Před Vídní se v letech 1529 a 1683 zastavil vpád osmanských armád do Evropy. Historie se připomene v neděli. Vídeňské zemské volby rozhodnou, jak se Rakousko postaví přívalu uprchlíků, kteří mnozí rovněž pocházejí z území bývalé Osmanské říše.
Srovnání se slavnou obranou Vídně lze použít ze dvou pohledů. Podle jednoho výkladu může Vídeň ubránit před uprchlickou vlnou předseda strany Svobodných (FPÖ) Heinz-Christian Strache, který se osobně hlásí o místo primátora s plánem tvrdého postupu vůči cizincům.

Z druhého pohledu je Vídeň ohrožena nacionálním konzervatismem, který protiuprchlickou rétorikou získává vliv ve značné části Evropy a v Rakousku ho reprezentuje právě Strache. Vídeň se ubrání, jen když primátorské křeslo obhájí sociální demokrat Michael Häupl. Souboj o dvoumilionové rakouské hlavní město bude prvními významnými volbami na území Evropské unie od letního nástupu uprchlické vlny. Jejich výsledek bude jednoznačný, a právě proto může být příkladem pro ostatní.

Zdvižená rukavice

Před několika dny proběhla ve Vídni jedna z akcí na podporu uprchlíků. Uspořádali ji místní hospodští, kteří v celkem 118 barech a kavárnách vyhlásili akci „Lokale Hilfe Wien“ (česky Lokální vídeňská pomoc nebo Pomoc vídeňských lokálů). „Rozhodli jsme se dát jasné znamení lidské sounáležitosti a shromáždit peníze pro ty, kdo k nám přicházejí, aby našli ochranu před válkou a utrpením,“ stálo na příslušné facebookové stránce. Zúčastněné podniky odvedly polovinu tržeb na pomoc uprchlíkům, řada zaměstnanců přispěla denní mzdou. Do hospod přišlo víc lidí i z toho důvodu, že v řadě z nich zadarmo koncertovali známí umělci. „Kromě štamgastů je tu hodně nových tváří. Jestli se ptáte na cizince, tak těch tu není víc než obvykle,“ zhodnotil situaci ve čtvrtek odpoledne číšník Luis z kavárny Josefine ve čtvrti Josefstadt. S nápadem podle něho přišli odboráři, v kavárenských čtvrtích na západním okraji centra se ale přidali skoro všichni. „Nepřipadáme si jako outsideři, kteří jdou proti náladě ve společnosti, protože je nás dost, abychom si nepřipadali osamělí. Prostě děláme, co je potřeba,“ vysvětlil Luis svou motivaci. „Půl obratu jde na dobrou věc, to se bude pít rozhodně veseleji,“ těšil se na večerní party David z baru Puff poblíž Mariahilferstrasse.

Část vybraných peněz dostala humanitární organizace Ute Bock, která zároveň v první polovině října pořádá festival filmů s tématem uprchlíků. Na Mariahilferstrasse proběhla demonstrace tisíce syrských přistěhovalců pod heslem „Děkujeme, Rakousko“, desítky tisíc Vídeňáků se účastnily pochodu centrem pod heslem „Uprchlíci, vítejte“, kterou následoval na náměstí Hrdinů šestihodinový koncert s hvězdným obsazením v čele s legendární kapelou Die Toten Hosen.

Všechny zmíněné akce se obvykle mimoděk, zato automaticky staly součástí volební kampaně levicového primátora Häupla, který se rozhodl pomoc uprchlíkům využít při své snaze o třetí obhajobu postu. „Nepřáli jsme si tohle téma, ale pomoc lidem, kterým jde o život, je důležitější než volební boj,“ vysvětlil levicový veterán na začátku volební kampaně svou strategii a upřesnil: „Ani vteřinu jsme nemysleli na to, jestli nám téma uprchlíci přidá, nebo ubere hlasy.“

Komentátoři nepochybují, že kromě soucitu stojí za uprchlickou volební kartou racionální úvaha. Tradiční bašta sociálnědemokratické SPÖ je totiž těsně před zhroucením. Ještě před pěti lety Häupl získal 44 procent, o devatenáct procentních bodů víc než Svobodní a o třicet víc než lidovci. Poslední předvolební průzkumy mu však slibují pouze 35 až 38 procent, o dvě až čtyři procenta více než Stracheho straně. FPÖ jednoznačně vychází plán využít obavy z běženců k volebním ziskům, Häuplovi tedy zbývá jediná šance. Rozhodl se zdvihnout „uprchlickou“ rukavici, a oslovit tak všechny, které Stracheho nacionální rétorika znervózňuje.

