Zpěvák slavných britských Depeche Mode Dave Gahan a dvojice Soulsavers jeden druhého zjevně potřebovali, hledat se asi moc složitě nemuseli, v každém případě se však našli. Čerstvě vydali už druhou společnou desku Angels & Ghosts, která už zní spíš jako výsledek společné práce než spojení kapely a hostujícího vokalisty (případ jejich prvního alba The Light The Dead See).

Nějak se na ní – v dobrém i ve zlém – naplňuje nějaká představa mohutnosti, která by přitom zůstala niterná a sdělná. Seriózně působící pop pro posluchače středního věku, který sugeruje hlubiny i výšiny a místy jich snad i dosahuje.

Troufám si odhadnout, že každý zpěvák rockové kapely plus minus mojí generace se aspoň jednou zasnil nad tím, jak by to bylo pěkné, opírat se do pomalu gradující písně, zatímco by kytary duněly, smyčce se vzpínaly k výškám a chór černých sboristek by si mohl ztrhat hlasivky. Dave Gahan je v hudebním světě dost významná veličina na to, aby si naplnění takového snu dokázal zařídit. Udělat desku, jež nějakým způsobem souzní s hudbou, kterou dělá ve své domovské kapele, a zároveň se jí vymyká; potřebovala být udělaná bokem. S Depeche Mode mají Angels & Ghosts společnou jakousi chrámovost, místy až okázalou, osudovost, která je líbivá a moc nezatěžuje, projevuje se spíš velkými, někdy až teatrálními gesty. DM ale také mají blízko ke strojovosti a chladu, písně, jež jejich zpěvák natáčí se Soulsavers, jsou oproti tomu „američtější“. Je v nich víc „lidského faktoru“ a taky otevřeného nebe, jsou jako fotka z imaginárního amerického Západu – nijak vynalézavá, ale slušně provedená, člověk nikoho neurazí, když si ji zvětšenou pověsí na zeď pracoviště.

Větší, větší, mělčí

Dvojice Soulsavers (tvoří ji Rich Machin a Ian Glover) vydala první desku před dvanácti lety, tehdy ještě hráli hudbu čistě elektronickou a instrumentální, zároveň se v ní projevovaly určující vlivy country a gospelu. Na dalších albech se jejich zvuk rozšiřoval a především se na nich začalo zpívat, na desce It’s Not How Far You Fall, It‘s the Way You Land (2007) většinu vokálů nahrál Mark Lanegan, majitele toho nejzadumanějšího, rezignovaně chlapáckého hlasu severně od jižního pólu, na dalším albu Broken (2009) se k němu přidali ještě například Mike Patton z Faith No More nebo Jason Pierce ze Spiritualized.

Pro hudbu Soulsavers je typická vizualita, majestátní smutek spojený s ambicí povznášet, hodila by se k nějakému hodně a hodně širokoúhlému spaghetti westernu, ve kterém by se moc nemluvilo. Jejich produkce jistě nebyla vyrovnaná, vrcholy Soulsavers – třeba krásný singl Revival z jejich druhého alba – se ale zaryjí docela hluboko. Zároveň je v jejich tvorbě zřetelný posun k čím dál větší líbivosti, přijatelnosti pro širší publikum, což nemusí být z principu špatné. V případě Soulsavers to ale znamená, že se jejich skladby stávají větší a větší, zároveň ale mělčí. Angels & Ghosts je dílo lidí, kteří vědí, co dělají, ale taky jdou výhradně a jenom na jistotu, vytvořili si pro sebe jeden model, v něčem přitažlivý a funkční, až moc úzkostlivě se ho drží.

Našli se, ale našli to nejlepší?

Ten model je střední tempo, začít potichu a skončit hodně nahlas, poté, co se postupně přidávaly všechny ty smyčce, sbory a dechy a Gahanův výraz dospěl od dušezpytného piana k patetickému forte. Možná varianta je plus minus totéž v pomalém tempu a s menší gradací. Nechci ale Angels & Ghosts shazovat, tak polovina písní na té desce je silná, problém jen je, že jedna s druhou až příliš snadno splývají, stávají se zaměnitelné. Ten proud vkusných a snadno stravitelných emocí se ale může poslouchat docela příjemně, při práci nebo jízdě autem, případně při trčení v zácpě, kde může plnit i terapeutickou funkci. Vymyká se z něj úvodní Shine, nabitý pop gospel, na němž je slyšet, jak si jej všichni zúčastnění užívají, nebo závěrečná My Sun, která v závěru dospěje k takové míře westernové „přepálenosti“, až dojde k pověstné proměně kvantity v kvalitu. Mezi nimi několik čísel různé úrovně, jaksi spolehlivý singl You Owe Me, tlumená The Last Time, jež působí přesně a přesvědčivě, ale taky rozbředlejší kusy, které by člověk nejraději popohnal nebo rovnou přeskočil, viz přeslazená Lately. Ano, Dave Gahan a Soulsavers se hledali, až se našli, zdaleka ne vždycky je ale to setkání motivovalo k tomu, aby ze sebe vydali to nejlepší.

Dave Gahan & Soulsavers: Angels & Ghosts (Sony)