Pokud by člověk měl brát doslova politické rezoluce, začala u nás dva roky po nástupu hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše protiofenziva. Leitmotivem sjezdu ČSSD o minulém víkendu byla varování před oligarchizací politiky, z opozice nabízejí ruku ODS a TOP 09. První místopředseda topky Miroslav Kalousek ale zatím nepovažuje neformální spojenectví tradičních stran proti Babišovi za příliš pravděpodobný scénář. Podle něho naráží na strach, který sociální demokraté ze svého papírově slabšího partnera ve vládě mají.

Sledoval jste sjezd ČSSD?

Nejsem masochista, abych ho sledoval podrobně. Ale studoval jsem samozřejmě ty závěry a z nich vidím, že nové vedení sociální demokracie má před sebou obrovský úkol: udržet vládu na straně jedné a současně zabránit oligarchizaci země. Což hlasitě říkají. Já si vůbec nejsem jist, zda mezi těmito dvěma cíli není neřešitelný rozpor. A taky že ČSSD sice verbálně proti oligarchizaci vystupuje, ale praktickými činy umožňuje oligarchovi upevňovat svoji pozici. My jim dáme šanci prokázat, jestli to s tím bojem s oligarchizací myslí vážně, v relativně krátkém čase přímo v poslanecké sněmovně.

Předjednáváte se sociálními demokraty normy nebo vůbec postup proti Babišovi?

Nevedeme žádná kuloární jednání. Samozřejmě že v kuloárech člověk prohodí slovo s kolegou a od sociálního demokrata většinou slyší: My víme, že máš pravdu, ale co navrhuješ, není vládní návrh, a my musíme držet koaliční věrnost. Takže to zůstává v úrovni škádlení jako za opoziční smlouvy. Verbálně proti tobě vystupuji, ale neboj, nakonec tě vždycky podržím.

Vy sociálním demokratům Babiše vytýkáte už rok, od chvíle, kdy s ním usedla do vlády. Zvětšila se za ten rok jejich ochota vám naslouchat?

Já bych polemizoval se slovem výtka. Já jim nic nevyčítám.

Vyčítáte, mnohokrát jste říkal, že Bohuslav Sobotka nese zodpovědnost za to, že z velkopodnikatele Babiše udělal ministra financí.

To samozřejmě ano. Že mu Bohuslav Sobotka nabídl zrovna místo, kde má Andrej Babiš permanentní konflikt zájmů, mi vadí. Kdyby z něj udělal stejně významnou postavu místopředsedy vlády a ministra zahraničí, k čemuž má Babiš nepochybně také předpoklady – je totiž skvěle jazykově vybaven a v zahraniční politice nemá žádný názor, což je pro ministra zahraničí ideální kvalifikace –, tak tam by takový konflikt zájmů nevznikal. Ano, to premiérovi vlády, který současně mluví o střetu zájmů a nebezpečí oligarchizace, vyčítám. Ale nevyčítám mu, že vládne s ANO. Sám jsem zažil těžké koalice, kdy si v podstatě neustále zoufáte nad partnery. Ovšem stejně mě zaujalo, jak sociální demokracie na svém sjezdu vyšle hlavní poselství, že jejím úkolem je zabránit oligarchizaci země, a přitom vidím její konkrétní kroky – z vůle sociální demokracie se oligarcha stane ministrem financím, z vůle sociální demokracie mohl oligarcha zařadit do impéria Agrofertu všechny další státní podniky, které ovládá ministerstvo financí.

Jak se mu za ten rok podařilo ovládnout strategické firmy? Co je z vašeho pohledu jeho nejdůležitější akvizice?

Minimálně Čepro a Mero. Čepro je pro jeho byznys s biopalivy klíčový podnik. Čepro je monopolní míchač biopaliv do pohonných hmot. Myslím, že ho strašně mrzí, že se mu to zatím ještě stoprocentně nepovedlo v ČEZ, pro jehož ovládnutí dělá všechno. A za to všechno nese zodpovědnost sociální demokracie, která mu to umožnila. A teď je po sjezdu, který vytyčil jako svou hlavní prioritu boj proti oligarchizaci země, a nám nezbývá než čekat, jestli svá slova podpoří konkrétními skutky.

Čím budete jejich ochotu testovat?

