Jaké je riziko, že se z celníků stane Babišova policie?

Jaké je riziko, že se z celníků stane Babišova policie?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Celní správa si letos už jednou významně zvětšila kompetence. Zatímco předtím se v daňových podvodech směla zabývat jen podvody při dani na obchodní transakci ze zahraničí (typicky dovoz), napříště bude moci stíhat například i podvody s DPH, které se udály uvnitř České republiky. Rozšiřuje stav o stovky lidí, a jedním z nově příchozích má být Robert Šlachta, do minulého měsíce ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ).

Ministr financí Andrej Babiš, pod něhož celní správa spadá, chce, aby posílila ještě víc. Zatím celníci mohou prošetřovat podezření na trestné činy s daněmi, ale vyšetřování pak vede policie. Podle představ ministra by při šetření daňových trestných činů policie jako článek mezi celníky a státními zástupci vypadla. Prý by to ušetřilo lidi. (To od správce rozpočtu zní hezky, jen se s tím nějak nerýmuje oněch několik set tabulkových míst pro celní správu.) Sociální demokraté a společně s nimi pravicová opozice varují před tím, že se tu nadbytečně vytváří paralelní struktura, něco, co současně dubluje práci finanční policie. Ta byla zrušena před deseti lety za Ivana Langera, současný ministr vnitra Milan Chovanec ji plánuje oživit v rámci reorganizace policie.

Vzhledem k politickým poměrům si od tohoto jakoby odborného sporu nemůžeme odmyslet personálie, tedy plukovníka Šlachtu. Miroslav Kalousek celkem mohutně naznačuje, že Šlachta má Babišovi postavit jeho soukromou policii (už dnes například mohou celníci odposlouchávat). Sociální demokrat Jeroným Tejc se děsí překryvu kompetenci mezi celníky a finanční policií, kdy „všichni budou dělat všechno a nikdo nebude dělat nic.“ Kompetenční svéhlavost Šlachty a s ním propojených státních zástupců vedla už letos k jednomu nálezu Ústavního soudu (o příslušnosti soudů) a také k reorganizaci policie. Protože policejní prezidium, které trpí, aby jeden útvar kradl kauzy jiným útvarům, by se mohlo jít rozpustit. Šlachtovi by se žádné nové možnosti, jak soupeřit s jinými policejními útvary, už nikdy dávat neměly, stejně soutěžil hlavně bombastickou mediální politikou, po níž zůstaly rozpadlé konstrukce a nedotažené případy.

Důležitý rozdíl mezi Babišovými celníky a policejním prezidiem je ve způsobu jmenování. Policejního prezidenta navrhuje ministr vnitra, ale hlasuje o něm vláda. I proto situace, kdy by špičky policie začaly být jednobarevné – ne prvoplánově stranicky, stačí příslušností k jedné partičce -, bude zpětně rozechvívat koalici a stane se tématem pro koaliční jednání. Naopak generálního ředitele celníků si jmenuje ministr financí sám. A už v případě Šlachty prý celníci dávají najevo, že mu to místo nabídnout „museli“. Obavy z toho, že si ministr Babiš se svou chorobnou zvědavostí zřídí daňovou policii a do jejího čela si sám vybral člověka, který vždycky dokázal napíchnout všechny možné telefony, ale máloco dotáhnout do konce, jsou naprosto oprávněné.

Ty obavy posiluje i energie, jaká je k nové pozici pro Šlachtu vyvíjena. Šlachta byl pověřen funkcí, na kterou dosud neproběhl už vypsaný tendr. Šlachta neumí žádný cizí jazyk, musel by tedy dostat výjimku. Vrátí se navíc do bezpečnostních sborů na úroveň, z níž by se příští rok, pokud se splní předpoklady všech oportunistů v zemi a volby vyhraje Babiš, on, Šlachta, ještě před pád dny pouhý civil, mohl ucházet mj. o křeslo policejního prezidenta.

Chvíle, kdy se personální obsazení v policii stává ústředním tématem vysoké politiky, česká policie po roce 1989 musela zatím absolvovat dvakrát. Poprvé, když v roce 1998 přišla k moci paranoidní Zemanova ČSSD, podruhé když se v roce 2010 ODS a TOP 09 spustily k experimentu s Věcmi veřejnými, respektive bezpečnostní agenturou ABL Víta Bárty, a potřetí teď. I tentokrát je za tím paranoia člověka, který po léta tajné informace manicky sbíral, a zřejmě si nedokáže představit, že by se jeho kolegové ve vládě bez toho obešli.

ČSSD ráda zdůrazňuje své kořeny sahající do 19. století a prorůstající první republikou, kdy patřila k hlavním státotvorným silám. Pokud to s Českou republikou myslí vážně, nesmí Babišovi dovolit už ani jeden zpravodajsko-policajtský bod.

21. srpna 2016