Léta zavřený areál se otevřel veřejnosti

Zázrak jménem Anežský klášter

Léta zavřený areál se otevřel veřejnosti
Zázrak jménem Anežský klášter

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V centru Prahy má domorodec stále trochu pocit, že jen překáží možnostem, jak co nejlépe uspokojit zájezdy opilců ze všech koutů světa. Nebytové prostory ve vlastnictví magistrátu často slouží jako problémové herny a noční kluby, nad kterými vlastníci okolních bytových jednotek jen zoufale lomí rukama a nelze se jim pak divit, že svá bydliště proměňují v nejrůznější formy krátkodobých pronájmů. To sousedské atmosféře čtvrti také mnoho nepřidá.

Kvalitu života dokáže výrazně zvýšit drobná oáza v podobě parku nebo upraveného náměstí a povedených realizací v této oblasti neustále přibývá. Petrská čtvrť má úžasný park Lannova u nábřeží Ludvíka Svobody a upravené Petrské náměstí. Učiněný zázrak se však stal koncem října na hranici se sousedním Josefovem: veřejnosti se otevřel léta zavřený areál Anežského kláštera. Klášterní zahrady se proměnily v lapidárium i rekreační park. Sochařskými díly dlouhodobě zapůjčenými jak z Národní galerie, tak od soukromých sběratelů. Vedle děl doyenů českého sochařství – Malicha, Kolíbala a Veselého, je zastoupena střední generace jako Gabriel, Milkov, Opočenský, Róna nebo Suška.

Překvapivým historickým exkurzem, jenž se však na místo skvělé hodí, je Golgota Františka Bílka z roku 1892. František Skála dokonce vytvořil dva objekty Anežskému klášteru na míru. Jedná se o pitoreskní chaloupku, objekt nazvaný Přístěnek, určený nejmenším návštěvníkům, a mobilní objekt zvaný Sluneční vozík. Nejmenší návštěvníky obě díla dostávají do naprostého transu. Vše doplňuje elegantní mobiliář firmy mmcité a efektní barevná křesla Acapulco chair. Velmi dobře v novém kontextu vyznívají také úpravy architektů Josefa Hlavatého a Karla Kunce ze 70. let 20. století. 

Ačkoliv byl klášter zrušen už v roce 1782, jeho unikátní gotická architektura se zachovala v nebývalém rozsahu. Nevyužité pozemky byly už od 16. století rozprodávány a parcelovány. Plocha zahrad, kde jsou dnes vystavena sochařská díla, byla ještě v 50. letech 20. století zastavěna bloky domů, jejichž pitoresknost si dle pamětníků nezadala s půvaby hradní Zlaté uličky. Národní galerie v Praze objekt získala v roce 1963.

Zahradu při severní bráně sice zpřístupnila již v 80. letech, ale povodeň v roce 2002 ji na léta opět uzavřela. Dnes jsou zahrady volně přístupné, stejně jako část kláštera včetně lapidária s cennými architektonickými detaily. Vznikly zároveň nové prohlídkové okruhy doplněné o tištěné publikace pro děti a dospělé. ​​​​​