Na sociálních sítích žádný zákaz vycházení neplatí, a že je to u Joviše! vidět. Klíčovým slovem posledních dní je pochopitelně rouška. Protivně vlezlé slovo, skoro mi trhá ouška. (Haha! Hoho!) Ten náš veřejné dyškurz obecně zní dost ošklivými výrazy, několikrát jsem dokonce zachytil substantivum „ústenka“, zní mi to jako jméno pro nějakého obzvlášť zákeřného parazita, který na svých nositelích páchá hrůzy toho typu, že je lepší se o nich nerozepisovat a raději si je ani nepředstavovat. Rouška je zřejmě nadána schopností probouzet v lidech to nejlepší i to nejhorší, mnozí obětaví spoluobčané se dali do práce, aby roušek mezi lidmi bylo dost. Na druhé straně popová skupina Mirai o rouškách sloužila písničku („Rouškůůůůů, dej si rouškůůůůů!“). Virální hit, jak má být, teda fakt. K položce ztráty způsobené koronavirem můžeme připsat několik miliard mých mozkových buněk, o něž jsem během jednoho poslechu přišel. Pokladnici koronavirové písňotvorby obohatil rovněž populární umělec vystupující pod jménem Xindl X, na melodii skladby Michala Davida Colu, pijeme colu nazpíval satirický song isnpirovaný aktuálním děním. Proti tomu se ovšem ve videu zveřejněném na Facebooku ohradil Michal David, Xindl X si prý má napsat vlastní melodii. Přátelé! Buďme svorní! I prezident to říkal (viz níže)!

K podobným úkazům ale dochází i v globálním měřítku. Hollywoodská herečka izraelského původu Gal Gadotová (např. Wonder Woman) například dostala skvělý nápad a spolu s několika kolegy nazpívala Lennonovu píseň Imagine, učinili tak jaksi štafetovým způsobem, každý ve své izolaci nazpíval jeden verš a pak se to nějak slepilo dohromady. Vznikla tak působivá montáž obrazů lidí, kteří hrdinně vzdorují pandemii opevněni ve svých rezidencích a ještě jim zbývá dost sil nalít do žil trochu té radosti i ostatním. Cítím jistou hrdost nad tím, že ani poslech této skladby ze mě neudělal komunistu, vzdorovat tomu svodu bylo ovšem značně vysilující. Člověk si pak musel trochu dáchnout. Zároveň mě ale Gadotová a její tým přivedly k neotřesitelnému poznání – ta písnička je strašná v jakékoli verzi včetně té původní, nedá se s tím nic dělat, nemá význam to popírat, zpěčovat se tomu, dá se s tím jenom naučit žít.

Politicky orientovaní uživatelé minulý týden hojně zmiňovali důsledné stažení se prezidenta Miloše Zemana z veřejného života. Pak ovšem Hrad oznámil, že hlava státu pronese projev. Na sítích zaznívaly výzvy ignorovat ho, vůbec se jím nezabývat, nepřitahovat k němu zbytečnou pozornost. Většinou však byly oslyšeny, jak dokládá mnoho a mnoho statusů publikovaných po odvysílání projevu. Projev to byl... nikterak zvláštní. Těžko mohl někoho udivit. Poselství bylo jednoduché a přehledně podané: Čína je fajn, vláda je fajn, opozice žvaní, komentátoři vřeští, herci fňukají, buďme jeden na druhého laskaví. Nic, co by vybočovalo z očekávání založených na mnohaleté zkušenosti s působením Miloše Zemana ve veřejném prostoru. Poněkud zarážející ale bylo obrazové aranžmá prezidentova vystoupení v televizi Prima. Hlava státu umístěná někam doprostřed místnosti, docela daleko od stolu, v záběru ještě nepříliš pohledný květináč a v něm ne zrovna vitálně působící exemplář flóry, kus státní vlajky, zbytek už trčí někam mimo obraz. Ale vlastně... právě k tomuto projevu se to asi hodilo.

Zatímco píšu tyto řádky, sociálními sítěmi létají snímky z pražského letiště, kde premiér a ministryně financí a ministr vnitra vítali čínské letadlo s respirátory, které tam český stát nakoupil. Obraz je to samozřejmě poněkud patafyzický, někteří uživatelé v něm ovšem postrádají vojenskou dechovku, jež by respirátorům na uvítanou zahrála něco od podlahy. Mně ty fotky asociovaly hru z časů mého dětství, kterou uvozovala říkačka: Přijela tetička z Číny, přivezla nám džíny. Ano, karanténa některé z nás infantilizuje a ten proces probíhá velice rychle.