Zatím to není politik, a přitom je to už dnes nejschopnější levicový lídr v zemi s velkým politickým talentem. Odborářský předák Josef Středula umí na rozdíl od aktivních levicových politiků nastolovat témata, která lidi skutečně zajímají. Právě on otevřel debatu o nebezpečném českém fenoménu levné práce, kdy tady firmy rozdělují na platech výrazně menší část vytvořené přidané hodnoty než v bohatých evropských zemích. Středula také disponuje vzácnou vlastností pro roli lídra levice, která se přetahuje s Andrejem Babišem o stejné voliče, naprosto nezbytnou. Schopností jít odvážně s Babišem do střetu. Čestnou výjimkou zleva je vedle něho ještě ministryně práce Jana Maláčová. Andrej Babiš cítí v předákovi soka a opakovaně zdůrazňuje, že Josef Středula už rozjel prezidentskou kampaň. První odborář v zemi už nějaký čas zájem o vystřídání Miloše Zemana na Pražském hradě nevylučuje. Zuboženou sociální demokracii naopak zatím nechce jít zachraňovat. Odmítl i nabídku být jejím lídrem v květnových volbách do Evropského parlamentu. Tam nakonec ČSSD vůbec nepronikla a skončila historickým debaklem.

Co se v této chvíli podle vás v politice odehrává?

Projevy nedospělosti. Do různých funkcí tady kandidují lidé, kteří nemají vůbec žádnou promyšlenou, dospělou představu o politice. Vůbec nevědí, co vlastně chtějí prosazovat. Je to spíš touha po moci než touha po spravování věcí veřejných.

O kom konkrétně mluvíte?

Tato vlastnost je typická pro hnutí ANO, stejně jako tomu bylo v minulosti u podobně neukotvených subjektů. Začalo to Věcmi veřejnými. Ta míra politické nedospělosti se projevuje v tom, že vládnutí nemá žádný směr ve prospěch České republiky. Má jen směr ke konkrétní podpoře někoho. Využívá politický marketing k tomu, aby zamaskovalo své skutečné zájmy a to, co v politice reálně prosazuje. Pomocí toho marketingu se snaží vytvářet dojem, že mu jde o něco úplně jiného. Politika dostává hodně nebezpečný rozměr. Ve skutečnosti se děje něco jiného, než se lidem prezentuje. Obávám se, že si to lidé ještě úplně neuvědomují a moc se neangažují. Neptají se vládnoucích politiků, co vlastně dělají, aby si ověřili, jestli to, co jim říkají, je skutečně pravda. Jestli to není jenom fikce. Neuvěřitelně mě znepokojuje maskovací síla politického marketingu hnutí ANO. Jeho schopnost vysvětlit i nevysvětlitelné.

Vláda masivně zvyšuje přerozdělování a přímé transfery k lidem a Andrej Babiš to umí výborně marketingově prodat. Především seniorům, kteří jsou základem jeho voličů.

My dlouhodobě upozorňujeme, že situace mladých rodin a lidí, kteří už ukončili pracovní kariéru, není dobrá a je docela vážná. Zvyšování důchodů považujeme za nutné. Vývoj reálných příjmů důchodců ve srovnání s platy se od roku 1990 nijak výrazně neposunul.

Za Babiše je navzdory všudypřítomným vyhlášením o zvyšování důchodů průměrná reálná penze ve srovnání s platy nižší než za pravicových vlád, proti kterým jste demonstrovali. Klesla z 42 procent průměrného platu v roce 2013 na současných 38 procent.

Proto jsme také žádali, aby se to řešilo. Jsme si ale také vědomi, že bez zvýšení platů nejsou zdroje na zvýšení důchodů. Proto se tak soustřeďujeme na náš koncept „konec levné práce“. Nízké platy, které jsou v Česku proti vyspělým zemím Evropy, nemají dopad jen na ty, kdo pracují. Mají obrovský vliv na ty, kdo už jsou v penzi. Čím vyšší jsou platy, tím z toho stát získá víc na sociální pojištění, z něhož se vyplácejí důchody.

