Na Hradě to dnes bude intelektuálně jiskřit, povede se debata o věcech vážných až nejvážnějších – prezident Miloš Zeman se bude radit se svými spolupracovníky, zda v příštích prezidentských volbách kandidovat má, nebo ne. Musí to pro ně být – bez ironie – složité rozhodování. Přesněji pro Miloše Zemana, lidé z prezidentova bezprostředního okolí musejí mít jasno. Pokud si chtějí udržet ve světě politiky alespoň trochu relevantní postavení, Zeman kandidovat musí. Těžko si představit, jak by bez hradního patrona mohli lidé jako Vratislav Mynář nebo Jiří Ovčáček najít nějaké uplatnění.

Pro prezidenta samotného ale otázka zdaleka tak jednoznačně nestojí. Mohou tu být zdravotní ohledy – předvolební kampaň je skutečně vyčerpávající. Především ale – má prezident důvod ty útrapy podstupovat? Nikdo neprohrává rád, Miloš Zeman ale porážku přímo nenávidí. Rozhodnutí nekandidovat by mu umožnilo odejít jako vítěz, který odešel z vlastní vůle, navíc v době, kdy se mu politicky daří, Zemanovi sympatické politické síly získávají v Evropě vliv, v Bílém domě nastoupil Donald Trump, Zemanovi přislíbil návštěvu v Bílém domě, třeba se opravdu uskuteční. Pro českého prezidenta by to jistě bylo zadostiučinění, taková pěkná tečka.

Představa, že by byl zvolen znovu a pokořil tím tak nenáviděnou „pražskou kavárnu“, ovšem pro Miloše Zemana musí být velice svůdná. Navíc si prezident i jeho okolí mohou představovat, že mezinárodní význam hlavy českého státu prudce vzroste – bude to „mít dobré“ v Moskvě, Pekingu i Washingtonu. Čeští prezidenti mají tendenci propadat iluzím o svých speciálních „přemosťovacích“ schopnostech. Nic nového. Dopadá to všelijak, mírně řečeno. Většinu svého hypotetického druhého období by ale Zeman prožil v Praze a tam jeho perspektivy zas až tak radostné nejsou. I kdyby ve volbách zvítězil, nemusí to znamenat, že si udrží tu spornou relevanci, jíž se těší dnes. Před prezidentskými volbami budou ty sněmovní, jejich pravděpodobný vítěz je jiný typ soupeře než Bohuslav Sobotka.

A Miloš Zeman nějakého soupeře potřebuje, je mu dobře v roli toho, kdo na rozdíl od politických elit mluví skutečně k lidu a za lid. Andrej Babiš by mu něco takového nedovolil, chce tu roli pro sebe. Možná dojde k názoru, že současného prezidenta i tak potřebuje, a udělá se Zemanem příslušný politický obchod. Jestli ho ale dodrží, je jiná věc – vicepremiér přehnaným sentimentem rozhodně netrpí. A i kdyby Babiš Zemana na Hrad pustil, zas až tak moc legrace by si tam prezident po pět dlouhých roků neužil. Možná to Miloš Zeman tuší, měl by.