Před námi je hlasování o několika klíčových zákonech, například zákon o tom, kdo má být zakladatelem strategických podniků státu. Tady já nemůžu být obviněn, že reaguji na konkrétní situaci, jakkoliv i to by bylo legitimní. Já sám jsem psal do volebního programu, že ministr financí by strategické firmy se státní účastí spravovat neměl. Proč? Protože pro ministra financí jsou prioritou logicky příjmy do státního rozpočtu, zatímco stát si firmy drží proto, aby se rozvíjely a byly konkurenceschopné. Tady vzniká napětí mezi výplatou dividendy do státního rozpočtu a rozvojem podniku. Proto takové firmy patří pod ministerstvo průmyslu a obchodu.

Předpokládám, že vám u tohoto zákona jde hlavně o ČEZ.

O ČEZ, Čepro, Mero a ČEPS. A patří sem desítky dalších. Já jsem v druhém čtení připraven k diskusi o tom, jestli povodí nebo lesy nepatří třeba pod ministerstvo životního prostředí. Ale určitě nepatří pod ministerstvo financí. Andrej Babiš na tohle samozřejmě nechce slyšet, protože ty firmy už zařadil ve svém byznys plánu pod Agrofert. Tak to je jeden náš návrh.

Chystáte se také vést bitvu proti dalšímu daňovému zvýhodnění biopaliv.

Jistě. Andrej Babiš si dotyčný zákon napsal tak, aby to vyhovovalo výlučně jeho výrobkům, tak, abychom po těch pět let, kdy je taková podpora biopaliv v EU ještě povolena, kdy už se ví, že to je slepá cesta, jsme my všichni museli Agrofertu a jemu podobným zaplatit devět miliard korun. Nikdo, kdo byl u moci před touto vládou, ani Rusnok, ani Fischer a samozřejmě ani my, nepochyboval, že tato podpora rokem 2015 končí.

Vy jste pro tuto veřejnou podporu sám hlasoval, stejně jako jste před volbami v roce 2010 hlasoval pro zvýšení povinného přimíchávání biopaliv do benzinu.

Vždyť já taky proti biopalivům per se nic nemám. Kvůli ochraně ovzduší je to nutné.

Není, při jejich výrobě a distribuci podle některých studií vznikne víc emisí, než kdyby auto spálilo čistý benzin.

Já nejsem, asi na rozdíl od vás, ze Strany svobodných občanů. Proti biopalivům skutečně nic nemám. Co je ale z mého pohledu šílené, a ano, byla to i naše chyba v minulých pěti letech, je ten program veřejné podpory. My tu za vysokou cenu daňově zvýhodňujeme biopaliva první generace, ačkoliv jsme všichni v rámci EU uznali, že nemají žádný potenciál a že jejich podpora musí do roku 2020 nejpozději skončit. Takže některé členské státy končí s podporou v roce 2016 nebo 2017, u nás ale, přestože neexistuje žádný racionální důvod, proč tuhle agónii za devět miliard korun protahovat, pojede program do roku 2020. Představte si, že máte devět miliard a chcete je utratit. Nejblbější způsob, jak je utratit, je dát je na podporu programu, který stejně musí skončit. A z těchto devíti miliard jde přinejmenším pět jednoznačně ve prospěch Andreje Babiše.

Můžete vysvětlit princip té podpory? Podle Babiše děláte zbytečné scény kvůli 70 milionům ročně, víc se prý Agrofertu na daních neodpouští.

Na trhu stojí litr normálního paliva s přimíchanou směsí – teď si vymyslím – 34 korun. Vysokoobsahové palivo, na které například jezdí České dráhy a ČD Cargo, stojí díky daňovému osvobození 32 korun. Nebýt té výhody, stojí litr 36 korun, přepravci, kteří dnes biopalivo odebírají, by se na něj vybodli a brali by normální. Zákazník nemá žádnou daňovou úlevu. Stanovisko pana ministra je strašné v té sprostotě vysvětlení. Jako kdybych já coby ministr financí a kuřák v jedné osobě, který kouří kentky, přišel s nápadem, že firma Kent dělá zdravější cigarety, takže já jí na celém území republiky poskytuji daňovou úlevu. Tím pádem by Kent místo pěti ovládal čtyřicet procent trhu. A já bych ještě měl tu drzost říct, že ulevuji všem kuřákům cigaret Kent! Ve skutečnosti jsem podpořil distributora Kentu. Nevím, třeba je Babiš tak dobrej, že by uměl biopaliva prodávat i bez takové výhody. Ale prodávat je tak, že mu na to všichni včetně kojenců a důchodců přidáme pětistovku, umí každej debil.