Co vás na politickém marketingu z poslední doby nejvíc vytáčí? Kdo je jím zneužíván a manipulován?

Štve mě toho poměrně hodně. To není jedno konkrétní téma. Štve mě, že se prostřednictvím politického marketingu ulamují hroty v situacích, kdy pravda by byla daleko důležitější pro všechny. Už máme za sebou takových kauz. Přemýšlím, jestli je něco z toho tou kauzou největší. Současné hnutí ANO politickým marketingem úplně vymazalo svou vládní anabázi v kabinetu Bohuslava Sobotky. Zodpovědnost za to, co dělali v minulé vládě. Skoro to vypadá, jako by vůbec žádnou neměli. Že jsou úplně restartovaní, úplně noví. Politici z tohoto hnutí byli aktivní dávno předtím. Třeba v dresech jiných stran. To je taky realita, která se politickým marketingem úplně vymazala. Jako by to neexistovalo.

Kdo by měl tu babišovskou marketingovou masku rozbíjet?

Je to chyba nás voličů, že tomu podléháme.

Předně je to chyba politických oponentů Andreje Babiše.

Jistě, opozice tady neodvádí moc dobrou práci. Stejnou odpovědnost ale nese volič, když tomu marketingu podléhá a naskakuje na něj. Voliči se málo ptají. Málo zjišťují. Nejsme úplně naučení na to, že slova politiků podrobujeme naší vnitřní kritice.

Proč tolik lidí přes všechny ty kauzy a skandály důvěřuje Andreji Babišovi?

Možná je to nedostatek informací. Rádi věříme víc těm marketingovým zkratkám než těm složitějším pravdám. Možná je to tím, že chceme být součástí vítězného týmu a nechceme patřit k poraženým. Je to kombinace těchto důvodů. Při každé změně vlády si lidé myslí, že teď budou na té „správné straně“. A že z toho mohou mít nějaký zisk.

Na Letné se před pár týdny odehrála největší demonstrace od roku 1989. Odbory se v ní nijak otevřeně neangažovaly. Sdílíte obavy demonstrantů, že jsou tady ohroženy principy vlády práva?

Odbory se angažovaly. My jsme v Česku vybudili atmosféru, že v případě vážných ohrožení je správné demonstrovat.

Ptám se na otevřenou podporu červnové demonstrace na Letné.

Rozumím vaší otázce. Jenže já to od sebe neodděluji. Zažili jsme dobu, kdy jsme v roce 1992 poprvé demonstrovali a dvacet let jsme to tady schytávali, co si to vůbec dovolujeme proti aktuálně mocným říkat. Co jsme to za divnou skupinu, které se pořád něco nelíbí. Stejně jsme demonstrovali v roce 2012. Tehdy nám ti tehdejší mocní vzkazovali úplně to samé, co současní mocní vzkazují demonstrantům z Letné. Říkám si, že to snad není možné. Mnohdy jsou to ti samí lidé. Myslím, že bychom se v první řadě měli naučit, že pokud je ve společnosti neklid, politik musí reagovat. Není to tak, že bychom měli čekat, až někdo dostane rozhodnutí soudu, že něco skutečně spáchal. Měli bychom se dostat do situace standardních západních demokracií, že i podezření je tak vážná skutečnost, že dotyčný rezignuje. Je to tristní ve srovnání s tím, co se odehrává v Rakousku.

Kancléř Sebastian Kurz tam skutečně reagoval na vážná podezření během pár hodin a země míří k předčasným volbám.

To byla taková rychlost! Ve prospěch země. Ve prospěch politické kultury. Ve prospěch klidu ve společnosti. Rakušané mohou velmi rychle rozhodnout ve volbách o dalším směřování a dát najevo, v koho mají důvěru. My to naopak vždycky ženeme do krajnosti. Proto jsou už všichni naštvaní. Nikdo politice nedůvěřuje. K volbám nakonec půjdou jen ti, kdo jsou skálopevně rozhodnuti: Tohle je moje strana a já ji nikdy nezměním. To je velký problém. Takhle se dost rychle můžeme dostat do extrémních poloh, které způsobí silný neklid a vážný posun ve společnosti.

