Byl generálním ředitelem Českého rozhlasu čtyři roky, do listopadu loňského roku, kdy pod nátlakem rozhlasové rady rezignoval. Ve chvíli, kdy jde do finále výběr jeho nástupce, poskytl Peter Duhan Týdeníku Echo první velký rozhovor o pozadí svého odchodu – a o rozhlase jako takovém i o úpadku české novinařiny.

Z jakého důvodu jste vlastně rezignoval?

Ten hlavní důvod byly skutečně zdravotní problémy. Na konci září jsem utrpěl vážný úraz, na chalupě jsem si narazil krční páteř a ramena, vůbec jsem se nemohl pohybovat. V listopadu mi bylo 69 let. A ve stavu, kdy jsem se cítil takto oslaben a vyčerpán, už jsem prostě nebyl schopen ustát situaci v radě. Bylo to jako vést marnou válku.

Proč po vás rada šla?

Rada je strašně svévolná. Kdekdo se mě ptal, jestli za jejím chováním byly politické tlaky, já myslím, že nebyly. Byla to nejprve akce několika radních, kteří se mnou měli problém dlouhodobě, kteří mě kdysi nevolili a s mým vítězstvím se nesmířili. Vznášeli trvale výhrady, vyhledávali kauzy, které nebyly, vozili se na věcech, které podle mého názoru radě vůbec nepřísluší. Neustále zkoumali, jestli nebyl překročen kodex.

Asi nejpamátněji rada na podzim 2014 řešila Hovory z Lán s prezidentem Zemanem s kundou sem, kundou tam...

Ano. Kvalifikovat tohle jako porušení kodexu samozřejmě šlo. Ale každý soudný člověk uzná, že moderátor byl v obtížné situaci. Prezident republiky je hlava státu a neumím si představit, že by moderátor vstal od živého rozhovoru a přenos ukončil. Radní mi měli za zlé, že jsem moderátora, Jana Pokorného, nepotrestal. Tady mi rozhodnutí rady přišlo vyloženě nespravedlivé, cítil jsem se poškozen.

Myslíte zpětně, že tyto Hovory z Lán byly v zúčtování s vámi důležitá položka?

Myslím, že ano. A byly i další kvaziaféry, Renata Kalenská měla v rádiu na rozhovor hosta, tuším Ivana Brezinu, a v rozhovoru s ním o nějakém článku řekla, že se jí líbil. No a třeba tuhle faktickou poznámku rada považovala za porušení kodexu. Ani s tím jsem nesouhlasil – a zase se to obrátilo proti mně. Ale rada má řešit hospodaření rozhlasu, strategii generálního ředitele, nikoliv takovéhle s prominutím pitomosti. Pak taky o sobě dávali vědět chroničtí stěžovatelé jako Ondřej Černý, kdysi moderátor Rádia Česka, se kterým jsme neobnovili smlouvu, a on se možná cítil dotčen. Pro některé radní byly jeho stížnosti, kde pitval dodržování kodexu, vítaná munice.

Černý vám taky vytýkal nepotismus. A na téhle výtce něco je: job pro vašeho syna, pro jeho přítelkyni, která dostala místo vedoucí zakázek Českého rozhlasu…

Protože jsme ve vedení rozhlasu usoudili, že je na tu práci dobře disponována. Ve veřejných zakázkách byl předtím skutečně bordel. A pokud vím, udělala všechno pro to, aby se veřejné zakázky dostaly do zákonných mantinelů. Byla neústupná, na dodržování zákona o veřejných zakázkách velice lpěla. Samozřejmě to narazilo u mnoha kolegů, kteří se na zákon o veřejných zakázkách dívají jako na obtížný hmyz. A navíc – Lenka Kašová je sice přítelkyně mého syna, avšak není jeho manželka.

Ale trochu byzantinsky to působí, když se na důležitý post dostane člověk v přízni generálního ředitele.

Nevzniklo to mojí přízní. Já jsem návrh na slečnu Kašovou obdržel od ředitelky odboru generálního ředitele. Já sám ji žádným způsobem neprosazoval.

A váš syn? Není to klasický případ té vítané munice pro nepřátelské radní?

