Po amerických prezidentských volbách bylo lze číst ledaco, ale hodně o nervozitě, která panuje ve státech Pobaltí. Je daná výroky Donalda Trumpa, který několikrát zpochybnil jednotnost Severoatlantické aliance a tvrdil, že nebude-li každý stát plnit své závazky vůči NATO, nemusí se USA obětovat jeho obraně.

Zrovna Pobaltí přitom své závazky plní, aspoň to Trumpovi vzkázal estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Region se opravdu snaží a má proč. Strach z Putinova Ruska má pořád – zvýšený od napadení Ukrajiny. Nervozitu v Pobaltí znovu umocnily i výroky někdejšího šéfa Sněmovny reprezentatnů a pravděpodobného Trumpova ministra Newta Gingriche. Ten řekl, že si není jist, zda stojí za to riskovat jadernou válku kvůli takovým předměstím Petrohradu, jako je právě Estonsko.

Aby pohled na region nebyl pouze zprostředkován překlady zahraničních anglickojazyčných médií, přinášíme rozhovor s dvěma lotyšskými autorkami, spisovatelkou a poslankyní Evropské strany lidové Sandrou Kalniete a dokumentaristkou Dzintrou Gekou.

Rozhovor se sice vztahuje k vítězství Donalda Trumpa, ale protože kvůli zaneprázdněnosti obou dam ho přece jen chvíli trvalo pořídit, náhodou je hotov v den, kdy světové agentury informují, že Trump nabídl post poradce pro národní bezpečnost Michaelovi Flynnovi, někdejšímu generálporučíkovi, jenž má blízko k Rusku. V den, kdy litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius označil Rusko za „superproblém“ a vyslovil své obavy z ruské ofenzivy v čase předávání americké vládní agendy, kdy se USA nebudou dle něj plně soustředit na dění ve světě. A ovšem v den, kdy Lotyšsko v roce 1918 vyhlásilo nezávislost na Německu.

Emoce v Pobaltí zjevně jsou vyhrocené. Jakým tónem reagovala na vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách lotyšská média?

Kalniete: Dal by se popsat jako opatrný, nikoliv panický. Zahraničněpolitičtí komentátoři většinou zdůrazňují, že je příliš brzy na soudy o tom, jak se prezident Trump bude odlišovat od Trumpa-kandidáta, jaká bude politika Trumpovy vlády a jak ji ovlivní americký princip dělby moci, tedy „checks and balances“.

Geka: Lotyšská média reagovala s nepochopením, panovala tu totiž atmosféra přesvědčení, že vyhrát musí Clintonová. Důvodem byly Trumpovy výroky o východoevropských státech, které musí samy myslet na svou bezpečnost. Trumpovo chvastounství a nepředvídatelný vztah k Rusku probudily u mnoha Lotyšů opatrnost. Na druhou stranu Lotyši žijící v Americe podporovali právě Trumpa. Trumpa oslavovali také lotyšští Rusové, ti jsou už ovlivněni propagandou ruských médií. 

No a jak Trumpův úspěch vnímáte vy samy?

Geka: Je obdivuhodné, že velká Amerika vybrala kandidáty, kteří byli tím nejlepším ze špatné volby. Trump představuje sílu a peníze, je brutální a mocichtivý. Jeho výroky o ženách se mě nedotýkají, vše je to jen rétorika. Mnohem důležitější je cítit americkou podporu pobaltských zemím.

Kalniete: Pro mě osobně je to těžký úder západnímu světu. Znepokojuje mě, že by Trump skutečně mohl provést většinu toho, co jako kandidát nasliboval. To by mohlo vést k velkým otřesům, nejistotě a nestabilitě v celém světě, čehož využijí konkurenti západní civilizace.

Liší se aktuální nálada lotyšské společnosti od té, jakou zažívala po Krymu?

Geka: V různých generacích panuje odlišná nálada. Lidé starší padesáti let velmi dobře vědí, jaké následky má okupace. Pamatujeme si, co znamená žít jako otroci. Okupaci Krymu vnímám negativně. Lidé, kteří tam poslední dobou byli, vyprávějí, jak se tam po nocích potulují krávy a hrabou se v odpadcích. Chudoba a beznaděj, zato silný vládce v Rusku.

Kalniete: Přesně tak. Průměrný Lotyš není Trumpovým zvolením zneklidněn ani zdaleka tolik, jako jím otřásl útok na Ukrajinu. Ty pocity tehdy a teď se liší.

