Vlády a regulační orgány rády křičí o nebezpečích systémových finančních rizik, je jim ale podle všeho jedno, když jsou jejich původci. Napsal to v komentáři Joseph Sternberg, jeden z hlavních editorů listu The Wall Street Journal (WSJ).

Příkladem je nynější útok americké vlády na německou Deutsche Bank, kvůli němuž akcie největší německé banky spadly až o 20 procent a strhly s sebou také akcie dalších evropských bank.

Akcie Deutsche Bank začaly prudce klesat po zprávě z 15. září, podle níž americké ministerstvo spravedlnosti po bance kvůli prodeji hypotečních cenných papírů z let 2005-2007 požaduje až 14 miliard dolarů (337 miliard Kč). Zaplatit takovou sumu je ale zcela mimo možnosti banky, jejíž tržní hodnota se před zprávou pohybovala kolem 18 miliard USD a teď je podstatně nižší. Deutsche Bank už vyplatila americké vládě miliardy dolarů v rámci urovnání jiných podobných sporů a trhy se obávají jejího pádu.

Lze tedy říci, že tento případ by mohl přerůst v globální systémovou krizi, napsal WSJ. Potíže jedné z největších bank v Evropě by mohly vyvolat nové kolo tržní paniky motivované strachem z bankovních rizik a politické nejistoty. Německá vláda navíc trvá na tom, že záchrana banky nepřipadá v úvahu, a zřejmě to myslí vážně. Berlín totiž letos zablokoval snahy Itálie o pomoc jejím velkým bankám.

Obří nárok Washingtonu se zakládá na pochybné teorii, že federální prokurátoři vědí lépe než investoři, jaké byly správné ceny aktiv za hypoteční tržní mánie před deseti lety. S výjimkou několika osob (žádná se netýkala Deutsche Bank) americké úřady nenašly jediného bankovního zaměstnance, který by před či během úderu finanční v roce 2008 spáchal něco, co by se dalo trestně stíhat. Jde o čistě politickou bankovní loupež.

Někteří Evropané se domnívají, že útok na Deutsche Bank je odvetou za srpnové rozhodnutí Bruselu nařídit americké společnosti Apple doplatit Irsku 13 miliard eur na daních. Washington ale žádné takové pobídky nepotřebuje. Obamova administrativa stejně vesele plundruje i americké banky, aby vyhověla požadavkům levého křídla demokratické strany (vedené Bernie Sandersem a Elizabeth Warrenovou) najít viníky finanční krize a získat od nich patřičné náhrady.

Na faktech v těchto případech nezáleží, jelikož žádný z nich se nedostane nikdy k soudu. Žádná banka si v dnešním světě regulace (na základě tzv. Dodd-Frankova zákona z roku 2010 o ochraně klientů finančních institucí) nemůže dovolit odporovat příkazům vlády. Z toho také plyne nejnovější ponaučení o systémových rizicích: vládní libovůle je jedním z hlavních rizik (možná tím nejhlavnějším) pro světový finanční systém, konstatuje v závěru Sternberg.