Nikdy. Hrozivost toho slovo zdůrazňuje červená barva, kterou je vysázeno. Teď, nebo nikdy, pod tímhle heslem půjde do sněmovních voleb hnutí ANO, Andrej Babiš včera představoval volební program, jeho rozbor přenechám povolanějším. Ten slogan je ale velmi výmluvný, možná dokonce výmluvnější, než se předseda ANO domnívá. Ve srovnání s heslem, s nímž Babišovo hnutí uspělo před čtyřmi roky, působí velmi kontrastně. ANO, bude líp – to zní jako vyjádření jistoty, že všechno dobře dopadne. Teď, nebo nikdy je zvolání před rozhodující bitvou, v níž síly spravedlivých čelí velké přesile (vážnosti situace je zjevně nutno obětovat i interpunkci).

Když Andrej Babiš prezentoval stranický program médiím, vystupovala ta slova z velké šedé plochy, trochu se v ní ztrácela, jako by ty slogany byly posledními ostrůvky barvy v šedi korupce, neřádstva a vůbec všeho, proti čemu se AB tak rád vymezuje. Tmavošedá, červená a bílá, to je navíc velmi zachmuřená barevná kombinace.

Drama, apokalyptické vnímání událostí dnes obecně jaksi frčí. Kdekdo má dojem, že z toho či onoho důvodu jde o všechno, že hrozí cosi strašlivého. V tomhle ohledu Babišův tým čte „zeitgeist“ velmi dobře. Navíc burcující, zachmuřená kampaň mívá v Česku dobré výsledky. Václav Klaus a ODS v roce 1997 provedli úspěšnou „mobilizaci“, v překvapivě velkém počtu lidí tehdy vzbudili dojem, že vlast je ohrožena, na hranicích se houfují bolševické či sudeťácké hordy, možná to byly hordy sudeťáckých bolševiků. Miloš Zeman zas uspěl s řečmi o spálené zemi a v prezidentské volbě jeho kampaň líčila protivníka způsobem vskutku apokalyptickým a naznačujícím různé temné konexe. Andrej Babiš na to jde podobně, jestli ho nebudou lidi volit, je vše ztraceno. „V těchto volbách jde o všechno. Je to první a poslední pokus zbavit se nesnesitelné, propracované a zákeřné korupční hydry, která po více než dvacet pět let dusí, parazituje a pomalu rozkládá celou naši zemi.“ Tenhle pokus je podle AB poslední, už ho nebude možné zopakovat, jestli nevyhraje ANO, bude to znamenat definitivní vítězství „hydry“ (oblíbená metafora totalitních režimů), rozklad země, na níž korupce a tradiční strany cizopasí, už nebude možné zastavit. Dostanou, co si zaslouží, lidi – nevolili Babiše. Ale snad budou rozumní.

Člověk ale nemusí vidět situaci tímhle způsobem, a přesto mu heslo ANO může znít velmi pravdivě. Protože v podzimních volbách to skutečně bude „teď, anebo nikdy“. Ne ale pro Českou republiku, ta se, věřím a doufám, oklepe i z nějakého času případné oligarchovy vlády. To teď, anebo nikdy z volebního sloganu ale platí pro Andreje Babiše. Nemůže si dovolit je nevyhrát, nestát se po nich premiérem. Především z důvodů jaksi právních či trestněprávních, kauza Čapího hnízda mu přerůstá přes hlavu a potřebuje mít ruce na pákách moci a kontroly bezpečnostních složek, aby tu lapálii nějak „ošéfoval“. I kdyby ale tahle aféra neexistovala, mohla by – klausovsky řečeno – nevýhra ve sněmovních volbách ANO politicky zničit, nebo aspoň postrčit k nezadržitelnému konci. Andrej Babiš a jeho hnutí se v letech po posledních volbách ukázali jako velmi odolní vůči výkyvům popularity, taky díky tomu, že dokázali působit jako strana zároveň vládní i opoziční.

V opozici by ale Babiš mohl snadno pozbýt lesku, bez účasti na moci a jejích možností nátlaku, odkázaný především na rétorické schopnosti, jichž moc nemá, stejně jako mu chybí trpělivost, schopnost počkat si. Tímhle testem by AB projít nemusel. Okoukal by se, oposlouchal by se. Takový normální poslanec, lhostejno, zda za tradiční stranu.