Horor je ve světě filmu často cesta, jak z mála udělat hodně, a to ve smyslu komerčním, ale i jinak. Dá se natočit za pár šupů, přitom je divácky docela žádaný. Pro na koleně tvořícího autora může být horor cestou, jak se dostat do povědomí širšího publika, protože tenhle žánr jaksi hodně snese. Scénář může být primitivní, odvozený nebo úplně na hlavu, a přesto může horor fungovat. Herci můžou být úplně otřesní, a přesto může horor fungovat. Výprava, kostýmy, kamera, to všechno může z plátna křičet „jsem z výprodeje“, a přesto může horor fungovat. Pokud má ještě to „něco“, napojenost na primární děs, a dokáže ji zprostředkovat.

Poslední roky ale pro horor nebyly zrovna šťastné. Různí tvůrci se pokoušejí o úspěch na už dávno a beznadějně vytěžené půdě tzv. found footage filmů, stylizovaných jako pseudodokumentární záznam. Vyčerpala se i vlna torture porn, o níž si jako stará „konzerva“ troufám říct, že snad ani neměla začít. Ani ty japonské horory už nejsou, co bývaly. Přinejmenším solidní je mezi relativně novými horory V zajetí démonů režiséra Jamese Wana – dobře provedená variace na klasické téma strašidelného baráku. Velký ohlas měla Chata v horách Drewa Goddarda. Za zmínku stojí snad ještě některé filmy Tie Westa a pár španělských věcí, moc toho ale není.

Mimo jiné proto, že je čím dál těžší přijít s něčím, co by působilo aspoň trochu nově. Do jisté míry se to podařilo režiséru Davidovi Robertu Mitchellovi ve filmu Neutečeš (It Follows). Přestože ten film staví na odiv svoje vlivy – především „sedmdesátkovou“ klasiku. Člověk se u něj (mohu-li soudit podle sebe) vlastně moc nebojí, ty nejvyhrocenější pasáže a především finále v něm patří spíš k těm slabším. Film ale má ducha v kontextu hororu nezvykle melancholického a zprostředkovává ho neokázalými, a přesto svěžími, nově nebo alespoň originálně působícími obrazy a zvuky.

Premisa filmu v něčem staví žánrová pravidla na hlavu. V typické teenagerské vyvražďovačce je sex předzvěstí smrti – mladý pár, který se vyrazí na odlehlé místo pomilovat, končívá nějakým velice ošklivým způsobem zprovozen ze světa. V Neutečeš sex smrt naopak odvrací (pravda, ne najisto). Film je založený na historce typu naivní městské legendy – existuje jakási sexuálně přenosná kletba. Kdo jí je „nakažen“, začne být pronásledován jakousi úporně cílevědomou entitou schopnou měnit podobu, jež se ho bude snažit zabít. To stíhání nebude nijak zvlášť rychlé, někdy může stačit prosté popoběhnutí, aby se jeden dostal z dosahu. Ta mrcha ale jít nepřestává, vždycky se nakonec někde objeví. Setřást ji je možné jediným způsobem – vyspat se s někým, a přenést tak ten nebezpečný a otravný úděl na někoho jiného. Prokletí je značně padoušským způsobem přeneseno na zasněnou blondýnku Jay (Maika Monroe), jež se pak za pomoci party kamarádů snaží uniknout jak pronásledující příšeře, tak i morálním otázkám souvisejícím s „předávkou“.

Neutečeš je film velmi dobře stylizovaný, nijak efektně, ale důsledně a přesvědčivě, Mitchellovu filmu se podařilo uniknout z pasti digitálního záznamu, který film obecně tlačí k pro horor hodně nevhodné hyperrealistické drobnokresbě. Natáčelo se v Detroitu, městě známém svým úpadkem. Ta velmi fotogenická lokace je ve filmu využita velmi účelně, lépe než třeba v Jarmuschově „přešlechtěném“ filmu Přežijí jen milenci. Mitchellův film se odehrává v jakémsi osamělém a posmutnělém světě dospívajících dětí (dospělí v něm prakticky nevystupují). Odpovídá tomu i typ hrdinky – Jay je křehčí než typická hororová hrdinka, již nakonec nouze naučí dobře se ohánět sekyrou.

Mladí utíkají působivě vyobrazeným světem, v němž kolemjdoucí nebo třeba někdo blízký může být poslem přicházejícího konce anebo ne, s tou nejistotou film párkrát docela elegantně pracuje. Má ale ambici dosáhnout i nějaké poetické kvality, již anoncuje možná nadbytečnými literárními odkazy (zmínky o Dostojevského Idiotovi, citace Eliotových veršů). Místy se mu ji daří naplnit – díky spojení přesného obrazu a hudby Riche Vreelanda (pod pseudonynem Disasterpeace), jež odkazuje k syntezátorovým kusům z dávných hororů – nachází ale také nějakou svou a původní sílu. Neutečeš možná tolik nevyleká, ale funguje taky jako jednoduchá a silná metafora, jež bývá v základu dobrého hororu. Mládí a smrt, která může být ještě někde za horizontem, ale pomalu se blíží, a sex jako způsob, jak tu smrt zastavit – alespoň na chvilku, alespoň zdánlivě, alespoň nějak.

Neutečeš (It Follows). USA, 2014, 100 min. Režie a scénář: David Robert Mitchell. Hrají: Maika Monroe, Keir Gilchrist, Jake Weary, Daniel Zovatto, Lili Sepe, Olivia Luccardi, Linda Boston, Bailey Spry