Zdá se, že mnozí, včetně politiků a nejrůznějších expertů, si už na výhled vystoupení Velké Británie z EU zvykli. Na trzích nevládne žádné vzrušení. Londýnská vláda pod rezolutní Theresou Mayovou vyzařuje jistotou, že brexit lze vyjednat čistě. Taková vyrovnanost a klid se nicméně zdá neoprávněná. Zvláště při pohledu na bezpečnost Evropy a mnohé krize přichází brexit v nebezpečný okamžik, píše list Neue Zürcher Zeitung (NZZ).

Nevypočitatelné Rusko demonstruje svoji sílu, Blízký východ je v plamenech a v mnoha unijních zemích rostou obavy z dalších teroristických útoků a nových migračních vln. Všechno to se děje, zatímco americký prezident Donald Trump vysílá dvojaké signály ohledně věrnosti k alianci a očekává od evropských partnerů, že zčásti dramaticky zvýší výdaje na obranu. Žádný evropský stát se  těmto výzvám nemůže postavit sám.

Každá vojenská kooperace v Evropě přitom může fungovat jen tehdy, když Berlín, Londýn a Paříž táhnou za jeden provaz. Na tomto pozadí vyvolává brexit pochybnosti o akceschopnosti EU. Zdá se, že je to podle Trumpova gusta, vždyť brexit hlasitě podporuje a nevzbuzuje dojem, že by chtěl za mírovým projektem EU stát za každou cenu. Wolfgang Ischinger, předseda Mnichovské bezpečnostní konference, nedávno trefně vyjádřil obavy většiny ze zůstávajících 27 členských států Unie, když Trumpův postoj k EU označil za "nevojenské vyhlášení války".

Navíc, Trumpovo prezidentství posiluje pravicově populistická a Unii nepřátelská hnutí, což je zvláště cítit právě nyní, v roce důležitých voleb v Nizozemí, Francii a Německu. V případě vítězství Marne Le Penové ve volbách o prezidentství by zmizel další nosný pilíř EU.

Ještě nejsme tak daleko, ale pravicově populistická vlna, postrkovaná Trumpem, jen dále ztíží už tak enormně složitá jednání o modality brexitu. Ten současně znamená i existenční ohrožení Británie samotné - též v podobě ústavní krize. Dvě části Spojeného království, Severní Irsko a Skotsko, hlasovaly pro setrvání v EU. Jsou obavy, že do Severního Irska by se mohla vrátit nestabilita překonaná roku 1998. I když ale zůstane Británie nedotčená, bude mít brexit fundamentální dopady na evropskou bezpečnost.

Londýn je nejdůležitější vojenskou mocností Unie. Jak s ohledem na jeho obranné výdaje, tak na možnost a ochotu jednat. Británie sice zůstává v NATO, což znamená i její pokračující klíčovou roli atomové mocnosti v bezpečnosti Evropy. Ale brexit nepovede, jak by si mnozí přáli, k renesanci evropské obranné kooperace. Odpadnutím Londýna, který je tradičním "udržovačem rovnováhy" (balancer), se promění rovnováha na kontinentě. To by mohlo zatížit vztahy mezi Německem a Francií. Obě země sice ostentativně demonstrují vzájemnou harmonii, ale brexit se do jejich zřejmých diferencí dále promítne.

Na jedné straně jde o zásadně rozdílnou strategickou kulturu obou zemí. Francie je jadernou mocností a v Radě bezpečnosti OSN má právo veta, což souzní s jejím pocitem odpovědnosti ve světových otázkách a s vůlí samostatně vojensky jednat. Oproti tomu Německo je stále ještě vojensky zdrženlivé a zásadně nejedná nikdy samo. A do příslušného rozhodování se zřídkakdy hrne. Na straně druhé prostě chybí vize pro budoucnost společné evropské obranné politiky.

Berlín oceňuje politickou symboliku, zatímco Paříž upřednostňuje vojenská fakta. I historicky podmíněné kulturní rozdíly zjevně brání tomu, aby obě země dokonaly realizaci svých ambiciózních plánů. Koneckonců, směrem k Londýnu bude po brexitu hledět též mnoho evropských států, pokud jde o očekávání zajištění bezpečnosti. Varšava tak posiluje obrannou spolupráci s Londýnem vně multilaterálních rámcových dohod. A pro pobaltské země má podpora Británie, vzhledem k pochybnostem o věrnosti USA k NATO, centrální význam. Premiérka Mayová bere tyto obavy vážně. V lednu zdůraznila, že Británie sice opouští EU, ale nikoli Evropu.

Vzhledem k významu Británie pro evropskou bezpečnostní politiku je pro příští roky asi nejdůležitější otázkou, zda lze bezpečnostní spolupráci oddělit od brexitu. První náznaky vyvolávají obavy. Vlivné hlasy z Londýna požadují, že při jednáních mají být britské přísliby ohledně obrany, ale i stran boje s terorem a spolupráce tajných služeb, použity jako pěst, aby se dosáhlo lepších podmínek v jiných otázkách. Dále se ukazuje, že části jednání o brexitu by mohla být vedena tak emocionálně, že prostě nebude možné předstírat, že tím zůstane nedotčena bezpečnostní kooperace.

Utrpět by mohly i dosud robustní vztahy mezi Londýnem a Paříží. Obě země sdílejí podobnou strategickou kulturu. Od dohody roku 2010 je jejich vojenská kooperace velmi úzká. Kdyby Trump skutečně omezil americkou angažovanost v Evropě a pro Evropu, stala by se vojenská osa Londýn-Paříž ještě důležitější. Přesto není zaručeno, že nepřestane existovat. Kdyby se kvůli brexitu postoje Britů a Francouzů přitvrdily, mohlo by to ovlivnit jejich vzájemné vztahy, což by mělo obecně dopad i na spolupráci mezi NATO a EU.

Jednání o brexitu by tak mohla znovu otevřít strategické příkopy mezi "atlantickým", tedy směrem k USA hledícím Londýnem, a "gaullistickou" Francií, která si k Washingtonu udržuje odstup. K tragice brexitu patří, že v poslední době se obranné politiky Británie, Francie a Německa vzájemně výrazně přiblížily. Platí to mimo jiné o společném boji proti džihádu na Blízkém východě a v severní Africe. To vše nyní brexit ztěžuje, píše NZZ. Brexit může mít fatální dopady.