HC Strache a jeho vítězné tažení

Heinz-Christian Strache (46 let) svým letošním politickým tažením přesvědčil i poslední pochybovače, že je rovnocenným nástupcem minulého vůdce radikální rakouské pravice Jörga Haidera, který zemřel před sedmi lety při autonehodě. Potomek vídeňské rodiny, jejíž členové přišli po válce z českého Chomutova, se počátkem roku rozhodl změnit FPÖ poprvé v historii na nejsilnější rakouskou stranu a plán se zatím daří.

Nikdo nebyl připraven na rozměry jeho úspěchu v květnových zemských volbách ve Štýrsku. Tamní velká koalice mezi sociálními demokraty a lidovci ztratila prestiž tím, že se snažila omezit nezávislost menších obcí. Čekalo se proto, že FPÖ při volbách získá až dvojnásobek hlasů oproti minulému hlasování. Průzkumy před volbami skutečně Strachemu předvídaly dvacet procent, o deset méně než sociálním demokratům. Se sedmadvaceti procenty byla FPÖ nakonec jen dvě a půl procenta za socialisty.

Po takové zkušenosti se lidovecký hejtman Horního Rakouska Josef Pühringer na volby, které proběhly předminulou neděli, připravil důkladněji. Šestatřicet procent hlasů mu stačilo k obhajobě, FPÖ však zdvojnásobila svůj minulý zisk, s třiceti procenty se stala druhou nejsilnější stranou, a její kandidát navíc bude primátorem osmého největšího rakouského města Welsu. Hornorakouské volby prokázaly, jak šikovně umí Strache využít toho, že do Rakouska dorazil dlouho nevídaný proud běženců, a k tomu ještě z tak exotických zemí, jako je Afghánistán nebo Sýrie. Stejně jako v jiných zemích také v Rakousku existuje významná skupina lidí nespokojených s vládou a k jejich mobilizaci posloužilo uprchlické téma dokonale. Volební průzkumy v Horním Rakousku ukázaly, že polovina voličů vládních lidovců a sociálních demokratů předpokládá, že politici vlnu běženců zvládnou, další polovina má obavy, že to půjde těžko. Ovšem patnáct procent Hornorakušanů je přesvědčeno, že vláda v uprchlické krizi selhala. Tito lidé ignorovali uměřenou protiuprchlickou rétoriku hejtmana Pühringera a takřka bez výjimky volili radikální Svobodné. Zajistili jim polovinu všech hlasů.

Opět se potvrdilo, že populistická hesla zaměřená proti uprchlíkům mají ohlas především v regionech, kde žijí nižší vrstvy, zaměstnanci nebo lidé závislí na dávkách. Proto se FPÖ nejlépe prosadila tam, kde měli dosud největší podporu sociální demokraté. Přitom nebylo nutné budit nenávist k cizincům, ale položit důraz na obnovení pořádku, který se příchodem přistěhovalců zhroutil. „Pro nás není hlavním tématem azyl a to, komu ho udělit, je to otázka integrace. Třetina občanů Welsu má za sebou zkušenost migrace, 52 procent prvňáčků neumí dost dobře německy. Podíl cizinců je příliš vysoký,“ vysvětlil hlavní potíže města Welsu jeho budoucí primátor ze strany Svobodných Andreas Rabl. Nemusel agitovat, stačilo popsat neudržitelnou situaci ve městě s mnoha průmyslovými podniky, které hledají pracovní sílu především v cizině.