Takový výklad je možný, sám jsem si to po odchodu z rozhlasu vyhodnotil zhruba stejně. Ale u mého syna šlo o externí spolupráci, která vznikla ještě před mým jmenováním prozatímním ředitelem. Andrej pracoval v rešeršním oddělení ČRo, kde vypracovával právní rešerše, od roku 2010. Když jsem se pak stal prozatímním a posléze generálním ředitelem, nikdo mě neupozornil, že by tu mohl nastat střet zájmů. Kdyby syn nějak ovlivňoval program, kdyby byl šéfredaktor, kdyby byl editor, prosím. Ale tohle byla servisní činnost, fakt mi to nepřišlo jako problém. Dokonce i potom, kdy už jsem věděl, že je na mě vykonáván tlak, by mě ani ve snu nenapadlo, že to někdo může použít proti mně jako důkaz porušení zákona. Mimochodem, ČT příslušnou pasáž, která zakazuje zaměstnávat příbuzné generálního ředitele, ze svého zákona vyndala. Znění zákona je v některých ohledech natolik absurdní, že kdyby se rozhlasoví radní rozhodli ho dodržovat do posledního písmena, dnešní prozatímní ředitel by se po skončení mandátu, tedy až bude zvolen řádný generální, ani nemohl vrátit na svou původní pozici. Dva roky by musel strávit mimo rozhlas.

Jakou roli ve vašem konci hrálo policejní vyšetřování prodeje zámku v Přerově nad Labem, který patří rozhlasu a vy jste se ho chtěli zbavit?

Co vím, radních se nesmírně dotklo, že byli pozvaní na výslech. Chápu, je to nepříjemná zkušenost, mysleli si možná, že nebýt mě, zůstali jí ušetřeni. Ale já jsem nemohl jednat jinak. My přece když ve vysílání denodenně pranýřujeme korupci, tak když se mě pak jeden z náměstků (údajně ekonomický náměstek Michal Koliandr, který měl prodej zámku na starosti, lobboval ve prospěch nabídky podnikatele Jana Hnilici; korumpovat Duhana se prý Koliandr snažil počátkem března 2015 – pozn. red.) pokusí uplatit s tím, abych ovlivnil prodej zámku ve prospěch určeného kandidáta, pak já jinou možnost než trestní oznámení ani neměl. Buď mu dát do držky, což jsem možná měl udělat, anebo to oznámit na policii. Že se to nakonec obrátilo proti mně, je mi naprosto jasné.

Někteří radní vám měli za zlé, že jste svého náměstka Koliandra neodvolal hned, ale s dvouměsíčním zpožděním.

Ale já jsem byl vázán jednak mlčenlivostí, jednak jsem musel respektovat postup policie, to vyšetřování.

Policie chtěla, abyste ho nevyplašil?

Tak nějak.

A je pravda, že vám náměstek dal úplatek a vy jste ten úplatek měl nejdřív tři dny u sebe, než jste šel na policii?

Ne, ty tři dny byly víkend a obálka ležela u mě v trezoru, v práci.

Nemohl on získat dojem, že úplatek berete? Jaká byla vaše první reakce?

To já nevím, co si myslel. Ale pro mě to byl perný víkend. Já jsem byl zprvu natolik šokován, že jsem nijakým způsobem nereagoval, obálku jsem vzal, vložil ji do trezoru a začal jsem úporně přemýšlet. Asi to ode mě nebyla dvakrát pohotová reakce, já jsem zaváhal, to přiznávám, ale proto, že jsem nic takového ještě nezažil. Byl jsem v šoku, že takhle dobře placený člověk s vysokými odměnami se uchýlí k něčemu takovému.

Prý vám v té obálce předával docela malé peníze, asi 125 tisíc. Nezareagoval jste podle hesla Neurážejte číšníky malým spropitným?

Hahaha. Jsou lidi, pro které 125 tisíc jako záloha jsou obrovské peníze. Já to nemohu komentovat, mohu se jen odvolat na reakci jednoho z policistů, který řekl: Proboha, to bylo tak málo? Ale takhle jsem skutečně neuvažoval. Věděl jsem, že se stalo něco trestného a že s tím musím něco dělat. V pondělí jsem zavolal nejdřív na středočeskou policii, poněvadž ten zámek leží ve Středočeském kraji, oni přišli a řekli, že kauza nepatří jim, ale pražským kolegům, poněvadž rozhlas sídlí v Praze. Věc rozjela pražská kriminálka.

A mezi pokusem vás uplatit a obviněním náměstka Koliandra se na radě hlasovalo o prodeji zámku?

