Ještě že ty rozhlasové Hovory z Lán máme. O mnohé bychom bez nich byli ochuzeni. Ve víkendovém vydání dal například prezident Miloš Zeman najevo, že nepřijme na Hradě Antonii Chrásteckou a Hanu Humpálovou, které byly po dvou letech po únosu v Pákistánu propuštěny. Mladé ženy si to privilegium podle něj jaksi nezaslouží, nepředvedly totiž žádný výkon, „neprospěly České republice“, nejsou to slavné cestovatelky jako byli Zikmund a Hanzelka, jenom nadělaly starosti – státu, rodině, sobě, protože „jednaly velmi neprozřetelně“.

Hlava státu propuštěným mladým ženám na dálku udělala kázání, promluvila dikcí tatínka, který kárá nezvedené potomstvo, jehož pochybení musejí v potu tváře napravovat dospělí, kteří toho přitom mají sami dost. Nemohu se rovněž ubránit dojmu, že příkrost Zemanova odsudku ovlivnilo i to, že jeho předmětem byly právě mladé ženy.

Dovolím si nechat stranou otázku, jestli dvě nešťastné cestovatelky skutečně projevily neprozřetelnost. O tom se vedly místy dost vzrušené debaty už po jejich únosu, zazněly v nich i pro mě docela přesvědčivé argumenty ve prospěch toho, že se ty dívky v mezích možností chovaly poměrně obezřetně, například cestovaly s policejní eskortou. I kdyby to tak ale nebylo a ony byly skutečně lehkomyslné, tak co z toho plyne? Slovy Bohumila Doležala pro Svobodné fórum: „Není povinností občanů ČR, aby za všech okolností dělali co nejméně starostí českému státu, nýbrž je povinností českého státu, aby se vždycky a za všech okolností staral o své občany.“

Každý den se vynakládá spousta peněz a lidské práce na to, aby někdo naplno nepocítil důsledky svého „neprozřetelného“ chování – a je to tak úplně v pořádku. Kluk se předvádí na motorce a týmy lékařů ho pak musejí draze a pracně dávat dohromady – a je to tak úplně správně. Někdo celý život kouří a taky potom přidělává práci doktorům a jeho léčba stojí dost peněz – i to je úplně správně. S mírnou nadsázkou řečeno, kdyby se všichni a za všech okolností chovali „prozřetelně“, přišlo by docela hodně lidí o docela hodnotnou životní náplň.

Dokonce si troufám říct, že neprozřetelnost k určitému věku patří a lidé, kteří ji v mládí neprojevili nebo se to o sobě domnívají, jsou, ehm, poněkud podezřelí. A dokonce mám dojem, že z těch neprozřetelných mladých často vyrostou tak či onak pozoruhodní dospělí. Patřím ke generaci, pro kterou toulat se světem, vymést všechny možné jeho kouty, byl nenaplnitelný sen. A jsem šťastný, že dnešní mladí tuhle šanci mají a zhusta ji využívají. Vidí barvy, vnímají vůně, setkávají se s lidmi, přivezou domů, když už nic jiného, spoustu historek. Taky tam můžou být konfrontovaní s tím, že svět je nebezpečné místo. Protože je. A je dobré znát i tu jeho stránku, již člověk nevidí, když zůstane sedět doma. Ty zážitky a vjemy, které domů přivážejí všichni ti mladí tuláci, představují určitou hodnotu, když jsou ve společnosti lidé, kteří mají zkušenosti z toho „širého světa“, mění ji to, myslím, k lepšímu.

Nepředpokládám, že audience u prezidenta je nějak zvlášť vysoko na žebříčku přání těch čerstvě osvobozených dívek. Asi ji nepotřebují, zjevně ji nepotřebuje ani prezident, společnost to bez ní taky přežije. Nějaký smysl taková audience ale mít mohla. Prezident v určitých situacích skutečně představuje stát, koná za všechny jeho obyvatele. A Miloš Zeman se na unesené ženy mohl nějakým způsobem obrátit ne proto, aby je pochválil, ale prostě proto, aby projevil radost nad tím, že se v pořádku vrátily domů, kde o ně ne úplně málo lidí mělo starost a jejich osvobození je potěšilo. Může-li si prezident vybrat mezi projevením radosti a navážením se do někoho, bývá jeho volba většinou jednoznačná. Miloš Zeman se ale také o cosi připravil. O možnost promluvit si ne se dvěma možná v něčem naivními cestovatelkami nehodnými úrovně hlavy státu, ale se ženami, jež prošly něčím v českém kontextu mimořádným, nějak se s tou strašnou situací musely vypořádat, něco během ní asi zažily, něco jim pomáhalo ji překonat. Jeden by se jich na to asi zeptal, kdyby měl tu příležitost. Prezident to ovšem nepotřebuje, nepochybně v tom má jasno. Jako ostatně ve všem.