Co říkáte na těch Babišem udávaných 70 milionů?

To vyjádření je tak skandální, že ho stojí za to citovat celé: Vysokoobsahová biopaliva mají slevu na spotřební dani, ta činila v roce 2013 1,5 miliardy pro všechny subjekty v České republice, kteří tuto výhodu mají, a to jsou – říká Babiš, a já, Kalousek, zdůrazňuji – přepravci! Státní podniky, České dráhy, ČD Cargo, dopravní podniky, soukromí přepravci a občané, kteří na biopaliva jezdí. Přepravci v rámci mé firmy mají výhodu kolem 70 milionů korun. Tvrdí pan ministr.

Čím přesně je to vyjádření tak skandální?

Dvěma zásadními klamy. Tím prvním je, že ministr financí, jinak autor dotyčného zákona, zamlžuje skutečný objem svého konfliktu zájmů. Tím druhým je, že jako ministr financí v rámci toho zamlžování neváhá klamat veřejnost, jak se spravuje spotřební daň. Tvrdí totální nesmysl, že tu daňovou výhodu mají zákazníci. Ve skutečnosti odvodovou povinnost nemají zákazníci, tedy v tomto případě přepravci, mají ji výrobci nebo distributoři a ti si spotřební daň zakalkulují do ceny. Když ji zakalkulovávat nemusejí, vzniká jim konkurenční výhoda, kterou jejich konkurence nemá, a přepravci tím pádem kupují u nich. Na našem omezeném trhu má Andrej Babiš mnohem víc než 50 procent. A jestliže on sám přiznává, že veřejná podpora je devět miliard, že kdyby ta biopaliva neměla daňovou výhodu, vybere se tu na spotřební dani o devět miliard víc, tak víc než 50 procent se blíží pěti miliardám. A vůbec do toho nezapočítávám fakt, že ten člověk je absolutní pán Čepra, monopolního podniku na přimíchávání biopaliv, nezapočítávám do toho jeho širé rodné lány s řepkou. Čili s odhadem pěti miliard jsem ještě velmi konzervativní. Ale i těch pět je dost. Prodlužovat tuhle agonii dalších pět roků nemá žádný jiný smysl, než abychom za těch pět let každý z nás přispěli panu Babišovi na jeho soukromé podnikání pěti sty korun. Rodina s dvěma dětmi přispěje Andreji Babišovi na jeho byznys s biopalivy dvěma tisíci korun. Takže já se ptám ČSSD, jestli chtějí s oligarchizací bojovat tak, že vytáhnou každému z kapsy pět stovek, abychom přispěli na větší šperk Moniky Babišové. A pokud je to na základě zákona, který si ten člověk sám napsal, tak vážně nejsme v Evropě. To je Kazachstán a já se omlouvám Kazachům.

Viděl jsem v neděli na ČT ministra vnitra Milana Chovance, který vám namítal, že zákon předkládal ministr zemědělství Marian Jurečka.

Ne, příběh vzniku je jiný. A naprosto fascinující. Když si Babiš ten zákon napsal a poslal do připomínkového řízení, podalo ministerstvo zemědělství soubor velmi kompetentních námitek včetně toho, že EU už rozeznala slepou cestu. Závěr připomínek opět stojí za to citovat: Za těchto okolností jsou veškeré návrhy na monitoring biopaliv či návrhy na jejich vyšší užití nebo přísnější skladování mimo stávající trendy, a nemá tak smysl revidovat zákony vycházející z původního plánu podpory biopaliv v České republice. A tuto správnou připomínku ministerstvo zemědělství označilo za zásadní. Poté ale došlo k setkání Babiš–Jurečka a připomínka zásadní se změnila na běžnou. A k ní ministerstvo financí napsalo: Nevyhovuje se. Což můžete právě udělat u běžné připomínky, u zásadní by o ní musela jednat vláda. Takže Jurečka řekl: Dávám to jako připomínku běžnou. Babiš mu na to asi řekl: Na tu ti kašlu. Načež Jurečka odpověděl: Mně to nevadí. A teprve se dostáváme k pointě. Byť celý zákon táhl a do vlády předložil Babiš, tak potom farizejsky oznámil svůj konflikt zájmů a vláda jako předkladatele určila ministra Jurečku. Takže ministr Jurečka se uvolil, že s touto svou zamítnutou připomínkou přinese zákon do sněmovny.