Ano, dozorčí komise prodej odsouhlasila a rada jednomyslně zamítla. A pár dní poté jsem odvolal náměstka. Před hlasováním jsem musel informovat předsedu rady a předsedu dozorčí komise. Evidentně ani jeden, ani druhý neinformovali kolegy, protože jim to jejich kolegové vytkli. A to má být taky moje chyba? Myslím, že prostě část radních se od začátku evidentně nesmířila s mým zvolením a hledala důvody. Najít něco vážného bylo těžké. Hospodaření ČRo bylo v pořádku, programově si rozhlas vedl taky dobře, pozice na trhu se upevnila. Když jsem nastoupil, klesala poslechovost, za mě se ten propad zastavil a pak poslechovost, zejména Radiožurnálu, začala opět stoupat. Výběr koncesionářských poplatků se zlepšil. Vyjednali jsme novelu zákona, která umožnila spustit ČRo Plus. Evropská vysílací unie nás hodnotila jako nejlepší mezi postkomunistickými rozhlasy, dávali nás za vzor. Museli si najít zástupný problém. Když nad tím zpětně přemýšlím, žasnu nad malostí některých lidí.

Je význam ČRo srovnatelný s ČT? Je dostatečně vlivný, aby to někomu stálo za zákulisní manévry?

Samozřejmě že je to velmi vlivná instituce, troufám si říct, že dopadem svého vysílání srovnatelná s ČT. Zodpovědnost za vysílání vždycky měli šéfredaktoři stanic, ty já jsem nikdy nijak neovlivňoval. Ale když jsem, jak to u generálních ředitelů bývá, musel brát ty či ony telefonáty, z mé kanceláře se žádná významná stížnost nedostala dál. Byl jsem nárazník, aby se nějaké vlivy do redakčních struktur vůbec nedostaly.

A jak jsou tlaky ze strany politiků velké?

Trošku se démonizují, nebyly nikterak výrazné. Sem tam si někdo postěžoval, ale nikdy v duchu: Udělej s tím něco, jinak se postaráme, abys skončil ve funkci. Spíš to byla dotčenost.

Po rozhlase běžely fámy, že jste byl ve styku s Andrejem Babišem...

Musím předeslat, že stejně jsem se potkával s ministrem průmyslu, ministrem zahraničí, ministrem kultury, s premiérem. Pokud jde o ministerstvo financí, první schůzku jsem inicioval já, kvůli vratce DPH, kterou nám finanční úřad dodnes zadržuje. A víte co… s panem Babišem jsme oba Bratislaváci, my si měli co říct. Nevzpomínám si na situaci, že by nařídil přímo, že toto nechce, a tak dále. Samozřejmě že si postěžoval, tak si stěžovali i jiní, ale myslím, že Babiše ČRo absolutně nezajímal. On měl problémy spíš s ČT, s rozhlasem vůbec.

Tak už fakt, že vlastní konkurenční Rádio Impuls...

A co by z toho měl, kdyby oslabil ČRo? Impuls v poslechovosti na českém trhu naprosto dominuje, a i když nám poslechovost začala růst, nemohli jsme se mu nikdy přiblížit. Za posledních deset let Impuls všem ostatním unikl způsobem, že nejbližší dva tři roky je jeho pozice neotřesitelná, i kdyby nic nedělal. Kdybych byl podnikatel, který chce kupovat média, o Impulsu bych rozhodně uvažoval.

A kdybyste byl podnikající politik?

Politika, byznys a média, to může být třaskavý a smrtící koktejl, ale to jsou úvahy pro pana Babiše a pro novináře, kteří pro něj pracují. Prostě se změnily vlastnické poměry českých médií. Dlouho patřila zahraničním vlastníkům, teď přešla do českých rukou. Jaké okolnosti to provázejí, to je typicky postkomunistický jev. Ve vyspělé Evropě by se asi nestalo, že by byl někdo současně politik a majitel vlivných médií. Ale coby optimista si myslím, že to je fáze, která bude překlenuta. Co je dnes podstatné, že v takové situaci nabývají na významu veřejnoprávní média.

A zájem politiků o veřejnoprávní média bude v éře zoligarchizovaných médií růst?

Nepochybně, roste už teď.

Proč když je v ČRo zaměstnaný Janek Kroupa a má zajímavé informace o Babišovi a jeho stycích do speciálních policejních útvarů, musí je zveřejnit v časopise Reportér a ne na masově poslouchaném Radiožurnálu?

