KOMENTÁŘ ondřeje šmigola

Jde v Kazachstánu o místní vyřizování účtů?

KOMENTÁŘ ondřeje šmigola
Jde v Kazachstánu o místní vyřizování účtů?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Minulý týden v Kazachstánu vypukly protesty. Tamější úřady odpověděly tvrdě. Kazašský prezident Kasym-Žomart Tokajev rozkázal střílet do demonstrantů. Podle oficiálních zdrojů zemřelo 164 lidí. Zabito bylo i osmnáct příslušníků bezpečnostních složek. Kazašská vláda požádala o podporu Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, jež je pod ruským vedením. Do země dorazilo 2500 zahraničních vojáků. Komentáře dění v Kazachstánu se rychle rozdělily podle nepřekvapivých linií.

Část v tom viděla boj za demokracii proti autoritářskému režimu a vyslání ruských vojsk jako dalšímu důkazu rozpínavosti Moskvy. Z druhé strany se zase mluvilo o nebezpečném a naivním vyvážení západního liberalismu, jehož jediným výsledkem bude přeměna stabilní diktatury v chaotický padlý stát. Nejradikálnější kritici západní odpovědi dokonce tvrdí, že demonstrace rozpoutal sám Západ, nejčastěji je zmiňovaná britská tajná služba MI6, ve snaze uchránit svůj podíl při těžbě kazašského nerostného bohatství. Je tu ještě jedna možnost. Svět sleduje boj o následnictví po dlouhodobém kazašském vůdci Nursultanu Nazarbajevovi.

Nazarbajev se stal vůdčí postavou Kazachstánu ještě za Sovětského svazu. Od roku 1984 byl předsedou rady ministrů Kazašské sovětské republiky, od června 1989 první tajemník Kazašské komunistické strany. Po získání nezávislosti se stal prezidentem Kazachstánu. V této funkci zůstal do března 2019. Nicméně i poté si zachovával vliv. Byl předsedou kazašské rady bezpečnosti, taktéž si ponechal titul vůdce národa.

Nazarbajev byl relativně osvícený diktátor. Na jednu stranu byl úžasně zkorumpovaný. Jmění jeho rodiny se odhaduje na desítky miliard dolarů. Jen známý nemovitý majetek v zahraničí má hodnotu 785 milionů. Nazarbajevově dceři patří půlka londýnské ulice Baker Street, včetně fiktivního domu Sherlocka Holmese. Nazarbajev má i domy v Karlových Varech, podle Rádia Svobodná Evropa mu patří hotely Corso a Mignon, Myslivna na Sovově stezce a Sportcentrum Hrušková u Sokolova. Dále vlastní domy na Manhattanu a Floridě, vily ve Španělsku a u Ženevského jezera.

Na druhou stranu se Nazarbajevovi podařilo umně balancovat mezi Čínou, Ruskem a Západem. Rusko považuje za geopolitického partnera, Čína je zase nejdůležitější obchodní partner. Kazachstán dodává Pekingu 5 % veškerého plynu a vede přes něj plynovod z Turkmenistánu. Západ zase do Kazachstánu masivně investoval, hlavně do klíčových plynových a ropných odvětví. Za rok 2020 tam utratil 161 miliard dolarů. Světová banka Kazachstán zařadila na 25. příčku z míst, kde je nejjednodušší dělat byznys.

Historik Francis Pike v magazínu The Spectator uvádí, že mu představitel kazašského ministerstva financí sdělil, že „švédský model je pro nás příliš socialistický“. Od roku 1995 HDP na hlavu vzrostl z 2 tisíc dolarů na hlavu na 27 tisíc čili zhruba na úroveň Řecka a Polska. Zároveň Západ považoval Kazachstán za důležitého partnera ve válce proti teroru. Nazarbajevovi se také podařilo zemi derusifikovat a vyhnout se občanské válce. Mezi postsovětskými středoasijskými republikami rozhodně patří mezi ty nejúspěšnější. V posledních letech však země začala stagnovat a hlavně vedení se zakopalo na pozicích. Růst také nebyl rovnoměrně rozmístěn.

Na přelomu roku vypukly protesty. Rozbuškou bylo zvýšení cen LPG, na který jezdí 80 % Kazachů. To se spojilo s nespokojeností ohledně korupce, autoritářství a nedostatku demokracie. Roli zřejmě hrála i rozčarovanost ohledně čínského zasahování. Například vládne nespokojenost s tím, že vláda mlčí ohledně čínského pronásledování Ujgurů, kteří představují v Kazachstánu poměrně velkou menšinu.

Jak ale uvádí portugalský politolog Bruno Maçães, protesty jsou v Kazachstánu poměrně časté, možná důkaz, že se jedná o méně represivní zemi, než je to u sousedů. Rychlost, s jakou se ale rozšířily ze západu země až do největšího města Astana, všechny překvapila. Také přerostly v násilnosti a rabování, objevily se zprávy o uřezaných hlavách policistů, záběry shořelých vojenských dodávek. Maçães není sám, kdo si myslí, že protestů a demonstrací se zmocnily ozbrojené skupiny s pochybnými plány. Bohužel to není MI6, CIA ani jiná západní tajná služba, které dávno schopnost odstraňovat nepohodlné režimy ztratily.

Nejspíše se jedná o boj o následnictví. Tomuto výkladu dodává na síle fakt, že Nazarbajeva nikdo neviděl dva týdny na veřejnosti. Což samozřejmě pohání spekulace, že na tom není nejlépe. Tokajeva si sice Nazarbajev vyvolil osobně jako svého nástupce, ale jeho pozice není příliš silná. Pokud by se protesty vymkly kontrole, byl by to jeho konec. Podle Maçãese je potřeba takto číst i pozvání mezinárodních vojsk vedených Ruskem. Jednak Tokajev plně nevěří vlastní armádě, proto pozval zahraniční síly. Ty nebudou nasazeny proti demonstrantům, ale ke střežení vládních budov. Zadruhé je to signál jeho vnitřním protivníkům, že má posvěcení Kremlu. Taktéž Tokajev vyhodil a následně nechal zatknout Karima Massimova, šéfa kazašské rozvědky. Šlo o krok proti rivalovi?

Viděno čistě cynicky a pragmaticky, chaos v Kazachstánu by mohl být pro Západ bonusem. Rusko by bylo donuceno opustit své zasahování v Evropě, hlavně na Ukrajině, a soustředit se na zklidnění situace u klíčového spojence. Každopádně odsudky situace by měly ještě počkat. Možná se opravdu jedná o boj demokratů a autoritářů. Nebo jdou prohnilí proti prohnilým.