Jako by nestačili Rumuni a Maďaři

Díky využití tématu přistěhovalců získala hornorakouská FPÖ poprvé v historii přes třicet procent hlasů v jiné spolkové zemi, než byly v letech 1994–2004 Korutany slavného předsedy Haidera. Další na řadě bude téměř s jistotou Vídeň. Nevídaný ohlas Stracheho výpadů proti cizincům překvapil zvláště tím, že Rakušané jsou na přistěhovalecké vlny tradičně zvyklí, a dokonce se chlubí tím, jak jsou vždy připraveni lidem v nouzi pomoci. Jejich historické knihy připomínají, že hned po válce se sem přistěhovalo 400 tisíc Němců z Československa a dalších východních zemí. Po prohrané revoluci v roce 1956 zde získalo azyl 180 tisíc Maďarů. O dvanáct let později přišlo po krachu pražského jara 160 tisíc Čechů a Slováků, z nichž ovšem o rakouský azyl požádalo jen dvanáct tisíc. Po vyhlášení stanného práva v roce 1981 získalo azyl 33 tisíc Poláků, za války v Bosně přišlo 100 tisíc uprchlíků, z nichž 65 tisíc v zemi zůstalo.

Dosavadní proud běženců není v tomto srovnání extrémní. Za prvních sedm měsíců letošního roku požádalo o azyl 37 tisíc uprchlíků, z toho dvě třetiny z válečných zón v Sýrii, Afghánistánu a Iráku. Jak ovšem v předvolebních rozhovorech připomíná předseda FPÖ Strache, nejde o závěrečný účet: „Oficiálním číslům nejde věřit. Denně o azyl žádá 350 lidí, další jsou v zemi nelegálně.“ Rakousko podle něho ročně zvládne maximálně patnáct tisíc uprchlíků, další by si měly rozebrat ostatní evropské země.

Rakušané přitom mají s přistěhovalci další problém, který se v posledních letech vyostřil. „Vás nebo Maďary nebylo těžké integrovat, ale ti, kdo přicházejí dnes, jsou úplně negramotní. Ani si na nádraží nepřečtou, kam jedou vlaky,“ tak zní obvyklý výklad pro cizince, co Rakušanům na uprchlících nejvíc vadí.

Tím se však neříká pouze to, že v osmiapůlmilionovém Rakousku žije milion lidí, kteří neovládají latinské písmo, natož němčinu. Zároveň se tím připomíná, že země je již přeplněna stovkami tisíc lidí, kteří v posledních letech přišli odjinud, především z východní Evropy. Při rozšíření Evropské unie v roce 2004 se do Rakouska přistěhovalo z východu 32 tisíc lidí, většina z bývalé Jugoslávie. Předloni už to bylo 64 tisíc, z toho po patnácti tisících Maďarů a Rumunů, po sedmi tisících Slováků a Poláků. Tento proud začal nabývat na síle v dobách ekonomické krize a s nástupem autoritářských vládců se dále zvětšuje. Důsledkem je fakt, že Rakousko má největší zaměstnanost v historii, zároveň se však v posledních dvou letech zvýšil počet lidí bez práce na dvojnásobek a blíží se deseti procentům. Argumenty, že přistěhovalci jsou vítanou pracovní silou budoucnosti, proto v Rakousku raději nikdo nepoužívá.

S tím ovšem roste nevraživost vůči východním sousedům, kteří nechtějí pomoci při přijímání válečných uprchlíků a všechny okamžitě posílají dál směrem na Vídeň, směrem za vlastními občany, kteří se na západ stěhují ve stejném množství z ekonomických důvodů. Češi měli dosud z rakouského pohledu jiné postavení, protože se do Rakouska nestěhují, naopak se musejí vypořádat s vlastní vietnamskou menšinou. Tento rozdíl se však stírá, když česká politika vůči uprchlíkům srovnala krok s Maďary, Slováky a Rumuny.