To byste se měl zeptat šéfredaktora Radiožurnálu Jana Pokorného. Já mu položil tu samou otázku a on mi řekl, že ten materiál, tak jak šel v Reportéru, nebyl použitelný pro ČRo, že to nebyl typický rozhlasový obsah, ale žurnalistika vhodná pro tištěná média. To jsem respektoval jako svaté právo šéfredaktora.

A jak jste říkal, že i Babiš byl občas dotčený? Vadilo mu, že u vás dělá člověk, který kolem něho čmuchá?

Ne, jen v obecné rovině, že po něm novináři jdou a že i v ČRo a tak dále. Ale nikdy nic nespecifikoval, nikdy neřekl: Ten člověk to přesolil, dělejte s tím něco. V tomto směru jsem panem Babišem nebyl nijak ovlivňován. Když jsem řekl, že jsem se s ním setkával, tak to bylo za jeho působení ve vládě asi čtyřikrát. Spíš jsme se bavili obecně, o české a zahraniční politice, o vztazích mezi Čechy a Slováky… Jak říkám, z Bratislavy máme spoustu společných známých.

Takže to bylo spíš setkání bratislavského landsmanšaftu v Praze než politické ovlivňování rozhlasu?

(smích) Mluvili jsme slovensky, to pak padnou bariéry a člověk mluví volně. Já jsem z něho měl veskrze příjemný pocit, možná právě i proto, že nikdy do ČRo nezasahoval. Příjemný společník, člověk, který to má v hlavě srovnané a má tah na branku. Ale to je můj osobní dojem, daný možná spíš na základě toho landsmanšaftu.

Jak poznáme, že nový ředitel je respektovaná, nezávislá osoba, která sebou nenechá vláčet? Kdo je takový z těch pěti, kteří postoupili do užšího výběru?

Řekl bych, že takový je pan Zavoral, asi i pan Kralert. Ten dělal kdysi finančního ředitele ČT. Z kandidátů mimo veřejnoprávní prostor zcela určitě pánové Skřivánek a Němeček. V každém případě je to zajímavý výběr a volba generálního ředitele může být nečekaně dramatická.

Je obecně lepší, aby rozhlas vedl někdo zevnitř, nebo aby tam byl nasazený parašutista zvenčí?

Ještě před dvěma měsíci bych vám řekl, že lepší je člověk zevnitř. Teď, jak uvažuji o svém ředitelování, se víc a víc kloním k názoru, že by to měl být někdo zvenčí. Protože jestli chce tím kolosem pohnout, rozhodující je první rok dva. Já jsem taky byl nejúspěšnější v letech 2011, 2012. V roce 2013 už se to tempo nějak zastavilo. Vidím jako opominutí, že jsem důsledně netrval na tom, že je potřeba zbavit rozhlas deseti procent přezaměstnaných lidí, ačkoliv jsem to hned po nástupu řekl. Moje chyba, koneckonců sám jsem člověk z rozhlasu. Příliš mnoho lidí jsem znal, příliš mnoha lidem jsem naslouchal, což trochu otupovalo mé hroty. Zbavit rozhlas tuku by měl nový ředitel radši dřív než později. ČRo je pořád velmi ztuhlá a přezaměstnaná instituce. Kdybych byl zůstal ve funkci, příští roky, 2016 a 2017, by byly ve znamení masivního propouštění. Tam jsou lidé, kteří ještě pamatují 80. léta… Příští ředitel bude muset s přezaměstnaností pohnout tak jako tak, aby bylo na investice a na programovou výrobu, dnes se dá šetřit vlastně už jen na osobních nákladech.

Jako posluchač mám dojem, že ve výběru hostí, stálých spolupracovníků ze zahraničí a tak podobně ČRo nepokrývá celé politické spektrum, že je od středu doleva…

Musím říct, že mám tentýž pocit. Ale to není jen věc ČRo, jednak tím trpí většina veřejnoprávních médií po Evropě, jednak v tom vidím projev obecné krize žurnalistiky. Ustálil se v ní mainstream, v němž většina volně pluje. Spousta českých novinářů má dnes nedostatečné vzdělání, ti lidé toho moc nevědí, neznají historický kontext a své mezery nahrazují aktivismem. Aktivismus jistě může pramenit z pohledu na svět, ale u jiných je myslím dán hlavně slabým vzděláním, kdy to přemostíte svatým přesvědčením. Já nevím, co se dnes učí na sociálních vědách, ale vím, že čím mladší žurnalisté dnes přicházejí do médií, tím jsou hloupější.