Jak si Jurečkovo chování vysvětlujete?

Jsem zpravodaj zákona a samozřejmě se přesně na tento veletoč ministra Jurečky hodlám zeptat. Umím si představit desítky důvodů, žádný zveřejnitelný mě nenapadá. Myslím ale, že jde o následující: pokud jsme začali stát řídit jako firmu, tak se smiřme s tím, že ne všechna rozhodnutí dělá Volkswagen ve Wolfsburgu. Na některá rozhodnutí má Škodovku, na některá Seat. Ani Agrofert nedělá všechna rozhodnutí ve své centrále. Něco dělají v Kosteleckých uzeninách, něco v Lovochemii. No a v politice Babiš taky nemusí dělat všechno sám. Na leccos má Jurečku. Holdingové struktury fungují. A víte co? Já to vlastně ani nevyčítám Babišovi, ten si obhájil svou soukromou výhodu. Já to vyčítám těm užitečnejm idiotům, co tvrděj, že bojují za české zemědělství, a přitom bojují za větší šperk Moniky Babišové.

V jakém stadiu je nový avizovaný mediální zákon a zákon, který by vyvedl státní firmy zpod dozoru ministra financí?

Ve stadiu úvah. Myslím, že je důležité se neukvapit, že je důležité, aby to nevypadalo účelově.

Jen abyste se pro samé neukvapování nedočkali toho, že si Babiš koupí nějakou televizi...

A vy myslíte, že ji nemá?

No Českou televizi snad ještě nemá.

Každopádně jeho nákupní choutky v médiích musíme brát vážně. On kromě toho, že vlastní některá média – a mně je upřímně líto redaktorů Mladé fronty a Lidových novin, kteří místo toho, aby se snažili informovat o stavu společnosti, nedělají nic jiného, než že se snaží před veřejností obhájit svoji prostituci –, taky vládne obrovskými výdaji na reklamu. A těmi je schopen paralyzovat i média, která mu nepatří. Možná stačí naznačit, že pokud o něm nebudou psát hezky, tak jim prostě tu reklamu na Vodňanské kuře nedá. Odhaduji, že vlastnictvím nebo reklamou si ten člověk dokáže ochočit 90 procent českých médií. A teď je otázka, jak tohle regulovat, aniž bychom současně plivali na svobodu podnikání.

Máte už vymyšlené konkrétní principy mediálního zákona?

Nezlobte se, ale v tomto bodě jsme na začátku. Je to velká výzva a my o ní přemýšlíme. Nejdůležitější bude odmyslit si současnou situaci. Zákon nesmí být o Babišovi ani o Kalouskovi, o nikom konkrétním. Musí být o systému.

Pak je tu návrh vašeho poslance Martina Plíška změnit ústavu tak, aby členům vlády, kteří současně podnikají, nařizovala převést výkon svých vlastnických práv na někoho jiného.

To byla celkem logická výzva předsedy Ústavního soudu, že postavení podnikatelů v exekutivě není upravené. My jsme jeho slova vzali vážně.

Máme ta slova brát jako veřejný slib, že takové zákony skutečně předložíte, nebo je to plácání jako u ČSSD?

Vůbec ne. My ty návrhy zákonů skutečně chceme předložit.

Kdy se můžeme těšit?

A co když nic pořádného nevymyslíme? Nechtějte po mně termín. Ale vězte, že to bereme vážně.

Bavíme se tu celou dobu o ANO a ČSSD. Kde nám zůstali lidovci? Považujete je za možného partnera do budoucna na pravici, nebo jste je odepsal pro kolaborantství?

Ta strana má stoletou tradici, už proto musíte k lidové straně cítit úctu. Jsou to lidé skupinové morálky, socialisté, kteří chodí do kostela. Ale fakt je, že u těch hochů, kteří KDU vedou dnes, mě občas napadá, jestli tu starou značku neprodali. Minimálně u pana ministra Jurečky bych tomu i věřil. Jejich strategie za poslední rok by zněla asi takhle: Za určitou cenu nebudeme překážet.

A dá se s tou bělobrádkovsko-jurečkovskou garniturou do budoucna spolupracovat?

Dá se spolupracovat s každou demokratickou stranou. Ale zaráží mě, že jste oba pány hodil do jednoho pytle. U pana předsedy Bělobrádka si neumím představit, že by se zaprodal Babišovi.