Na státní svátek 28. října to budou přesně dva roky, co se prezident Miloš Zeman vítězoslavně vrátil soukromým tryskáčem najatým investiční skupinou J&T a společností PPF z Pekingu a oznamoval novou éru velkých čínských investic. Klíčovou roli v nich měla sehrát China Energy Company (CEFC), jedna z prvních privátních společností v Číně. Jejich promotérem v Česku se stal Jaroslav Tvrdík. Bývalý ministr obrany, později prezident Českých aerolinií, který je zatáhl do rekordních ztrát, a následně volební manažer sociální demokracie.

Číňané slibovali, jak si chtějí z Prahy udělat hlavní sídlo pro svou evropskou expanzi. Roli klíčového partnera měla sehrát právě skupina J&T. Čeští (a slovenští) a čínští finančníci si prý padli do oka a mají velké společné plány. Základem měl být vstup CEFC do bankovního holdingu J&T Finance Group. Tehdy v Pekingu podepsali předběžnou dohodu, že tam získají třetinový podíl. Obchod se ale protahoval, protože bankovnictví je regulovaný byznys. S kapitálovým propojením museli souhlasit čínští regulátoři, Česká národní banka a také všechny dozory nad kapitálovým trhem, kde má J&T své banky. Kvůli aktivitám na Slovensku to je Evropská centrální banka a pak také dohled v Rusku. Regulátoři před souhlasem vstoupit do citlivého finančního byznysu nově příchozí všude na světě velmi pečlivě prověřují. Obchod se proto velmi táhl a CEFC v první fázi získala v J&T jen pět procent.

Virtuální investice z Žofína

Když pak na jaře dorazil do Prahy čínský prezident Si Ťin-pching, provázela jeho návštěvu smršť nově ohlášených investic. Miloš Zeman oznamoval, že jen letos by to mělo být 95 miliard korun. Na čínsko-českém ekonomickém fóru na pražském Žofíně se sešli špičky českého byznysu. Prezident nechal vyvěsit na webové stránky Pražského hradu seznam projektů, které by podle něj měly v příštích třech letech přinést dokonce 10,7 miliardy eur, tedy nějakých 270 miliard korun. Kdyby tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to opravdu silný čínský nástup do české ekonomiky. Na rok by to vycházelo na nějakých 90 miliard korun, což se rovná částce, již tady v investičně silných letech utrácejí Němci.

Klíčovou roli měla opět hrát společnost CEFC s evropským šéfem Tvrdíkem. Většina byly čistě statusové symboly. CEFC se rozhodla si jako své evropské sídlo pořídit budovu bývalé Živnostenské banky na pražských Příkopech. Číňané ohlásili nákup Martinického paláce na Hradčanském náměstí. Koupili podíl ve fotbalové Slavii, kterou vzal do rukou přímo Tvrdík. Vstoupili do společnosti Travel Service Jiřího Šimáněho, přes niž se dostali do Českých aerolinií. Pořídili si i podíl ve společnosti Empresa patřící Jaromíru Soukupovi, která ovládá mj. časopis Týden a TV Barrandov a také jednu z nejsilnějších mediálních agentur Médea. Většinový podíl získali v pivovaru Lobkowicz. Jedinou skutečnou investicí, která nespadala do kategorie demonstrativně statusových symbolů, byla strojírna Žďas. Tu skutečně převzali v polovině srpna.

Mezitím už stačily některé původně ohlášené plány splasknout. Martinický palác v září nekoupili Číňané, ale společnost Family Office R2G Oldřicha Šlemra. CEFC se nijak neobtěžovala vysvětlováním, proč z obchodu sešlo.

Energetika a petrochemie už nejsou k mání

Při kritickém čtení Zemanova investičního seznamu z návštěvy čínského prezidenta bylo už v té chvíli zřejmé, že většina jsou přísliby ve stylu dohodli jsme se, že se dohodneme. Jediným obchodem, který vypadal jasně a konkrétně, měl být vstup CEFC do J&T Finance Group. Teď už ne jen třiceti, ale rovnou 51 procenty. To by skutečně znamenalo investici v řádu desítek miliard korun. Těsně před návštěvou čínského prezidenta se ale podíl CEFC v česko-slovenské bankovní skupině zvedl teprve na necelých deset procent. O víc tehdy Číňané regulátory ještě ani nepožádali.