Rozhodující bitva konzervativního hrdiny

Rakušané se od první světové války cítí být obětí velkých dějinných převratů a uprchlíci oživili také tento dojem. Za příliv uprchlíků totiž mohou jednoznačně jiní. Dva nefunkční státy, Sýrii a Irák, zřídily roku 1918 pod svým protektorátem vítězné mocnosti Francie a Británie. Rozvrat na Blízkém východě způsobila americká invaze do Iráku a letecké útoky Francouzů a Britů na Libyi. Důsledky v podobě vlny uprchlíků však dopadly na německy mluvící země včetně Rakouska. Silný muž Strache připomíná i tyto souvislosti a slibuje lidem, že zemi ubrání. „Wir grenzen niemanden aus – schon gar nicht unsere Wiener“ (Nikoho neodsouváme stranou – hlavně ne naše Vídeňáky), tak zní hlavní heslo FPÖ pro volby ve Vídni. S touto strategií se strana zaměřila především na dříve levicová předměstí Favoriten a Simmering nebo nové čtvrti Donauland a Floridsdorf, kde žijí chudší lidé a přistěhovalci z dřívějších dob, kteří se nové vlny uprchlíků obávají nejvíce.

Tím se ovšem Stracheho ofenziva nevyčerpává. Šéf Svobodných si uvědomuje, že nevystačí pouze s nejistou podporou bývalých a dnes dezorientovaných voličů sociální demokracie, případně s přílivem z nejmladší generace. Svůj voličský kmen doplňuje o střední třídu, především z řad menších podnikatelů. K tomu mu dávají současné vládní strany značný prostor svou daňovou reformou, která podle Stracheho nebezpečně posiluje mocnou byrokracii. Vláda sociálního demokrata Wernera Faymanna hodlá mimo jiné prosadit obdobné kroky jako kabinet jeho českého kolegy Bohuslava Sobotky, včetně zavedení povinných registračních pokladen. Od českých elektronických pokladen se liší jen tím, že nebudou on-line připojeny na finanční úřady, shodují se s nimi však chaosem při jejich přípravě, který vedl k tomu, že plánovaný termín zavedení v lednu 2016 se o rok odsunul. Šok pro všechny obchodníky znamenal zejména fakt, že přinejmenším nový software si bude muset pořídit i ten, kdo už nějakou registrační pokladnu používá. „Vláda chce mít pokladnu v každé horské chatě,“ varuje šéf Svobodných.

„Hlasy obchodníků, řemeslníků a úředníků na penzi jen čekají, až si je někdo vezme,“ napsal Eric Frey v deníku Der Standard. „Tito lidé jsou rozhořčeni z vysokých daní, povinných registračních pokladen, zákazů kouření, omezení automobilové dopravy, roztahování sebevědomých cyklistů – a samozřejmě také uprchlíků.“ Také pro zámožné občany toho už je příliš, a proto se i oni přidávají k FPÖ, kterou nepodporovali ani ve slavném Haiderově období.

Volby ve Vídni budou soubojem titánů. Proti trojnásobnému primátorovi Häuplovi kandiduje sám Strache, a sází tak všechny dosavadní úspěchy na definitivní porážku vládních stran. Ztráta Vídně by pro kancléře Faymanna znamenala důvod pro rezignaci na stranické funkce, na pořad dne by se tím dostal i pád jeho vlády. Výsledek z Rakouska bude předzvěstí pro volby do polského parlamentu koncem října, kde otázka uprchlíků rozhodne mezi liberální Občanskou platformou a hnutím Právo a spravedlnost, jež je stejně národovecké a konzervativní jako Stracheho FPÖ nebo maďarský premiér Viktor Orbán.

Herzlich willkommen in Österreich

Na hlavní ulici malého města nedaleko Vídně prochází houf dětí s vlaječkami Bulharska, Rumunska, Makedonie, Albánie. Když uslyší hlasy nějakých cizinců, rozběhnou se k nim a předávají jim kamínek namalovaný barvami rakouské vlajky a s nápisem „Srdečně vítáme v Rakousku. Žáci základní školy Krems-Lerchenfeld“. Učitelky pouze dávají pozor, aby se děti vyhnuly členům rumunského žebráckého gangu, kteří klečí na jednotlivých nárožích a s cizokrajným přízvukem zdraví kolemjdoucí.

Pokud volby ve Vídni a později v dalších městech vyhraje FPÖ, je zřejmé, co se na tomto obraze změní. Strache ve volebním programu slibuje, že zajistí pořádek v ulicích a zakáže státní podporu multikulti organizacím. Rumunští žebráci zmizí z nároží a děti už cizince vítat nebudou.