Skandál s falšováním dat a rezignace rektora Mendelovy univerzity výrazně zpochybňují styl řízení vysokých škol

Samovláda univerzitám ani vědcům nesvědčí

Skandál s falšováním dat a rezignace rektora Mendelovy univerzity výrazně zpochybňují styl řízení vysokých škol
Samovláda univerzitám ani vědcům nesvědčí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poslední lednový den rezignoval nový rektor Mendelovy univerzity v Brně Vojtěch Adam. Jen den předtím, než se měl ujmout své funkce. Čtyři dny od chvíle, kdy ho prezident Miloš Zeman hlavou univerzity jmenoval. Tomu devětatřicetiletý uznávaný profesor chemie, který na Mendelově univerzitě do té doby vedl Ústav chemie a biochemie a byl zároveň prorektorem, nezabránil, přestože v té chvíli byly na stole přesvědčivé důkazy o manipulacích s daty, kterých se v minulosti dopouštěl v řadě svých publikací.

Profesor Adam měl na kontě množství samostatných i společných publikací. V několika z nich našli vážná pochybení nejprve výzkumníci na mezinárodní internetové platformě PubPeer a poté je potvrdila i komise, kterou na prověření podezření kolem Adamových publikací zřídila předchozí rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Komise v závěrečné zprávě konstatovala, že pochybnosti sahaly od „hrubé nedbalosti při kontrole kvality“ po „jasné známky manipulace s daty“.

To jsou dost tvrdé soudy. Profesorka Nerudová vyzvala na jejich základě svého nástupce, aby se funkce vzdal a nepoškozoval dobré jméno univerzity. Mendelově univerzitě dala nekompromisně nůž na krk Česká konference rektorů i Učená společnost. Profesor Adam přesto rezignovat odmítal. Odvolat ho mohl akademický senát univerzity. Ten si ale nad příběhem alibisticky umyl ruce a odmítl konat. Zprávu o Adamových vážných vědeckých proviněních vzal pouze formálně na vědomí. Nejspíš ve víře, že celou věc vysedí. Zaměstnanci univerzity včetně těch z centra CEITEC Vysokého učení technického v Brně, kde profesor Adam vedl výzkumnou skupinu, naopak začali sepisovat petice na jeho podporu.

Na příběhu stojí za pozornost právě chování akademických senátorů a ostatních zaměstnanců. Ukazuje totiž hluboký systémový problém při řízení českých univerzit a akademických ústavů. Právě akademičtí senátoři Mendelovy univerzity byli za zvolení profesora Adama zodpovědní. Před jeho selháními ale strčili hlavu do písku a nechtěli nic řešit. Akademické senáty se skládají ze zástupců zaměstnanců a studentů univerzit. Ti volí rektora. Na fakultách pak stejným stylem volí děkany. To, co vysokoškolský zákon z roku 1993 nastavil jako akademickou nezávislost, je fakticky instituce řízená zaměstnanci a studenty. To znamená, že nebudou příliš zvedat laťky nároků a výkonů. Vyberou si takové lidi, kteří budou držet status quo. Od rektora si slibují, že bude jejich zájmy hájit. Tím se vysvětluje, proč akademičtí senátoři Mendelovy univerzity byli tak pasivní. Věřili, že profesor Adama nejspíš své selhání přežije, a nechtěli si to s ním rozházet. Oni ho volí. Ve chvíli, kdy už ale je zvolen, stává se jejich šéfem a má nad nimi moc. Přesně to je důvod, proč se nikde neujal systém firem řízených zaměstnanci. Mimochodem, dlouho ho propagoval současný prezident Miloš Zeman.

Kdyby rektora volili ti, kdo mají skutečně zájem na co nejlepších výkonech univerzity a usilují o její co nejlepší jméno, přirozeně by v případě pochybností, jaké se objevily u Adama, jednali jinak. Dá se to dobře představit na příkladu firmy. Kdyby se stejná pochybení objevila u generálního ředitele, vlastníci by byli velmi akční. Rozhodně by ho nekryli a nesepisovali by petice na jeho podporu. Nejspíš by ho okamžitě odvolali, protože by se báli o reputaci i útěk zákazníků. Tady je minimálně vážné podezření, že Adama se jeho volitelé zastávali, protože sami jedou v podobném systému podivného nakládání s vědeckými výsledky.

Rektory nejlepších univerzit světa, což jsou ty severoamerické a britské, včetně těch veřejných, si nevolí senáty ze studentů a zaměstnanců. Vybírají je správní rady, v nichž je zastoupeno široké spektrum těch, kdo mají zájem na tom, aby univerzita měla co nejlepší výsledky. Sedí tam sponzoři škol, zástupci těch, kdo rozdělují granty, politici. A nese to výsledky v podobě předních míst ve světových žebříčcích. Současný styl řízení českých univerzit je zralý na zásadní změnu současného pojetí akademické nezávislosti.

8. února 2022