Výpisky z deníků, časopisů a knih

Rétorické zločiny a poklesky

Výpisky z deníků, časopisů a knih
Rétorické zločiny a poklesky

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poznatek, který dnes musíme připomenout, není originální, ale doba si to bohužel žádá. V souvislosti se zájmem o boj proti dezinformacím u nás lze zaznamenat vlnu oprašování známého citátu, že svoboda slova nikomu nedává právo „volat ‚hoří‘ v plném divadle“. A to i od osob právnicky vzdělaných a vlivných. Neprokazují nám ani sobě dobrou službu.

Ten výrok je oblíbený ze dvou důvodů: že přesvědčivě sděluje srozumitelnou myšlenku a že pochází od slavného amerického soudce Olivera Wendella Holmese. Jenže všechno další, co se lze o výroku dovědět, obrací jeho používání na hlavu.

Holmes ho vyslovil v roce 1919 v nálezu Schenck, v němž nešlo o člověka volajícího „hoří“ v plném divadle. Šlo v něm o pacifistu, který šířil letáky proti povinné vojenské službě. Holmes vystavěl falešnou analogii. Příměru, s nímž se většina lidí ztotožní, využil na podporu názoru, s nímž se lidé už tak snadno ztotožnit nemusejí – že stát má právo za války potlačovat kritiku. S podobnou argumentací stvrdil i odsouzení známého socialistického politika Eugena Debse. Rozhodně to není kapitola, již by dnes američtí právníci a historici oslavovali. Sám Holmes později své myšlení modifikoval a Nejvyšší soud v pozdějších nálezech ke svobodě projevu kritéria z případu Schenck zavrhl a výrazně zúžil. Takže když dnes ten výrok citujete na podporu názoru, že svoboda projevu má své meze, bezděky tím připomínáte, že omezování občanských svobod může být provázeno šikovnou demagogií.

Prezident Joe Biden pronesl projev ve Varšavě a těžko to mohl být projev, který by se zapsal do přehledů nejslavnějších projevů dějin. Americká politika je být na straně Ukrajiny, ale nepomáhat jí nad určitou mez, a to není materiál, který by umožňoval rozeznít naplno struny emocí. Přesto byl jako takový některými komentátory vítán, což je v zápalu kampaně pochopitelné. Žel, někteří ho vychválili ještě předtím, než Bílý dům „upřesnil“ význam Bidenovy improvizované závěrečné věty, a možná právě kvůli této závěrečné větě: „Proboha, ten člověk nemůže zůstat u moci.“ Míněn Vladimir Putin.

Ten, kdo dění sleduje a pokouší se nad ním uvažovat, to nemohl považovat za oznámení, že cílem americké politiky je odteď „regime change“ v Rusku. Ale to nejsou všichni. Ta slova se dostala do titulků, spousta lidí si do nich hned promítala své naděje či obavy. A projev, jehož dopad se točí kolem jedné nedomyšlené věty, není dobrý projev.

V krizi, jako je tato, a u prezidenta země, jako je USA, je potřeba vážit slova. Projevy musejí promlouvat k široké veřejnosti a zároveň splňovat kritéria kladená na výroky při vyjednávání mezinárodních smluv či výpovědi u soudu – na každém slovíčku záleží, byť by tomu rozdílu rozuměli jen specialisté.

Zde jsou komentátoři, kteří by se českému politikovi posmívali, že zaměnil Evropskou radu za Radu Evropské unie, ochotni chápat Bidena, že se trochu rozohnil. Jenže se to neděje poprvé. Již 20. ledna musel Bílý dům upřesňovat, jak to Biden myslel, když mluvil o rozdílu mezi ruskou „invazí“ na Ukrajinu a „malým vpádem“. A den před varšavským projevem, když Biden v řeči k americkým vojákům své líčení ukrajinského odporu doplnil slovy „uvidíte to, až tam budete“, musel Bílý dům zopakovat, že USA nemají v plánu nasadit americké jednotky na Ukrajině.

Bílý dům musel taky už několikrát upřesňovat Bidenovy výroky o americké politice vůči Tchaj-wanu. Což je velice citlivé téma, protože dlouholetou americkou politikou je „strategická nejednoznačnost“ – neříkají, že se zavazují Tchaj-wan vojensky bránit, ale taky neříkají, že ho bránit nebudou. A v poslední době zesílila diskuse o tom, zda mají USA tuto politiku změnit a deklarovat jednoznačnou vůli přijít Tchaj-wanu vojensky na pomoc. Takže tady opravdu zainteresované strany visí prezidentovi na rtech.

Nad Bidenovými improvizovanými pasážemi v projevech posluchači častěji nejistě kroutí hlavou, než souhlasně přikyvují. Ale i kdyby byly plné úderných obratů, státnické projevy, které musí opakovaně váš aparát dovysvětlovat, nejsou ve svém žánru úspěšné.

31. března 2022