Prezident Obama před odchodem zkrátil trest Chelsea Manningové (před úřední změnou pohlaví Bradley Manning); namísto pětatřiceti let si odsedí sedm, bude propuštěna letos v květnu. Ještě jako voják Bradley Manning, zpravodajský analytik v Iráku, stáhla přes armádní síť statisíce utajovaných dokumentů a předala je organizaci WikiLeaks ke zveřejnění. Šlo o obrovský objem diplomatické korespondence, o vojenské záznamy, dokumenty z Iráku a Afghánistánu a další listiny. Akce měla obrovskou publicitu, výrazně poškodila diplomacii Spojených států.

Podle litery zákona je Manning zrádce, porušil přísahu, uškodil nejenom své zemi, ale i konkrétním lidem – druhům ve zbrani, spolupracovníkům amerických sil ve třetích zemích. Není sice známo, že by někdo kvůli dokumentům z WikiLeaks zemřel, po letech je ale zřejmé, že Julian Assange má nějakou svoji mírně řečeno spornou politickou agendu a poskytnuté dokumenty využíval v její prospěch. Manning je ale často vnímán jako veskrze kladná postava – idealista, který se snažil udělat správnou věc. Hrdina.

Příběh Bradleyho / Chelsea Manning je ale o dost spornější. Mimo jiné taky dokládá, že v době irácké války na tom byla americká armáda personálně dost špatně, zájem o vstup do jejích řad asi nemohl pokrýt její potřeby. Jinak je těžké si vysvětlit, že se tehdejší Bradley Manning dostal, kam se dostal. Narodil se do hluboce narušeného rodinného prostředí (v publikované internetové konverzaci popisuje, jak na něj jednou otec vytáhl pistoli). Po rozchodu rodičů střídal bydliště, skončil u otce, jako gay se vymykal maloměstskému americkému prostředí, dost tím podle vlastních slov trpěl, měl psychické problémy, podle psychiatrů trpí mírnější formou Aspergerova syndromu.

Vstoupil do armády, nezlepšilo se to tam, nemohl dokončit základní výcvik, lékaři u něj opět konstatovali psychickou nestabilitu. Po převelení do Iráku trpěl tím, že se s ním doma mezitím rozešel jeho přítel, začal uvažovat o změně pohlaví, cítil, že do maskulinního vojenského prostředí nezapadá, někdy se projevoval dost výbušně. Od zveřejnění dokumentů si měl slibovat nějakou zásadní změnu pohledu lidstva na válku, nejednal sice ve službách nějaké nepřátelské mocnosti, protivníkům Ameriky, jíž přísahal věrnost, ale nepochybně pomohl. Navíc faktický dopad dokumentů zveřejněných WikiLeaks nebyl nakonec moc velký a byl také přinejmenším sporný.

Časopis Wired zveřejnil obsáhlý přepis internetového chatu mezi Bradleym Manningem a hackerem Adrianem Lamem (Manninga nakonec udal úřadům). Idealistický „whistleblower“ z něj vychází jako hodně smutná figura – jistě strašně osamělý, vylévající si srdce někomu úplně cizímu, některé jeho projevy jsou hraniční, je blízek zhroucení, především kvůli osobním věcem, zjevně také přeceňuje svůj jistě docela vysoký, ale taky úzký intelekt. Hluboce zmatený dvaadvacetiletý kluk, který si mimo jiné začíná uvědomovat, že by byl raději ženou. Jeho idealismus se zdá být dost poznamenán narcistickými rysy, které u něj psychiatři rovněž shledali.

Možná byl pětatřicetiletý trest v tomhle případě nepřiměřený, Obama mohl vzít v úvahu i sebevražedné pokusy Chelsea Manningové. Stala se mimo jiné prvním americkým vojenským vězněm, kterému byly v rámci změny pohlaví podávány ženské hormony, na primát v chirurgické změně pohlaví už kvůli zkrácení trestu nedojde. Vlastně je to pravda, Chelsea Manningová v nějakém ohledu je hrdinkou naší doby, spíš ale kvůli narcismu a zmatenosti, pro současnost tak typickými, než díky tradičně chápanému heroismu.