Andrej Babiš od základů změnil povahu české politiky. Nejdříve paralyzoval pravici, pak se přesunul nalevo a pozvolna ničí sociální demokracii. Aspiruje na hegemona české politické scény. Za ním zůstává rozvrácený politický systém, který byl založený na tradičních, demokratických stranách. Má někdo šanci to zvrátit?

Karty jsou nyní rozdány poměrně jasně. Andrej Babiš a jeho ANO spějí k drtivému vítězství. Obě pravicové strany proti posledním sněmovním volbám v roce 2013 ještě více oslabují. TOP 09, která naposledy získala 12 procent hlasů, je podle posledních průzkumů na hranici pěti procent. ODS se, zdá se, lepší, průzkumy jí přisuzují 10 procent oproti necelým osmi, jež získala na podzim před třemi lety. TOP 09 bojuje o holou existenci ve sněmovně a ODS zatím neukazuje větší ambice než být na polovině toho, co měla v dobách své největší slávy.

Lidovci se víceméně drží na svých šesti procentech, ale hrozivý je propad především u poslední velké demokratické strany: sociální demokracie je na 15 procentech a oproti posledním volbám zatím ztrácí pět procentních bodů. Pokud tento stav vydrží, Andreji Babišovi v obsazení premiérského křesla a uchopení moci v zemi nic nezabrání a k sestavení jeho vlády stačí jediné – najít jednoho menšího kolaboranta. A není třeba pochybovat, že se najde, dokonce si bude moci vybírat. Známe své pappenheimské.

Babišova dominance je dokladem toho, že liberální svět, který jsme znali z 90. let minulého a první dekády nového století, končí nebo je přinejmenším v hluboké krizi. Liberálně demokratický systém je založen na odděleném fungování politických stran, byznysu a médií. Ne že by se vzájemně neovlivňovaly, někdy dokonce neprotnuly, ale vždycky vystupovaly jako samostatné entity. Andrej Babiš to změnil. Jako jediný člověk ovládá politickou stranu, média a je jedním z klíčových ekonomických hráčů v zemi. Jeho politická síla se opírá o kapitál jeho holdingu Agrofert, který je navíc závislý na veřejných dotacích, a o média, jež slouží jeho mocenským zájmům.

Takto vyzbrojen dokončuje dílo zkázy liberálního systému a nastavuje nová pravidla hry. Tradiční politické strany, postavené na vnitrostranické demokracii, tomu nemohou konkurovat, u nich se šéf strany nevolí se 101 procenty hlasů. Andrej Babiš se nemusí potýkat s vnitrostranickými rivaly, nemusí se zabývat financováním své strany, protože stranu sám platí, nemusí se médiím zodpovídat za své konání, protože je sám kontroluje. 

Tradiční politické strany nejsou schopny s takto vyzbrojeným protivníkem bojovat. Alespoň prozatím. Když se rodila současná vládní koalice sestavená sociálními demokraty Bohuslava Sobotky, v Lidovém domě vládlo neochvějné přesvědčení, že se Babiš svým politickým stylem znemožní a do konce volebního období o podporu voličů přijde. Jenomže rok před volbami se dostavuje úplně opačný efekt. Babiš posiluje, sociální demokracie ztrácí. Sociální demokraté jsou v současné době poslední velkou demokratickou silou, jež Babišovi stojí v cestě. Proto se také soustřeďuje na jejího předsedu Bohuslava Sobotku, který tomu tlaku nečelí zrovna přesvědčivě. Svou opuštěností a uzavřeností v mnohém připomíná poslední měsíce vládnutí Petra Nečase.

Přesunem k levicovým voličům nechal Andrej Babiš otevřený prostor od středu napravo, který zatím nejsou schopny obsloužit ODS ani TOP 09. Existují však analýzy, jež ukazují, že v tomto prostoru je až 15 procent voličů, kteří by chtěli volit, ale nemají koho. Za této konstelace oznámil vznik nové strany Petr Robejšek, jenž už několik let vystupuje jako pravicový politolog. Jeho Realisté si získali poměrně velkou mediální pozornost, v prvních komentářích ale zaznívá přinejmenším skepse. Ponechme stranou trochu hoaxovité obviňování Robejška jako ruského agenta.

Obavy plynou z oligarchizace české politiky. Vychází z toho, že sympatii k Realistům vyjádřil Marek Dospiva, jeden z hlavních partnerů finanční skupiny Penta, která před více než rokem koupila od německých vlastníků poslední velký vydavatelský dům VLP (dnes VLM, do jeho portfolia kromě desítek časopisů patří hlavně síť regionálních novin Deník). S příchodem Realistů zavládla nervozita také v ODS a TOP 09, jež se logicky mohou cítit nejvíce ohroženy. Hatí se tím také plány na sjednocení pravice, které zase jiní publicisté považují za přirozený a z pozic liberální demokracie logický krok. K čemu další strana, další rozmělňování pozornosti a drobení pravice? ptají se. 

Úspěch nové politické strany nebude záležet ani tak na přízni médií, ani na názoru komentátorů a publicistů. Podstatné je, aby se o nové straně mluvilo. Prakticky ani moc nezáleží na tom, jestli to bude s pozitivním, nebo negativním zabarvením. Důležitá je osoba silného lídra, zda budou peníze na marketing, a hlavně správně zvolená hesla, s nimiž na český, od základů změněný politický trh vstoupí. V Česku jsme to zaznamenali už před více než třemi lety, když přišel Andrej Babiš. Úspěch Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách jsme nepotřebovali k poznání, že politický boj je efektivní podle nových zákonitostí. Andrej Babiš na scénu vstupoval z pozice outsidera a dlouho mu nikdo nedával valnou šanci. 

ANO začal formovat v roce 2011, tedy dva roky před volbami. Za vlády Petra Nečase ztratil politický vliv a především kontakty na ministra vnitra, což vždy považoval za klíčové pro své podnikání. Pokud chtěl přežít, musel si politickou stranu sám postavit. Když ANO zakládal, splňoval všechny tehdy myslitelné předpoklady, které ho odsuzovaly k neúspěchu. Miliardář vedený v seznamech StB, slovenské národnosti, který dodnes mluví československy jako poslední komunistický prezident Gustáv Husák… Proto také na počátku pro svoji stranu hledal lídra.

Odehrávalo se to veřejně a trvalo to dlouhou dobu. Funkci loutky nabízel kdekomu, od Vladimíra Dlouhého po Pavla Teličku, všichni odmítli. Během té doby pochopil několik věcí: že s loutkou to fungovat nebude, že ho veřejné vystupování vlastně baví a výše vyjmenované deficity, jichž si byl vědom, vlastně nikomu nevadí. Nahradil to nákupem médií, dokonalým politickým marketingem, ale hlavně dostal rozhodující dar, když Ivo Ištvan a Robert Šlachta razií na Úřadu vlády sesadili vládu Petra Nečase.

O Realistech toho zatím zodpovědně nelze moc říct. Strana je na začátku, nabírá členy, dokončuje program. Není také příliš známo, kdo všechno ji bude financovat. Nejdůležitější otázkou nakonec je, jaký vztah budou mít Realisté právě k Andreji Babišovi a jaký politický systém chtějí rozvíjet – zda ten Babišův, nebo liberálně demokratický.