Ekonomika poroste tempem 3– 4 procenta, zvýší se daňová kvóta, jako každý rok dostaneme asi 100 miliard od Evropské unie, poklesne objem investic – a přesto schodek státního rozpočtu nesnížíme. Tak lze shrnout bizarní rozpočtovou politiku, kterou čtyři roky praktikovala vláda Bohuslava Sobotky. Pátým rokem naváže kabinet Andreje Babiše.

Všechny úvahy o tom, jakým přelomem bude nástup ministrů, kteří makají, končí na mělčině ve chvíli, když přijde řeč na návrh státního rozpočtu, který bude v tomto týdnu sněmovna projednávat už ve druhém čtení. Od předchozích rozpočtů se bude lišit pouze v objemu peněz, které přerozděluje. Výdaje se zvýší o 55 miliard, překročí tedy hranici jednoho a třetiny bilionu korun. Vyšší útratu zajistí nejen prosperita, ale také tzv. studená progrese u daní z příjmu, jak svědčí údaj, že už třetím rokem po sobě roste složená daňová kvóta. Z úrovně 32,6 procenta v roce 2015 se dostane až na 34,4 procenta. Schodek se však sníží minimálně. Proti 80 miliardám v roce 2013 bude po pěti letech ekonomického růstu jen o 30 miliard nižší. Peníze se totiž rozpustí v platech státních zaměstnanců, sociálních dávkách, které se zvyšují, i když chudých ubývá, a dotacích pro velké firmy. Plánované investice ovšem poklesnou pod 90 miliard, proti letošnímu rozpočtu o sedminu. Nad tímto čtením napadne daňového poplatníka otázka, kam může tato politika dojít.

Nutný předpoklad k vládě ANO

Pod hlaholem o nové vládě, která konečně přinese nové časy a blahobyt pro všechny, tedy poslanci schválí úplně stejný rozpočet, na který si zvykli v uplynulých letech. Pro hnutí ANO jde o samozřejmost. Schválený rozpočet je jedním z nutných předpokladů, aby se etablovala vláda složená pouze z jeho ministrů. Krok budou držet i zástupci sociálních demokratů a lidovců. Jejich lidé včetně předsedů na tvorbě rozpočtu spolupracovali a nutno upozornit, že ministr financí Ivan Pilný (ANO) na poslední chvíli akceptoval všechny jejich důležité požadavky včetně vyšších dotací pro výzkum. Dalo by se tedy před veřejností jen těžko obhájit, kdyby teď s rozpočtem nesouhlasili jen z toho důvodu, aby zkomplikovali Babišovu cestu k moci.

Namístě jsou spekulace, jestli tato „rozpočtová koalice“ nebude nakonec lepším základem pro důvěru Babišově vládě než hlasovací stroj ANO–SPD–KSČM, s jehož pomocí rozdělil Babišův pobočník Jaroslav Faltýnek funkce ve sněmovně. Sociální demokraté i lidovci by účastí v další vládě s ANO vsadili do hry existenci svých stran, vzhledem k nutnosti splácet hypotéky za drahé vily za městem však může jít pro mnohé z nich o racionální postup.

Je to bezpečné?

Přesto se v této chvíli objevuje jako důležitější jiná otázka, totiž do jaké míry je bezpečné schvalovat tento rozpočet. Na první pohled nic nehrozí, jako třeba při schvalování rozpočtu na rok 2009, kdy se zvyšovaly výdaje, i když se už předem vědělo, že příjmy čeká výpadek po nárazu finanční krize. Dokud udrží německá ekonomika rychlost, tak se dá spoléhat i na růst v tuzemsku. Je pravda, že Evropská komise nemusí tolerovat ohromný střet zájmů budoucího českého premiéra, což může v důsledku úplně zastavit přísun eurodotací, není však nutné nasazovat dopředu zcela černé brýle.

Ani při jakémkoli zlehčování budoucích rizik však nejde popřít, že s rozpočty posledních let, včetně toho na rok 2018, to není úplně v pořádku. Rozšiřování státního aparátu, posílání sociálních dávek každému, kdo o ně požádá, přidělování dotací všem firmám, které by jinak na svůj další rozvoj nevydělaly, a obecně představa, že každý má právo na blahobyt, i když je třeba neschopný a líný, končí v nějaké perspektivě úpadkem celé společnosti. Tuzemský socialistický režim se právě z těchto důvodů rozpadl. Kapitalismus je proti takovému poživačnému přístupu lépe ochráněn, protože během ekonomických krizí likviduje nevýkonné sektory.

Sněmovna schválí rozpočet posilující vyhlídky, že i budoucí krize bude hodně tuhá a že Česko zase nebude mít rezervy ani nástroje, jak jí čelit. Dopředu nejde říct, kdy krize přijde, rozpočet na rok 2018 však vychází z utopie, že to nebude nikdy.