Americký seriál Volejte Saulovi, jehož druhá sezona na stanici AMC právě končí, trochu klame tělem. Jeho přednosti jsou často nenápadné, může působit dojmem, že v něm zas až tak o moc nejde. Není to ten typ strhujícího dramatu, ve kterém skvěle konstruované situace neúprosně gradují, dostávají postavy a s nimi i diváka pod permanentní tlak. Ve Volejte Saulovi se vše většinou odehrává ve volném tempu, osud hrdiny nikam nežene, spíš jako kdyby je ukolébával – nic se neděje. Jenomže se děje, příznaky blížící se tragédie mohou být velmi nenápadné.

Nenápadný byl i příchod Volejte Saulovi. Je to v něčem odvozené dílo, tzv. spin-off, seriál, který rozvíjí svět úspěšného předchůdce – v tomhle případě série Breaking Bad (v Česku jako Perníkový táta), jednoho z největších televizních počinů posledních desetiletí. Mezi jeho výraznými postavami byl i excentrický právník Saul Goodman (John Odenkirk), okázalý žvanil, který kolem sebe shromáždil slušnou sbírku prapodivných figurek, zároveň ale taky pronikavý právnický mozek, jehož přístup k zákonu je dostatečně pružný na to, aby to jeho zhusta kriminální klienti ocenili.

Volejte Saulovi je jeho „origin story“, příběh jeho zrození, a pozdější Goodmanův osud je ve vyprávění neustále přítomný jako smutné memento. Dopadne rezignací na veškerou morálku a pak útěkem před drogovými gangy do anonymity někde na maloměstě a života v permanentním strachu. Síla Volejte Saulovi však nespočívá v tom, že by seriál ukazoval osudovou nevyhnutelnost toho všeho, spíš naopak, mohlo to všechno být jinak, snad líp. Přerod mladého právníka Jima McGilla v karikaturu bezskrupulózního legálního showmana ve Volejte Saulovi vypadá jako smutná souhra hrdinových osobních dispozic, okolností, jež z části byly proti němu, možná taky náhod.

Jimmy McGill (zatím se ještě na Goodmana nepřejmenoval) to totiž má těžké. Jeho asi největší životní smůlou je, že je tak zábavný – schopný velice tvůrčím a vtipným způsobem věšet druhým bulíky na nos, vykecat se prakticky z čehokoliv. Ta zábavnost může sloužit i jako záchranný kruh – lidé mají sklon takovým lidem snadno odpouštět, v reálu i v televizi. A sledovat Jimmy McGilla, když se nechá strhnout proudem své řeči, je místy k popukání – jeho výstup před policisty, jimž v zájmu nekňubného klienta poskytne strukturovaný výklad o jakési z fleku vymyšlené sexuální úchylce, je jedna z nejlegračnějších věcí, jaké byly poslední dobou v televizi k vidění.

Ve finále prozřou – neodvolatelně a krutě. Zjistí, že s některými věcmi není možné si začít jen tak trochu.

Hrdina seriálu Volejte Saulovi je ale víc než zábavná figurka, je to člověk, který hledá svoje místo ve světě, rozpolcený mezi vrozeným sklonem k předvádění se, manipulaci druhými, jež pro něj bývá i cílem, nikoliv prostředkem, a představou počestného života, který se ne zrovna úspěšně snaží naplnit kvůli blízkým. Nemocnému bratru Chuckovi, aristokratovi práva, který Jimmyho dost ošklivě podrazí, se ale sourozenec přesto po značnou dobu hořce snaží dokázat, že si jeho respekt zaslouží. A především kvůli přítelkyni Kim Wexlerové (Rhea Seehornová), se kterou tvoří velmi sympatickou dvojici; Jimmyho láska k ní je nesobecká, čistá, řekl bych. Ale právě ona Kim jednou jistě zničí, protože Jimmy ji – dobré vůli navzdory – zatáhne do polosvěta, kam neodvratně směřuje. Jimmyho tápání autoři ukazují s invencí a úspornou přesností, spojení jiskrných dialogů a nenápadně výmluvných situací, výstižná charakterizace, která nesklouzává do karikatury. Jimmyho souputníkem a protikladem je mlčenlivý Mike (Jonathan Banks) – divák Breaking Bad opět dopředu ví, že tihle dva skončí spolu a ne dobře. Drsňák, muž činu, který nevyhledává velká gesta, je jen důsledný a chladně účinný. Při všech odlišnostech však tihle dva podléhají stejné iluzi – věří, že mohou mít život pod kontrolou, že svoje plány budou mít do detailu „ošéfované“. Ve finále prozřou – neodvolatelně a krutě. Zjistí, že s některými věcmi není možné si začít jen tak trochu.

Volejte Saula má vlastně velmi podobné ústřední téma jako Breaking Bad, úpadek jednoho člověka. Ani vidění hlavního autora obou seriálů Vince Gilligana se nijak výrazně nezměnilo, je v něčem velice nesmlouvavé – lidské skutky mají svoje důsledky a nedá se s tím nic dělat. Hrdinové obou směřují k destrukci. Pád Jimmyho McGilla (naplno bude jistě předveden v příštích sezonách) je ale pomalejší a nenápadnější, jistým způsobem taky pro diváka bolavější. Rád by ho trochu postrčil, možná by to stačilo. Tragédie toho talentovaného showmana je ale velmi zrádná, protože je kamuflovaná, neviditelná, schovaná v pomalém a nenápadném běhu života. A když se naplno projeví, je už pozdě.