Na Žižkově náměstí v Táboře hřměly staré motorky a auta zhruba mého věku, neboť tam právě ve dvě hodiny začínala přehlídka veteránů. V tu dobu se tam u kašny shromáždil hlouček občanů. Poněkud udiveně hleděli na muže, jenž se jim snažil skrz to burácení motorů sdělit, že letošní procházkou Táborem v rámci Dnů architektury byl pověřen on, který přitom Tábor zná jen tak namátkově, a to hlavně z knih a Vávrových filmů. Proto, upozorňoval je, není vyloučeno, že se po cestě ztratí a bude se jich ptát, kudy pokračovat. Ti, kdo podivný proslov slyšeli, si mysleli, že si ten člověk dělá legraci, někteří možná uvažovali o tom, že se ztratí oni, a možná to nenápadně udělali. Jiní zůstali a čekali, co bude dál. Ten veterán jsem byl já.

Jiří Peňás