KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Oči jen pro Pfizer

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Oči jen pro Pfizer

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

S tím, jak – věřme – končí pandemie čínského koronaviru, se množí takzvané revizionistické zprávy. Podle metastudie vědců z americké Univerzity Johnse Hopkinse (žádná ořezávátka, celosvětové přehledy z Johns Hopkins University byly od začátku používány jako jedna z ústředních databází koronavirové nákazy napříč světem) měla celoplošná opatření, tedy lockdowny, na šíření infekce zanedbatelný vliv.

Teď přichází izraelská studie, podle níž dostatečná hladina vitaminu D v těle do velké míry zabraňuje těžkému průběhu covidu-19. Vědci z Bar-Ilanovy univerzity ke své studii vymysleli dobrý bonmot: průběh covidu lze u pacienta odhadovat kombinací pouhých dvou faktorů – věku a hladiny vitaminu D.

Studie může být v tom či onom ohledu nedokonalá, dost možná faktor vitaminu D do nějaké míry nadhodnocuje. Ale vzhledem k tomu, jak nenáročná a levná prevence přísun vitaminu D je, stejně šokuje, jak málo se takovým doporučením během posledních dvou let, této nejpsychedeličtější doby našich životů, věnovala veřejná pozornost. Ne že by to byl objev, o němž jsme před Bar-Ilanemskými ani nemohli tušit. Různé hlasy na význam vitaminu D pro imunitu jako na důvodnou hypotézu upozorňovaly fakticky od začátku. Autor si pamatuje příslušné texty na britském webu Lockdown Sceptics už v létě 2020, v Echu se na podzim téhož roku imunolog Karel Drbal z Přírodovědecké fakulty UK explicitně podivoval, proč česká vládní místa lidem braní vitaminu D více nedoporučují.

Vitamin D by zřejmě nebyl samospasitelný, trochu experimentálněji založení lékaři vytvářeli pro svoje pacienty s covidem různé vitaminy, v nichž měl ovšem vitamin D vedle ivermektinu, vitaminu C, zinku aj. své pevné místo.

Vitamin D ještě dopadl dobře, stihlo ho pouze mlčení. Ivermektin se stal cílem posměšné kampaně (pozor na zpravodajství agentur, v nichž se o ivermektinu dodnes referuje jako „přípravku pro zvířata proti parazitům“), navzdory tomu, že byl jako lék pro lidi poprvé použit v roce 1987 – na onchocerkózu – a od té doby předepsán stovkám milionů lidí. A že jsou mezi tím desítky klinických studií, které mu nějakou účinnost proti covidu připisují. Široce pojatá kampaň proti léčbě generiky patrně zabila víc lidí než „oblíbená“ dezinformační scéna se svými fake news.

Mělo by se to všechno řádně prozkoumat, analyzovat, ideálně vyšetřit. Není pravděpodobné, že by hypotetičtí vyšetřovatelé zjistili, že tato skandalizace normální prevence a léčby byla podmíněna korupcí z fondů farmaceutického průmyslu. Spíše za tím bude přirozená, do značné míry pochopitelná potřeba politiků, médií a s nimi vědeckého establishmentu přinést lidstvu řešení jedním rozhodným tahem, svržením vědecké atomové bomby, jíž měla být vakcína. To se povedlo bohužel jen částečně. Nebude to působit tak razantně, ale začíná být zřejmé, že souboj s covidem se místo jaderného útoku měl vést na několika, i menších frontách a všemi dostupnými zbraněmi, včetně starých dobrých vitaminů.