Mocenský tandem Andreje Babiše a Miloše Zemana zatím působí dost rozhrkaně, pánové asi nemají čas nebo chuť svoje vyjádření trochu koordinovat, především ale působí dojmem, že nemají pod kontrolou ani sami sebe. Jasně, k čemu nakonec současná krize zdejší politiky dospěje, je ve hvězdách, stejně tak jestli to bude mít nějaký větší vliv na sněmovní či prezidentské volby. Zřejmá je ale jedna věc, mýtus o politické genialitě českého prezidenta se ukazuje jako báchorka.

Miloš Zeman současnou krizi nezvládá, začínají si toho všímat i někteří lidé, kteří jeho kroky jsou jindy ochotni do krve hájit. Vytáhnout jako argument koaliční smlouvu, oddálit kvůli ní přijetí Babišovy rezignace byla školácká chyba. Argumentovat tvrzením ústavního právníka Pavlíčka, který podle Zemana říká, že demise premiéra není demisí vlády, pokud v tom smyslu kabinet nehlasoval, aby se pak ukázalo, že citovaná autorita tvrdí pravý opak, je skutečně ztrapňující.

Zkouška skutečných politických schopností je situace, již člověk nemá pod kontrolou, nemůže v ní vystupovat s nějakou předem danou výhodou, a přesto je v ní potřeba reagovat rychle a pružně. V téhle zkoušce Miloš Zeman zatím pohořel. Možná kvůli zaslepenosti touhou po odplatě premiérovi, možná se tak projevuje postupující čas, důvodů může být víc, a vlastně je to jedno. Mýtus o Zemanových politických schopnostech byl vždycky spíš důsledkem neschopnosti jeho politických protivníků, ve chvíli, kdy se druhá strana snaží trochu víc, možná padnout musel. 

Andrej Babiš o sobě vždycky tvrdil, že není politik, že jeho hnutí není tradiční politická strana. V mnoha ohledech to mohlo působit legračně, v jednom to ale je pravda. Andrej Babiš politik, tedy člověk nadaný schopností dělat politiku, skutečně není. Kompenzuje to kumulací moci, která jeho postavení může učinit neotřesitelným. Andrej Babiš je autokrat, řídí tak svoje podniky i svou partaj. Jenomže právě život ve straně, té tradiční, je pro jejího předsedu taky velká politická škola. Chápe, že ji nemá na povel, že musí umět vyvážit zájmy různých skupin, vyjít s těmi i oněmi.

Babiš skutečnou politiku v životě dělal velice málo, nemá stranu, ale firmu, kde ředitel rozdává úkoly a nepolemizuje se s ním (taky v ANO jediný člověk, Pavel Telička, řekl, že by AB měl zvážit rezignaci). Teď je v situaci, kdy by politiku umět potřeboval, a zjišťuje, že mu to nejde. A zjevně ve svém okolí nemá ani lidi, kteří by mu mohli přispět nějakou účinnou radou. I v tomhle ohledu je na tom s prezidentem podobně.