičkových právníků úspěšně hájí před soudy. Zatím se jim to daří. Tak jako hrála svého času při formování ekonomiky snaha dostat pod kontrolu neomezenou moc monopolů, budou příští roky ve znamení soubojů o zdanění miliardových zisků z on-line byznysu.

Google, Facebook a spol. dokáží miliardy svých klientů využívajících jejich služby zdarma draze prodávat jako terče reklamy. V ní se v on-line prostoru stávají dominantními hráči. Podle nedávného výzkumu institutu Pew Research jde ve Spojených státech 70 procent z byznysu s digitální reklamou, v níž se ročně točí kolem 73 miliard dolarů (asi 1,6 bilionu korun), globálním technologickým gigantům. V Evropě jsou podle různých odhadů poměry podobné. Z těchto obrovských zisků neplatí technologické firmy státům, jejichž občanům do jejich on-line prostoru ty přesně cílené reklamy dávají, skoro žádné daně. Sídla mají většinou v zemích s velmi nízkými daněmi a často speciálními daňovými režimy, jako je Irsko. Z inzerce pro německého nebo českého klienta nemá česká ani německá státní kasa skoro nic.

Francie se teď pokusila obrovské příjmy Googlu od francouzských klientů zdanit. Vláda firmu žalovala o 1,1 miliardy eur (28,7 miliardy korun) za daně, které měla v letech 2005 až 2010 zaplatit ze zisku od svých francouzských zákazníků. U pařížského správního soudu narazila. Dal za pravdu právníkům Googlu.

Podle pravidel Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) musí firma v zemi platit daně, pokud je v ní „trvale přítomna“. Jenže právě v tom je v on-line byznysu, který nemá hranice, největší úskalí. Ke znakům „trvalé přítomnosti“ patří třeba to, že společnost má v zemi své továrny nebo kanceláře. Jenže v on-line prostoru nic takového fakticky neexistuje. Google argumentoval právě tím, že jeho francouzská filiálka není ve Francii trvale přítomna, především proto, že se zde nepodepisují žádné smlouvy. O ty se stará evropské sídlo Googlu v Irsku, a to včetně vybírání poplatků za umísťování reklamy francouzských zadavatelů. Google Ireland rovněž vyplácí Google France za jeho poradenskou, marketingovou a inženýrskou činnost. Díky tomuto systému firma ve Francii přiznala v roce 2015 příjem pouze 247 milionů eur, z nichž zaplatila daň 6,7 milionů eur (175 milionů korun). Když vezmeme v úvahu, že podíl Googlu a dalších technologických firem na francouzském trhu bude podobný jako v Americe, což je velmi pravděpodobné, jsou odvedené daně směšně nízká částka.

Pařížské rozhodnutí je velmi důležité, protože je na něm přesně vidět právní argumentace, kterou budou technologičtí giganti v souboji s vládami o daně používat. Francouzská vláda se chystá odvolat a pokračovat v tlaku. Rozsudek, který by mohl být precedentem pro další případy technologických daní, se ale očekává nejdřív za několik let.