Úspěch v dalších zemských volbách přivítala předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD) Frauke Petryová ostrým výpadem proti křesťanské demokracii: „CDU sice přiznala porážku, přesto nechá svého generálního tajemníka Taubera prohlašovat, že se nic neudělalo špatně. To je bezpříkladná ignorance a arogance moci nejen v Berlíně, ale na všech úrovních CDU, které se už rozpouští členská základna,“ uvedla Petryová.

Silná slova měla zřetelný důvod. Ve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko radikální AfD poprvé porazila CDU kancléřky Angely Merkelové, která navíc z této spolkové země pochází. Radikálové volby s jednadvaceti procenty nevyhráli, protože přes hranici třiceti procent přeskočila sociální demokracie (SPD) dosavadního a také budoucího zemského premiéra Erwina Selleringa.

Proč Alternativa křesťanské demokraty porazila o dvě procenta, vysvětlil na stejné tiskové konferenci její meklenburský předseda Leif-Erik Holm. „Lidé mají strach ze stále větších paralelních společností ve velkých městech. Nepodněcujeme tento strach, jen na něj reagujeme. Musíme mluvit o tom, že v zemi jsou lidé, kteří přísluší k islámskému fundamentalismu,“ uvedl Holm.

Strana lidí v potížích

Úplně to tak nevypadá. Z výroků obou lídrů je přesto zřejmé, že AfD zvolila mírnější rétoriku. Brání se nařčení, že má blízko k extremismu a že zneužívá obavy prostých občanů. Volební výsledek v Meklenbursku – Předním Pomořansku také není znamením nezadržitelného vzestupu, nýbrž určitého vyčerpání voličské základny. V březnových volbách v jiné východoněmecké zemi Sasko-Anhaltsko získala přes třiadvacet procent, a tento výsledek se už zopakovat nepodařilo. Teď je třeba udržet vysokou úroveň a je téměř jisté, že se meklenburský zisk nepodaří dosáhnout o příštím víkendu při komunálních volbách v Dolním Sasku na severozápadě Německa ani za další týden při volbách do berlínského zastupitelstva, kde průzkumy věští AfD páté místo, s podporou jen málo přes deset procent.

Už v meklenburských volbách se ukázalo, kde má obliba Alternativy hranice. Nejsilnější stranou se stala na chudším východě spolkové země v okolí měst Greifswald a Ueckermünde, rovněž na ostrovech Rujana a Usedom přesvědčila přes čtvrtinu voličů. Značnou roli zde sehrála vyšší nezaměstnanost, kterou způsobuje také příliv laciné pracovní síly z Polska. Jestliže největší podíl mezi cizinci mají v Meklenbursku – Předním Pomořansku Syřané, v greifswaldském kraji to jsou právě Poláci.

Naproti tomu voliči na západě země nedali Alternativě ani pětinu hlasů, místo toho ocenili manažerské schopnosti sociálnědemokratického premiéra Selleringa, který dokázal přičlenit venkovské oblasti mezi Wismarem a Ludwigslustem do metropolitního obvodu velkoměsta Hamburk. Lidé mohou jednak dojíždět za prací, jednak využívat investic v IT a potravinářství. Když se zlepší ekonomické poměry na východě, a k tomu ještě Německo získá kontrolu nad ilegální migrací, sláva AfD pomine.

Proto lídři Alternativy zdůrazňují motivy, kterými získali nečekanou podporu. Upozornili přece na reálnou chybu v uprchlické politice, jíž se dopustil berlínský establishment. Ten však reagoval arogancí, když oprávněné obavy obyčejných lidí odsuzoval jako extremismus a populistický blábol. Na AfD je tedy větší spolehnutí než na politiky ztracené v bezčasí politického Olympu.

Memento Gerharda Schrödera

Tato argumentace má perspektivu, potvrzuje Jasper von Altenbockum, komentátor deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Nejde jen o to, že je pravdivá, ale útočí na skutečnou slabinu nejsilnější vládní strany CDU. Ta dosud nechce připustit, že její uprchlická politika vycházela z chybných principů, když právě před rokem otevřela hranice ilegální migraci. „Jasný obrat od své uprchlické politiky považuje CDU za kapitulaci před extremismem, i když viděno s odstupem, kapitulací před kritikou by byly spíše další chyby,“ míní von Altenbockum a dodává: „CDU se tím stane zajatkyní roku 2015, podobně jako se stala SPD zajatkyní svých sociálních reforem.“

Přísnější pravidla pro výplatu dávek, jež zavedl po roce 2003 kancléř Gerhard Schröder, nechala vyrůst postkomunistickou stranu Levice (Die Linke). SPD dodnes trvá na svém, že všechno bylo před deseti lety v pořádku, volí ji však namísto dřívější třetiny jen pětina Němců. Stejný osud může v případě uprchlíků potkat CDU, pokud se také zachová podle pravidla, že čas všechno vyléčí.