KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Pokus o velkou rošádu v české politice

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Pokus o velkou rošádu v české politice

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Lenka Zlámalová tu včera upozornila na skutečnost, že odsudek Green Dealu a apel se z tohoto unijního závazku vyvázat, které zazněly ve vánočním projevu Miloše Zemana, jsou pozdní lítostí někoho, kdo v tomto ohledu pěkných pár let spal. Je to tak a ještě víc to platí pro opozičního lídra Andreje Babiše. Ten pro sebe kritiku Zeleného údělu objevil sice „už“ koncem léta, krátce před volbami, na druhé straně jeho bilance je horší o skutečnost, že se na tomto nasměrování Evropské unie při summitech volky nevolky podílel.

Při takto rozdaných kartách je naprosto pozoruhodné, co se kolem Green Dealu na českém politickém jevišti právě děje. Kdybychom Zemanův projev a reakce politické třídy na něj převáděli do roviny citoslovcí, nejpřiléhavější by bylo buď klap, nebo cvak. Takto sklapne past, když se pachatel stává rozhořčeným divákem a dosavadní diváci jsou odsunuti do role pachatelů.

Na Zemanovu kritiku Zeleného údělu zareagovala protizemanovská (a v druhém sledu protibabišovská) fronta nepodmíněným reflexem. Prezident prý je negativista. Specialisté na odhalování „dezinformací“, v médiích i mezi politiky, ucítili potřebu nachytat prezidenta na nějaké nepřesnosti, v tomto případě hlavně na zavádějícím výroku, že chce EU zakázat topení plynem v roce 2030.

Druhou odpískanou dezinformací je pak věta, že Zelený uděl nám přikazuje „v roce 2035 nejezdit v autech se spalovacími motory“. Téměř to až dělá dojem, jako kdyby prezident nebo někdo z Hradu ty dva omyly v textu ponechal schválně. Uvést na pravou míru, že plynem topit zakáže Unie až o deset let později nebo že v roce 2035 se pouze přestanou registrovat nová auta se spalovacím motorem, nikoliv zakazovat jízda v těch starších, a hned nedodat, že oba ty záměry jsou strašné a velice zpupné, to prostě v divákovi vzbudí nějaký pocit. Bude to pocit, že média hlavního proudu a nová vládní garnitura Zelený úděl chtějí a každou jeho kritiku shazují. U těch médií je to léty potvrzená pravda, zato u vládní garnitury nevynucená chyba.

Jedním z hlavních hesel koalice Spolu před volbami byl zápas s populismem a populisty. Slovo populista lze používat dvěma způsoby. Jednak jako popis lidí, kteří namlouvají tomu pohodlnému v nás, že i z krize nebo úpadku se lze dostat bez vlastního úsilí, ve významu zavedeném v 90. letech. Ale také použitím slova populista můžeme dávat najevo stavovskou příslušnost, přihlásit se k moderně, k lidem, kteří každou módu i každý nesmysl z centra přivítají jako „výzvu“, jako „příležitost“ – jako když Petr Fiala letos na jaře napsal, že evropský Green Deal už musíme začít brát jako příležitost pro český průmysl a kvalitu našeho života, jako to teď říká nový ministr průmyslu Jozef Síkela.

Zeman i Babiš se v takové konfiguraci promění v obhájce obyčejných lidí s lehkostí, prezident ostatně nastupoval do první přímé volby jako samozvaný reprezentant plebejců proti patricijům. Za jistých okolností může být docela snadné Petra Fialu, Víta Rakušana, Markétu Pekarovou Adamovou a některé další představitele vládního tábora představit jako panáky, pro které bude bezproblémové přijetí v Bruselu, respektive v Berlíně důležitější než rostoucí účty za elektřinu a všední život, v rostoucí míře definovaný různou unijní šikanou. Například u dvou posledně jmenovaných koaličních předáků ta zemanovská past může mít nějaké oprávnění, pokud by sebou ale v takové rošádě nechala posunovat hlavní strana vlády, bude to vlastní gól století.