Američtí demokraté mají problém. Prozkoumali politické trendy, demografické projekce a volební systém a došli k názoru, že volby v roce 2020 byly poslední, které vyhráli za dlouhou dobu. S tím by nejspíše nesouhlasili republikáni, kteří mají vlastní obavy ohledně svých schopností vyhrávat volby.

Pravdou je, že s popularitou prezidenta Joea Bidena to nyní nevypadá příliš dobře. Od konce srpna je v průzkumech více nepopulární než populární. Podle průměru stránky RealClearPolitics pozitivní názor na Bidena má 46,3 % Američanů a negativní 50,7 %. V prvním roce prezidentství to nejsou dobrá čísla. Demokratický politický poradce a expert na volební průzkumy David Shor přišel s radikální teorií, jak je vylepšit, začít prosazovat populární politiku. Část Demokratické strany se však toho zděsila.

Shor je politický a matematický ultrašprt. První volební modely publikoval na svém blogu v roce 2008, kdy mu bylo šestnáct. V roce 2012 již pracoval na kampani Baracka Obamy. Veřejně známou osobnost a do jisté míry superstar z něj udělalo až minulé léto. V USA vrcholily protesty po zabití George Floyda, násilí a rabování byly na denním pořádku. Do toho však vycházela řada komentářů vysvětlujících, že rozbíjení výloh je legitimním politickým projevem. V této atmosféře Shor pochvalně tweetoval článek politologa Omara Wasowa, mimochodem Afroameričana. Ten došel k závěru, že v oblastech, kde došlo k násilným nepokojům po vraždě Martina Luthera Kinga, klesla podpora Demokratické strany o dva procentní body, zatímco tam, kde se demonstrovalo mírově, naopak vzrostla. Tento tweet Shora vyvolal hněv aktivistů, kteří to nejspíše správně vnímali jako kritiku rabování a nepokojů, a Shorův zaměstnavatel, konzultační společnost Civis Analytics, ho vyhodil.

Nejnověji přišel s tvrzením, že demokraté se vzdalují svým voličům. Zatímco demokratičtí politici a hlavně profesionální aktivisté jsou z velké části progresivní, jejich voliči, zejména ti přelétaví, kteří jsou klíčoví pro vítězství ve volbách, svět takto nevidí. Dokazuje to na upadající podoře mezi bílými dělníky a Hispánci, kteří se přesouvají k republikánům. Jeho řešení je jednoduché. Pomocí průzkumů zjistit, které části demokratického programu jsou populární, a ty pak propagovat. Naopak potlačit či mlčet o těch nepopulárních. Jako příklad uvádí Obamovu kampaň, kdy demokraté zjistili, že jejich imigrační politika je silně neoblíbená, zatímco v ekonomické předhání republikány. Obama pak o imigraci mlčel a zdůrazňoval hospodářský program. Této teorii říká „popularismus“.

Jeden by mohl namítnout, že se to blíží populismu a snaha prosazovat oblíbené věci je součástí politiky snad od nepaměti. K této radě by šlo dojít selským rozumem.

Demokratické aktivisty to však vyděsilo. Jednak vyčítají Shorovi střet zájmů. Tvrdí, že chce řídit politiku skrze průzkumy, na čemž vydělá, jelikož se vytvářením a analýzou průzkumů živí. Také zpochybňují jeho závěry a chtějí, aby publikoval data, na nichž je založil. Hlavně však Shorovy názory neradi slyší.

Shor například tvrdí, že heslo „defund the police“ (seberme policii peníze) a s tím spojená politika jsou hluboce nepopulární a podpora této politiky demokraty ve volbách poškodila. Shorovi protivníci odmítají přiznat, že má pravdu. Radu nemluvit tolik o imigraci také neradi slyší. Oproti popularismu přišli s konceptem „viralismu“. Politický program by se měl soustředit na věcí, které dokážou rozpoutat nadšení. Politika by podle nich měla ukazovat cestu a přesvědčovat lidi, ne je následovat.

Shor s tím souhlasí. Jen tvrdí, že se nelze tvářit, že na programu nezáleží. Dobu podle něj lze předběhnout tak o pět let, ale ne o patnáct. Navíc k prosazení své politiky je potřeba nejdříve vyhrát volby.

To, že se Shor setkal s tak silnou negativní odezvou, ukazuje na hluboké problémy v Demokratické straně. V článku New York Times, který Shorovy postoje shrnuje, je rovněž zmiňován jeho obdiv k analytikům z Clintonovy éry, kteří dokázali správně vyhmátnout, co společnost trápí.

Clintonovo prezidentství začalo jako – na tehdejší dobu – velmi levicové. Potom co drtivě prohrál volby do Kongresu, zamířil úspěšně do středu. Mezi jeho neúspěšnější reformy patřilo vystupňování boje proti kriminalitě.

Dnes je za to nenáviděn. Jedním z lidí, kdo se do Shora za jeho koncept popularismu opřel, je komentátor NYT Jamelle Bouie. Populární politika boje proti kriminalitě podle něj byla rasistická, jelikož zasáhla disproporčně černé muže (nedodává, že černí muži disproporčně páchali zločiny).

Je docela možné, že demokraté opravdu prohrají všechny nadcházející volby. Pokud se tak stane, spíše než strukturální politické nerovnosti budou moc vinit hlavně sami sebe. Shor naznačil cestu, demokraté se zdráhají po ní kráčet.