Přemýšlíte o tom, že by v dalších demonstracích, které se chystají ke třicátému výročí 17. listopadu 1989, sehrály odbory výraznější roli?

My jsme demonstracemi zatím reagovali hlavně na sociální témata. Škrty v sociálních výdajích, platy. Co se týká naší angažovanosti v těchto protestech, v žádném případě to nebylo tak, že by někdo v odborech, byť jen myšlenkově, přišel s tím, že by lidem nedoporučil, aby na demonstrace chodili. V žádném případě. My naopak současné demonstrace proti Andreji Babišovi vítáme. Tohle je přesně způsob, jakým by se společnost měla být schopná projevit vždycky, když cítí ohrožení. Politik by takový projev nespokojenosti nikdy neměl ignorovat a shazovat demonstranty. Což se tentokrát opakovaně děje. Oni tam nepřicházejí proto, že by chtěli svrhnout systém. Ti, kdo přišli demonstrovat na Letnou, říkají: My jsme nespokojení, nám se to nelíbí. Považuji za fatální problém, že na to vláda není schopná adekvátně reagovat.

Připojíte se aktivně k demonstracím v listopadu?

To je otázka na ty, kdo demonstrace pořádají. Třicet let od listopadu 1989 je symbol. A taky příležitost kriticky zhodnotit, co se tady za tu dobu odehrálo. Je to čas na debatu o zneužívání moci, o té politické nedospělosti a nedostatečnosti, která zemi poškozuje. O tom, že jsme se třicet let nestarali o růst České republiky do standardnější západní podoby, ale budovali jsme tady společnost s levnou prací. V listopadu by se nemělo debatovat jen o tom, kdo nás aktuálně zlobí, štve a proti komu právě demonstrujeme. Je potřeba vést debatu, co uděláme pro to, aby budoucnost byla lepší. Zatím jsem s organizátory demonstrací nemluvil o naší aktivní účasti. Otázka je, co se v listopadu nakonec odehraje. To současné léto je politicky víc než horké. Ať už jde o chování vládních koaličních stran, nebo prezidenta. Rozhodně tím nepomáhají zklidnění atmosféry.

Prospěl by zemi konec Babišovy vlády?

Myslím, že by jí prospělo, kdyby se politická kultura odchodů už při podezření dostala na úroveň Rakouska. Myslím, že někteří z těch, kdo nechtějí odcházet, už by měli o svém odchodu vážně uvažovat. Místo toho, aby společnost spojovali, tak ji fatálně rozdělují. Ta demonstrace na Letné to ukázala poměrně jednoznačně.

Udělala tato vláda něco pro to, aby ukončila fenomén levné práce?

Určitě. Velké množství práce odvedla už vláda, která začala v roce 2014. Posun u minimální mzdy je zřejmý. Důležité je, že byla zrušena karenční doba u nemocenské.

Stále ale zůstáváme zónou levné práce, kde se rozděluje na platech podstatně menší část vytvořené přidané hodnoty než v bohatých zemích.

V roce 2018 zažila České republika druhý nejvyšší růst platů z celé Evropské unie. Částečně se nám podařilo zastavit to, že se česká životní úroveň té západní nepřibližovala. I přes silný růst platů se ale ten negativní trend podařilo zbrzdit jen o malý kousíček. Česká republika se v životní úrovni bohatšímu západu Evropy dlouhodobě nepřibližuje. Bohužel. Jsme velmi kritičtí k tomu, že Česká republika v tom přibližování skutečně mnoho neudělala. To není kritika této jedné vlády, ale všech dosavadních vlád. My 17. září přijdeme s naší představou o budoucnosti. Co by se v Česku mělo udělat, aby se životní úroveň zvyšovala na tu západní. To, že zahraniční firmy tady svým zaměstnancům neplatí ani na úrovni minimální mzdy v jejich domovských státech, je velmi vážná zpráva, že tady něco není v pořádku.