Zájem o skupinu J&T byl z čistě podnikatelského pohledu jediný, který dával smysl. CEFC se všude tam, kde investuje, soustředí na energetiku, bankovnictví a petrochemii. To všechno se v J&T nabízelo. V případě energetiky už díky propojení s Energetickým a průmyslovým holdingem, který postavil Daniel Křetínský, na evropské úrovni. Číňané samozřejmě věděli, že EPH už patří díky velkým nákupům od západních energetik do první evropské ligy. Kromě toho drží J&T i podíl 23,7 procenta v petrochemickém holdingu Unipetrol. A Polákům z PKN Orlen, kteří v něm mají většinu, nabízel odkup jejich podílu. Pak tu byly také banky, zaručující díky licencím přístup na trhy v Česku, na Slovensku a v Rusku.

Od té doby se obchod nijak výrazně neposunul. Podíl CEFC v J&T Finance Group se zatím nezvýšil. Firma ani neoznámila, jestli už požádala Českou národní banku a další regulátory o souhlas s majetkovým propojením.

Mezitím se také odehrály obchody, které motivaci Číňanů spíš snižují. Energetika ani petrochemie totiž v této chvíli nejsou k mání. Číňané měli od začátku velký zájem především o EPH, který vlastní elektrárny a infrastrukturu nejen ve střední, ale i v západní Evropě.

Hlavní mozek EPH Daniel Křetínský byl však od první chvíle proti. Firmu chtěl stavět v anglosaském stylu, chystal ji na burzu a nepříliš průhledná čínská společnost se mu do plánů nehodila. V té době držel v EPH 40 procent, stejně jako Patrik Tkáč. Dalších 20 procent patřilo J&T. Z plánů jít na burzu sešlo poté, co si Křetínský do infrastrukturní části EPH přivedl jako investora známou australskou investiční banku Macquarie.

Daniel Křetínský byl celkově na spojování s Číňany velmi citlivý a chtěl od nich držet EPH co nejdál. Je to přirozené. Jeho úspěch stojí na vyjednávání s velkými evropskými energetikami, které jsou velice často přinejmenším polostátní. Politici si velmi dobře prověřují, co je EPH zač, dřív než s ním uzavřou obchod. Pod silný drobnohled se Křetínského energetická skupina dostala hlavně ve Švédsku, když kupovala od tamního státního Vatenfallu doly a elektrárny v Německu. Tady proti němu velmi tvrdě šli vládnoucí Zelení. Daniel Křetínský si moc dobře uvědomoval, že jakékoliv propojení jeho skupiny s Číňany může být v Evropě na obtíž.

Před pár dny EPH oznámil, že Křetínský odkoupí podíly Patrika Tkáče i J&T. Získá v holdingu 94 procent a zbytek akcií dostanou jeho manažeři. Právě Patrik Tkáč byl osobou, která EPH spojovala s Číňany. Kromě toho, že držel v energetickém holdingu 40 procent, je také spolumajitelem a místopředsedou představenstva J&T Finance Group, jež plánovala CEFC většinově ovládnout. Teď už Křetínského s Číňany nikdo spojovat nemůže. Žádná přímá linka mezi nimi a EPH už neexistuje.

Nedosažitelný je i Unipetrol. Nová polská vláda, jež PKN Orlen ovládá, nyní nemá zájem český petrochemický holding, který začal po letech ztrát skutečně dobře vydělávat, prodávat. Zbývají tedy pouze banky. A je otázka, jestli CEFC ztratila zájem, nebo se to jen zadrhlo u regulátorů.

Zvrácená role poradců

Tím výčet s pompou ohlašovaných čínských investic končí. Je to splasknutí velké bubliny, kterou tady prezident Miloš Zeman dva roky halasně ohlašuje. Obchod s Čínou za dobu jeho angažmá výrazně nepokročil, takže stále zůstává velmi slabý. Do Číny nyní míří 1,2 procenta českého vývozu.

