Kontrola Evropské komise proběhla zhruba následujícím způsobem. Auditoři prošli v roce 2015 tři menší a tři větší zemědělské podniky, kde chovají skot. U některých zjistili, že krávy nemají na uších známky. Nebylo tedy možné účinně prověřit, jestli na ně podniky berou oprávněně dotace, anebo jestli si krávy těsně před auditem podvodně nepůjčily na sousední farmě.

Úředníci z Bruselu učinili rychlý závěr. České úřady nekontrolují, jestli si podniky v dotačních žádostech nevymýšlejí. Proto dostane celá Česká republika pokutu ve výši deseti procent z částky, kterou chovatelé krav inkasovali, konkrétně musí vrátit 810 milionů korun během let 2016–2018. Loni Češi poslali 265 milionů, další čtvrtmiliardu vrátí v srpnu.

Všechno je jasné a přehledné kromě dvou detailů. Nebyly zveřejněny názvy zemědělských firem a popis, jak konkrétně každá z nich pochybila. Ovšem právě tyto detaily mohou postavit běžný byrokratický případ do úplně jiného světla.

Přirozeně vzniklo podezření, že nejméně jedna z auditovaných firem patří do skupiny Agrofert. Pokud ostatně bruselští auditoři postupovali podle běžných pravidel, nemohli největší zemědělský koncern minout. Znamenalo by to, že jedním z těch, kdo zavinili pokutu, je Andrej Babiš, donedávna ministr financí a také jediný majitel Agrofertu. Daňoví poplatníci tedy zaplatí pokutu za přestupky druhého nejbohatšího Čecha. Informace, jestli některá firma Agrofertu měla, nebo neměla nepořádek v evidenci dojnic, tak získává politickou hodnotu.

Podezření dosud nikdo nevyloučil. Na dotaz deníku Echo24, jestli kontrola Evropské komise proběhla také v Babišově koncernu, odpověděl naposled ministr zemědělství Marian Jurečka těmito slovy: „Já to vyloučit nemohu. Ale jestli chcete být opravdu korektní, tak je to napříč zemědělským spektrem,“ uvedl.

Těžko jde citované věty vyložit jiným způsobem než jako kladnou odpověď, ovšem s připomínkou, že kontrola objevila nepořádek také v evidenci jiných zemědělců.

Přesto nejistota o případu trvá, Jurečka stále může říci, že jeho slova byla špatně pochopena. Viníka osmisetmilionové pokuty může odhalit pouze publikace závěrečné zprávy auditu. To však ministerstvo zemědělství odmítá. Ke stejnému postoji se nechala donutit Evropská komise. Česká republika si na audit stěžuje u Evropského soudního dvora, a dokud soud o stížnosti nerozhodne, publikace se odkládá. 

Jurečkovi lidé v každém případě aktivně mlží a snaží se odvést pozornost. Tvrdí například, že nejde o jednotlivé firmy, protože Evropská komise provedla tzv. systémový audit. Ten zjistil, že nefunguje tuzemský systém kontroly, a vůbec mu nešlo o to, jak fungují jednotlivé firmy. Proto také nemá smysl zveřejňovat názvy společností, které evropští auditoři navštívili. Ve skutečnosti je to právě naopak. Jména firem jsou mimořádně zajímavá. Auditoři v nich totiž objevili tak vážné chyby, že kvůli nim vyměřili pokutu celému programu na podporu zemědělství. Teoreticky nejde vyloučit, že v jiných firmách panovaly víceméně spořádané poměry a že po návštěvě bruselských auditorů na jiných adresách by Česká republika pokutu nedostala.

Proč je třeba mlčet

Přesto připomínka Jurečkových úředníků upozorňuje na důležitý věcný rozměr. Auditoři by nemohli objevit tak velký nepořádek v tuzemských kravínech, kdyby fungovala zdejší kontrola. Kontrolovat dotace měl „Platební orgán“, kterým je Státní zemědělský intervenční fond, supervize je úkolem „Auditního orgánu“ a „Certifikačního orgánu“. Funkci auditního orgánu vykonává u zemědělských dotací tradičně firma BDO na zakázku ministerstva financí, certifikační orgán je přímo součástí ministerstva financí a v inkriminované době ho řídil Jan Gregor, současný zástupce České republiky u Evropského účetního dvora. Ministrem financí byl v době, kdy probíhal audit Evropské komise, majitel Agrofertu Andrej Babiš. Jednou větou, kontrola zemědělských dotací selhala ve chvíli, kdy celý systém trpěl těžkým střetem zájmů. Pokud měly evidenci dojnic v nepořádku podniky Agrofertu, pak je jasné, že se za stejné chyby nemohl stíhat ani nikdo jiný.

V Česku je sice Babišův konflikt zájmů notoricky známou skutečností, připomínat ho právě v tomto případě se však nehodí. Nejde o nadcházející parlamentní volby, ale o to, že není strategické upozorňovat Brusel na další nešvary v zemědělství. To by mohlo vyvolat novou a ještě větší kontrolu.

Zmíněná rizika přitahují pozornost. Rychle by se rozptýlila, kdyby Jurečka jedním slovem vyloučil, že bruselští auditoři navštívili Agrofert. Za celý rok od chvíle, kdy Češi dostali výměr na pokutu, tak neučinil.