S touto strukturou ekonomiky, kdy především vyrábíme, místo abychom byli schopni vymýšlet a prodávat, za což se platí nejvíc, je posun k západní životní úrovni nemožný. Udělala tato vláda něco pro posun české ekonomiky do ligy s vyšší přidanou hodnotou?

Ne. Tu strukturu ekonomiky tady ale taky někdo způsobil. Prvním takovým signálem postupu do vyšší ligy jsou investice jako GE Aviation nebo do zkušební dráhy pro autonomní automobily firmy BMW v Karlovarském kraji. To jsou ale zatím jenom střípky. O české ekonomice je potřeba začít přemýšlet jiným stylem. Je potřeba výrazně pomoci malým a středním českým firmám.

Jak by jim měla vláda pomoci?

Stačí, když bude mít malá firma stejné příležitosti a stejné zacházení jako střední nebo velká. Dotujeme tady velké firmy a tím poškozujeme malé podnikatele. Ta soutěž pak nemůže být férová. To je obrovský problém. Proto se ty malé firmy moc nemůžou vyvíjet. A zase se dostáváme k té levné práci. Když budou platy vyšší, lidé můžou víc nakupovat, což znamená spoustu příležitostí pro malé a střední firmy. Je už potřeba konečně něco udělat se školami. České děti za těmi západními ve znalostech a schopnostech zaostávají, to se přirozeně odráží ve struktuře ekonomiky. S upadajícím vzděláním tato vláda bohužel také vůbec nic neudělala. Pořád máme velký problém s infrastrukturou, která se taky nikam neposunula. Ty projekty se prosazují nesmírně pomalu. Srovnání staveb českých dálnic s jinými státy je tristní. Jak je možné, že Chorvati byli schopni postavit úplně novou dálnici napříč zemí k moři, ale v České republice máme problém opravit dálnici, natož postavit další úseky? Česko by mělo směřovat k úplně jiné strategii ekonomiky, než je ta současná. Politika současné vlády nevede k tomu, aby se země vymanila z trendu levné práce. V ekonomice se musejí odehrát zásadní kroky. Tato vláda jich není schopna.

Udělala vláda něco, čím cestu k ekonomice s dražší prací a přidanou hodnotou brzdí nebo poškozuje?

Za dost nebezpečný považuji teď vývoj ve zdravotnictví. Vzkaz, že už nemůžou čekat další růst platů, který teď zdravotníkům vyslal ministr Vojtěch, je velmi nebezpečný. To je hodně na pováženou. Tento styl provokací je skutečně velmi kontraproduktivní. Se stárnutím společnosti budeme kvalitní zdravotnictví potřebovat ještě výrazně víc, než ho potřebujeme teď. Proč by se někdo mladý měl rozhodovat, že půjde do zdravotnictví, když mu ministr vzkazuje, že to není obor, kde poroste lidem životní úroveň? Situaci ve zdravotnictví považuji za velice nebezpečnou.

Přemýšlíte o politickém angažmá?

Já jsem politicky angažovaný už mnoho let.

Levice je v těžké krizi. Z vás by byl schopný levicový lídr. Uvažujete, že byste se pokusil resuscitovat ze dna sociální demokracii?

Takto. Nepředpokládám, že bych se v nejbližší době rozhodoval o vstupu do nějaké politické strany. Jsem celoživotní nestraník. Myslím, že mi zatím ta pozice docela vyhovuje. Nechystám se k tomu, že bych v této chvíli tento postoj měnil.

Přemýšlíte o kandidatuře do politické funkce jako nestraník?

Říká se: Nikdy neříkej nikdy. Tak to platí i pro mě. Mé jméno je různě skloňováno. Hovoří se o mně. V této chvíli nemusím dělat žádné rozhodnutí. Každého musí potěšit, když je jeho jméno skloňováno v souvislosti s příští prezidentskou volbou. Já jsem na tom úplně stejně. V nějakém časovém horizontu budu muset nějaké rozhodnutí udělat. Ještě je ale čas na rozhodnutí, jestli ano, nebo ne. Opravdu to nevylučuji.