Geka: Od roku 1991 Lotyšsko sice je svobodné, ale ve školách v hodinách dějepisu se historie dostatečně nevysvětluje, takže mládež přesně neví, jaké bylo žít v komunistickém režimu. Často dokonce slyším, že moje generace měla zajímavější dětství. Je paradox, že žije-li člověk ve svobodě, přijímá ji jako cosi samozřejmého. Už dávno se ví, že z historie se poučit nelze. Trump zvítězil v demokratických volbách, ve skutečnosti však vyhrála reklamní kampaň a apolitičnost lidí.

Je snadno si představit, že obava z dalšího vývoje v Pobaltí je velká. Řeči o předměstích Petrohradu, o tom, že USA, potažmo NATO nemusejí hned přijít na pomoc v případě napadení, vyděsí jistě kdekoho.

Kalniete: Už jen v nejbližších týdnech uvidíme, kdo budou vykonavatelé Trumpovy zahraniční a bezpečností politiky. Přála bych si věřit, že se jim podaří vyvážit Trumpovy izolacionistické a merkantilistické instinkty.

Geka: Trump je byznysmen a až dosud měl daleko k zahraniční politice. Důležitá budou doporučení jeho poradců, mám ale pocit, že bude opatrnější a zdrženlivější, než vypadal během předvolební kampaně. Což se týká i vztahů s Ruskem. Rusové vždy budou chtít vládnout a v byznysu se řídit principem „dej po dobrém“.

Jakou podporu má v Pobaltí NATO a jak se tu projevuje ruský vliv?

Kalniete: V Pobaltí má NATO absolutní a jednotnou podporu. Zcela určitě si nepřejeme být „nárazníkem“, ale „předsunutou základnou“. Nechceme být „mostem“, nýbrž „pevnou bránou a bezpečnou hranicí“. Ruský vliv je ekonomický i propagandistický, naše historie a mentalita ale doposud zaručovaly strategickou stabilitu našich politických rozhodnutí – směrem k soudržnější Evropě a k euroatlantické integraci.

Geka: Víte, můj otec byl politický vězeň, odsouzený na 25 let v gulagu. Odvedli ho, když mi byl rok, vrátil se po dvaadvaceti letech. Dožil se lotyšské nezávislosti, ale varoval, že Rusko bude znovu usilovat o získání vlivu v Pobaltí. To se také děje. Úvaha, že lépe člověk přežije, neprovokuje-li okupanty, je správná, ovšem pak musí žít se shrbenými zády. Nedávno jsem natočila film o lidech uvězněných v táborech gulagu proto, že se nikdy nesmířili s okupací. V rozhovorech mi řekli, že i dnes by byli odhodláni zemřít pro svobodné Lotyšsko. Už nebojujeme proti konkrétním Rusům ani Rusku, ale proti režimu toužícímu dobývat, podmaňovat si, loupit. Ruský vliv v Lotyšsku skutečně je značný, v oblasti politické je skrytý, v oblasti ekonomické zjevnější. Naštěstí podpora Severoatlantické aliance je v Pobaltí velmi citelná, máme z toho radost. Bohužel o lotyšské zahraničně politické agendě vím pouze ze zpráv médií, ale zdá se, že politici dělají vše možné pro to, abychom byli plnohodnotnými spojenci.

Kalniete: Ano, protože jakkoli to zní jako fráze, plnohodnotná a aktivní účast Lotyšska v EU je nejlepší zárukou pro jeho bezpečnost a existenci, a proto plně podporujeme evropskou integraci, solidaritu a společné rozhodování a jednání.

Čili jakou roli ve vašich zájmech sehrává Evropa?

Geka: Jsme v Evropské unii, a ať už je to jakkoliv, je to mnohem příjemnější a bezpečnější stav než být součástí Sovětského svazu

To je přímá nahrávka. Jaké je vlastně naladění lotyšské společnosti vůči Rusům, již v Lotyšsku žijí?

Kalniete: Lotyšsko-ruské vztahy ve společnosti bych charakterizovala jako mírové soužití.

Geka: Je důležité vědět, že Lotyši a lotyšští Rusové hlasovali společně pro nezávislost Lotyšska v roce 1991. Že je společnost dnes rozdělena, lze zčásti dávat za vinu politikům.

Kalniete: Budiž, ale je fakt, že máme v lotyšském parlamentu dvaceti třemi procenty zastoupenou frakci, která má dohodu s Putinovou stranou Jednotné Rusko a která plně nepřijala historické a ústavní základy lotyšské státnosti. Dokud se tak nestane, nemůže být zastoupena ani v lotyšské vládě.