Role čínských investic je podobně slabá. Rok 2015 byl podle oficiálních statistik České národní banky na investice velice slabý. Ze země peníze spíš odtékaly do ciziny, než přicházely. Na přímých zahraničních investicích sem přišlo 30 miliard korun. Za drtivou většinu těch investic jsou zodpovědní Němci. Ti tady v daném roce investovali 35 miliard korun. Ne, to není překlep. U přímých zahraničních investic se totiž počítá jak to, co investoři do země přivezou, tak to, co si odvezou, a těch odvozů bylo v tom roce skutečně hodně. Proto je skóre tak slabé.

Pro lepší představu o skutečné síle čínských investic je reprezentativnější rok 2014. Tehdy tady zahraniční investoři utratili na přímých investicích 123 miliard korun. Z toho 80 miliard korun přivezli Němci. Jaroslav Tvrdík tvrdí, že tady Číňané od první Zemanovy cesty do Pekingu investovali kolem deseti miliard korun. To je ten nákup statusových symbolů, jako je fotbalová Slavia, pivovar Lobkowicz, podíl v nízkonákladové letecké společnosti Travel Service nebo ve vydavatelství Empresa s časopisem Týden a televizí Barrandov, respektive mediální agentuře Médea. K tomu je třeba připočíst pořízení prvního podílu v J&T Group. Je to tedy osmkrát méně, než tady za rok bez jakéhokoliv veřejného zájmu utratí němečtí investoři.

Dá se na to podívat i z dalšího pohledu. Investice se celkově na výkonu ekonomiky podílí necelou čtvrtinou. Loni tady všechny firmy, tedy domácí i zahraniční, investovaly 1,189 bilionu korun. Těch deset miliard statusových symbolů, které sem přivezla CEFC Jaroslava Tvrdíka, je ani ne procento celkově investované částky. Podobné jako u vývozu.

A kvůli tomu procentu obchodu se tady snižují čtyři nejvyšší ústavní činitelé k devótnímu prohlášení pro Čínu, jaké nemá v Evropě obdoby. Jsme servilní a nic z toho nemáme.

S dalajlamou se přes protesty Číny sešel i britský expremiér David Cameron a německá kancléřka Angela Merkelová. Berlín ani Londýn žádné devótní prohlášení nevydávaly. Číňané s nimi obchodují a investují tam nesrovnatelně silněji než u nás.

Je zásadní rozdíl, jestli poskytnete čínskému prezidentovi estrádní pompu, jíž si cení, a kdy už mu začínáte servilně poklonkovat. Královna Alžběta ho loni vozila po Londýně ve zlatém kočáře. Vévodkyně z Cambridge si na státní banket poprvé od svatby vzala diamantovou tiáru. Ten stejný Cameron, který se předtím sešel s dalajlamou, s Číňany podepsal dohodu o obrovské – skutečné, nikoliv virtuální – investici. Plně státní China General Nuclear investuje šest miliard liber (182 miliardy korun) do projektu nové atomové elektrárny Hinkley Point C. Elektrárna je projektem francouzské státní společnosti Electricité de France a čínská CNG v ní bude mít podíl 33,5 procenta. Čínské peníze jsou zrovna tady velmi vítané, protože kvůli chaosu, který na evropském energetickém trhu dělají dotované obnovitelné zdroje, jsou nové atomové elektrárny velmi nejistým byznysem. Těch, kdo by chtěli stavět, je hodně, což jsme viděli i na před časem zrušeném tendru na nové bloky Temelína. Těch, kdo chtějí platit, je ale už o dost méně. Proto ten zlatý kočár v Londýně, kam ale Číňané na rozdíl od Prahy přivezli nikoliv nezávazné dohody, nýbrž úplně konkrétní projekty.

Největší problém je v tom, jak moc si prezident Zeman a bohužel i premiér Bohuslav Sobotka pouští Číňany k tělu. Sobotkovým poradcem pro Čínu je Tvrdík, Zemanovým rovnou čínský prezident společnosti CEFC. Právě tradičně melodramatický Tvrdík byl hybnou silou devótní omluvy, do níž vmanipuloval premiéra, jemuž zjevně nedošlo, jaké to může mít následky.

Ta servilita je unikátní a ostudná. K obchodům Česku nepomůže, spíš ho od nich vzdaluje.