Architektura i kultura bydlení jsou věcí vkusu a ten může být různý, hlavně je osobní. Kvalitní estetické bydlení je něco navíc, přichází až po uspokojení základní potřeby místa, kde je elektřina, voda a teplo. Máme ale příklady z minulosti, kdy i sociální a levné bydlení sneslo estetická kritéria. Dnes se těmto komplexům obdivujeme. Od začátku dvacátého století vznikaly soubory bydlení pro dělníky a zaměstnance, které nesplňovaly jen užitná kritéria, byly i funkční, hezké.

A nebyly to jen známé Baťovy domky ve Zlíně a Otrokovicích, ale třeba i hornické kolonie v Ostravě. Dodnes je fascinující komplex bydlení z 20. a 30. let Karl-Marx-Hof, jejž nechala zbudovat rudá vídeňská radnice. V této souvislosti nelze popřít, že co vznikalo v 50. letech, třeba celý urbanistický komplex v Havířově, jen zčásti realizovaná Ostrava-Poruba, je nakonec příklad vkusné a funkční architektury, která dodnes oslovuje. To nejhorší, co potkalo českou krajinu a města, přišlo až v 70. letech. Tomuto období zdatně konkuruje kapitalismus raných 90. let, z nichž se náš veřejný prostor bude vzpamatovávat ještě několik dalších desetiletí. A vůbec není jasné, jestli ke změně dojde, protože zvláště v individuální výstavbě Češi preferují hlavně nízké náklady a plány – projekty pro stavby si nejraději stahovali zdarma z internetu. Přitom lze za dobré peníze postavit hezký dům i s pomocí architekta.

O smyslu urbanismu a významu architektury vedla rozhovor Lenka Zlámalová s Miroslavem Šikem, který působil na slavné curyšské polytechnice ETH. Ne vše, co říká známý architekt a pedagog, který je synem ekonomického reformátora socialismu s lidskou tváří Oty Šika, lze bezvýhradně přijímat, třeba kritiku privatizace městského bytového fondu a existence regulovaného nájemného, ale mnoho jeho podnětů je inspirativních – třeba jak sice bohaté, ale asketické Švýcary pohltila italská estetika nejen v bydlení.