Nová škola v Hovorčovicích architekta Ondřeje Tučka je příkladem neokázalé, ale noblesní architektury. Nehraje si na něco, čím není, a právě v oné poctivosti a upřímnosti spočívá její kouzlo. Tvarosloví, měřítko i levnější materiály a jednoduše řešené detaily odpovídají škole v malé obci.

Vznikla v nejstarší části Hovorčovic rekonstrukcí a přístavbou historické budovy z poloviny 19. století, kde škola sídlila od 50. let do roku 2000, a od té doby dům chátral. Koncept dostavby je postaven na kontrastu dvou hmot – původní rekonstruované budovy a nové přístavby. Oba objekty se od sebe na první pohled liší svým tvarovým řešením, rozmístěním otvorů i materiálem fasády.

Původní budova byla uvedena do archetypální podoby, která zdůrazňuje její roli v urbanismu obce. Budova byla celkově zrekonstruována včetně zcela nové konstrukce střechy a stropů. V maximální možné míře byly využity stávající otvory. Střecha byla zvýšena, aby podkrovní prostory měly dostatečnou výšku a využitelnost. Přístavba se záměrně od původní budovy výrazově liší. Jde o jednoduchý třípodlažní hranol, prostě položený podél původní budovy a napojený v místě původního schodiště komunikačním krčkem.

Proporce přístavby jsou štíhlejší a perforace pláště nepravidelně rozmístěnými okenními otvory vnáší do celkové kompozice hravost a modernitu. Umístění přístavby optimálně využilo školní pozemek a ponechalo rezervu pro hřiště a školní zahradu. Škola poskytuje zázemí pro pět kmenových učeben prvního stupně, jídelnu s přípravnou, družinu, knihovnu a šatnové a sociální zázemí. Zásobování jídelny probíhá nezávisle vlastním zadním vstupem.

Centrálním komunikačním prostorem je dvoupodlažní atrium, osvětlené střešním světlíkem. Učebny nemají všechny stejný tvar ani velikost, i orientace ke světovým stranám se liší. Každá je proto zařízena mírně odlišným způsobem tak, aby školní lavice měly správné osvětlení. Historické schodiště v původní budově bylo pouze očištěno, opraveno a doplněno novým zábradlím. Veškeré pobytové a komunikační prostory jsou vybaveny akustickými podhledy pro zajištění optimální pohody a klidu pro výuku. Slovy Antonína Nováka, editora poslední Ročenky české architektury, kam je tato škola rovněž zařazena, jde o „architekturu vysoké úrovně při nízkých pořizovacích nákladech“.