Už dlouho slýcháme zprávy, že římskokatoličtí kněží sexuálně zneužívají chlapce a že jejich nadřízení ve funkcích biskupů, arcibiskupů i kardinálů zametají stížnosti pod koberec. Jak zpráv přibývá, lidé si jich přestávají všímat. Ovšem teď se stalo to nejhorší, co si v církvi dokázali představit. Za zneužívání dětí byl odsouzen kardinál George Pell, donedávna třetí nejvlivnější muž v církvi.

Po jedné nedělní mši koncem roku 1996 se v katedrále svatého Patricka v australském Melbourne odehrála podivná událost. Dva třináctiletí chóroví zpěváci tajně upíjeli v sakristii víno, nachytal je však nově jmenovaný arcibiskup George Pell. Využil situace a jednoho z mládenců donutil k orálnímu sexu, druhého osahával na genitáliích. Tolik lze vyčíst z verdiktu, který publikoval v úterý soud v Melbourne. Porota se ještě poradí o výši trestu a může prelátovi uložit až 50 let vězení. Sám Pell vinu odmítl.

Odpovědnost papeže Františka

Jobova zvěst zasáhla také současného papeže Františka, který kardinála Pella pověřil v roce 2014 reformou papežské kurie a vatikánských financí. Pozval ho do Říma, i když se první obvinění, že Pell zneužíval chlapce, objevila šest let předtím. Vatikánský aparát hájil australského kardinála před útoky až do roku 2017, kdy začal soud v Melbourne. Papež sice dbá na svůj obraz v médiích, tentokrát však udělal osudovou chybu. Každý z kritiků mu dnes může předhazovat, že všechny komise a konference, které měly zneužívání v církvi odhalit a odsoudit, ve skutečnosti sloužily jenom k zametání viny kněží i celé hierarchie pod koberec.

V kontextu římskokatolické církvi ani tolik neškodí samotné kriminální činy, ze kterých jsou duchovní obviňováni a za které jsou souzeni, ale právě snaha skandály jeden po druhém ututlat. Člověk ani nemusí být příliš podezíravý a automaticky si začne představovat hrůzy, které se odehrávaly v zákoutích chrámů, far a klášterů, když se oběti ještě neodvažovaly ozvat, anebo když překročení zákonných pravidel ještě řešily církevní soudy. Poměry se měly zlepšit po Druhém vatikánském koncilu, který zasedal v šedesátých letech minulého století. Od té doby se preláti i prostí věřící snaží nastolit uvnitř církve demokratickou diskusi, při které je možné otevřeně mluvit o všech tématech. Ovšem ve stejné době zneužíval vlivný australský prelát ministranty a nikdo se o tom desítky let neodvážil hlesnout.

Pláč české církve

George Pell vystoupil do nejvyšších pater církve na pozvání papeže Jana Pavla II., který ho roku 2003 jmenoval kardinálem a o dva roky později pověřil pořádáním Světového dnu mládeže v Sydney. Papež původem z konzervativního Polska vyzdvihl do vedení církve řadu duchovních, kteří stejně jako Pell nekompromisně trvali na zákazu potratů a striktně žádali, aby se uvnitř církve udržela subordinace. Proto Pellův případ už dnes využívají hodnostáři zvláště ze západoevropských zemí jako doklad, že se církev v dobách polského papeže trestuhodně odchýlila na cestě k demokracii. Dnes za to platí cenu v podobě ponižujících skandálů.

Takové zjištění je ze speciálních důvodů bolestné pro české katolíky a Čechy vůbec. V očích protikomunistické opozice byl Jan Pavel II. cenným spojencem, který získal nezpochybnitelné zásluhy při likvidaci normalizačního režimu. Možná nebyl úplně přesvědčeným demokratem, jeho autorita ale děsila komunistické vládce a svým příkladem k nastolení tuzemské demokracie přispěl. Výtka, že se opíral o podivné figury a že nepřímo patřil k udržovatelům podivného skanzenu, kde bylo možné beztrestně zneužívat děti, jeho dosud jednoznačně pozitivní roli devalvuje také z českého pohledu.