Geka: Ta proruská strana se jmenuje Saskaņa, česky by to bylo Soulad, a proruské síly ovládají i rižskou radnici. Doufám, že v budoucnu se něco změní.

Asi je to těžké, že? Rodiny vás obou mají zkušenosti s deportacemi, jež činili Rusové. Ostatně paní Geka už to téma načala.

Geka: Naše rodina byla zdecimována. Otec byl politický vězeň, mysleli jsme, že zahynul. Matka se čtyřmi dětmi zůstala sama, pracovala v kolchozu a vydělávala 15 rublů měsíčně. Když mi bylo pět, přejel maminku sovětský vojenský vůz a zmrzačil ji. Mým starším sestrám a bratrovi se nedostalo vzdělání. Já to měla snazší, v sedmdesátých letech jsem odjela studovat do Leningradu a vystudovala tam režii. Když se mě ptali na otce, řekla jsem, že žádného nemám. Bohužel jsme v tom režimu byli donuceni lhát. Brežněv řekl, že prý všichni kradou. Lotyši se tenkrát krádežemi tolik neposkvrnili, zato lhát museli – byla to část dovednosti přežít.

Kalniete: Já v roce 2014 byla zařazena na černou listinu Ruska a mám na pět let zakázán vstup do této země. Jako pro političku je pro mě nepřijatelná okupace Krymu a ruská bojová činnost na východě Ukrajiny. Ve své funkci poslankyně jsem vždy byla zastánkyní tendencí smíru s Ruskem podle jeho podmínek a za každou cenu. Koexistence s takovýmto sousedem je nevyhnutelná, proto je pro Evropu a zejména pro pobaltské země důležité, aby se Rusko chovalo civilizovaně, a ne nepředvídatelně a agresivně.

Co tedy očekáváte od své vlády, případně od EU? Ostatně americké prezidentské volby jsou po britských volbách o brexitu druhým letošním vystřízlivěním. Svět, který jste pomáhaly tvořit, jako by mizel, rozhodně se mění.

Kalniete: Věřím v bezodkladnou a užší spolupráci evropských států v oblasti bezpečnosti a obrany. Do těch musíme vložit více zdrojů, také efektivněji a sdílených zdrojů. Evropská obranná unie je prioritou číslo jedna. A Velká Británie, bez ohledu na brexit, se musí podílet na společné bezpečnosti Evropy, včetně kolektivních operací.

Geka: Při pohledu do křesel či kuloárů Europarlamentu je zjevné, že tam nejsou zvoleni duchovní lídři. Ambice se střídají s rozpaky. Svět se stal velmi křehký. Perský učenec Omar Chajjám v jedné ze svých básní praví: „Nečekej zítřek ti daný, snaž se být šťasten dnes.“ Občas se mi to chce říct. Jako malá jsem hodně četla pohádky. Dobro v nich vítězí nad zlem, a proto věřím, že svět se vzpamatuje a zarazí.

Bude Evropa silná bez britské armády a britského džentlmenství?

Geka: Což o to, bez britských džentlmenů bychom se i obešli, britští turisté se v Lotyšsku totiž chovají jako skuteční barbaři, avšak britská armáda je pro nás důležitou silou. V Anglii žije velmi mnoho Lotyšů, proto britské vystoupení z EU vnímám jako velkou prohru.

Posílí Trumpovo vítězství například šance na volební úspěch Marine Le Penové, jak mnozí očekávají?

Kalniete: Bohužel posílí. Neviděla bych však její šance na úspěch ve francouzských prezidentských volbách více než na čtyřicet procent. Což je dost vysoké číslo, ale doufám, že brexit a Trumpovo vítězství zmobilizuje též proevropské, liberálnědemokratické síly a voliče ve všech evropských zemích, včetně Francie – tam zejména.

Geka: Le Penová má ve volbách velké šance. Posiluje je nejen Trumpovo vítězství, ale i podpora Ruska.

Do této nálady zemřel Leonard Cohen, je to skoro až symbolické. Můžeme se vůbec zachránit?

Geka: Leonard Cohen prožil 82 let; požehnaný život a láska lidí – co více si přát? Můžeme se zachránit a musíme se zachránit, kvůli svým předkům i kvůli svým dětem. Existuje lidská hloupost, ale též Boží vůle. Na tu se spoléhám.

Kalniete: Jak by řekl samotný Leonard:

Ring the bells that still can ring 
Forget your perfect offering 
There is a crack in everything 
That‘s how the light gets in.