Jsou věci, které by se v zemi, jež má pud sebezáchovy a je připravena hájit své vlastní zájmy, nikdy neměly stát tématem vnitropolitického souboje a vzájemného popichování a provokování různých ideologických nebo mocenských společenských bublin. Politici i další důležité společenské figury by tady měli vystupovat jako reprezentanti České republiky. Tvrdí obhájci jejích zájmů. Takovým tématem vysokého strategického a geopolitického významu je případ Huawei a ZTE.

Americké tajné služby už v roce 2012 přišly s podezřením, že datová a mobilní infrastruktura čínských firem Huawei a ZTE může mít takzvaná zadní vrátka, díky nimž se do ní mohou dostat čínské tajné služby a mohou být zneužity ke špionáži. Bylo to dávno před nástupem Donalda Trumpa, který rozjel s Číňany obchodní válku. Bylo to za éry progresivně levicového prezidenta Baracka Obamy. Ten už tehdy moc dobře věděl, jak Čína zneužívá své členství ve Světové obchodní organizaci a nedodržuje její pravidla. Jak brutálně krade nápady, manipuluje se svou měnou a chrání si svůj vlastní trh. Na žádnou ofenzivu se nevzmohl.

Bylo to tehdy podezření, že Číňané technologickou infrastrukturu mobilních sítí pro špionáž zneužívají. Tvrdá fakta se přirozeně na veřejnosti neobjevila. S mobilními a datovými sítěmi je to ale podobné jako s bankovnictvím. Když budete mít jen minimální podezření, že vám někdo může vysát účet v bance, všechny své peníze okamžitě dáte jinam. Nečekáte na důkazy. Stačí vážné podezření. Stejné je to se strategickou technologickou infrastrukturou, přes niž proudí ta nejcitlivější data o fungování země, strategických záměrech, klíčových obchodech, energetice, financích. Data, která podléhají i uvnitř země přísnému stupni utajení. Bezpečnostnímu nebo obchodnímu.

Země s pudem k ochraně vlastních zájmů zakáže pochybným firmám vstup do strategické infrastruktury už při podezření. Jako si soudný člověk stáhne peníze z pochybné banky. Proto už Obamova administrativa v roce 2012 zakázala vstup Huawei a ZTE do strategické infrastruktury. Následovali ji Britové, Kanada, Austrálie, Nový Zéland. Později i Francie. Vyspělé země s velmi vyvinutým instinktem pro obranu vlastních zájmů. To neznamená, že se v těch zemích neprodávají mobily Huawei, ale Číňané tam nedostávají zakázky na strategickou datovou infrastrukturu.

Česká Bezpečnostní a informační služba (BIS) před možností zneužití Huawei a ZTE poprvé varovala v roce 2013 v neveřejné části své výroční zprávy. Politická reakce nula. V té době jsme po zvolení Miloše Zemana prezidentem začínali žít euforií čínských investic. Premiérem byl slabý Bohuslav Sobotka. Jeho pobočník, vlivný advokát Radek Pokorný, zároveň pracoval pro čínskou společnost CEFC, jejíhož šéfa si prezident republiky najal jako poradce. Zeman i členové tehdejší vlády a všichni, kdo mají přístup k tajným zprávám BIS, o riziku Huawei věděli. Nebo vědět mohli. Ale nic se nedělo. BIS ani Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NǓKIB) s žádným veřejným varováním nepřišly. Druhá instituce to udělala až koncem roku 2018. Šest let poté, co Huawei nesmí do strategických sítí v Americe nebo Británii. U našich klíčových spojenců.

A rozjelo se panoptikum, které tvrdě poškozuje naše zájmy. Premiér Andrej Babiš nejdřív teatrálně vykřikoval, jak vyhodí mobily Huawei z Úřadu vlády. Aby se před Vánocemi sešel s čínským velvyslancem, který si pěkně na sociální sítě napsal, jak se Babiš fakticky omluvil a kritizoval NÚKIB. Pak se zase ohradil Babiš, že ambasador nemluví pravdu. Pak si Číňana pozval ministr zahraničí Tomáš Petříček, aby oznámil, že na stažení postu z Facebooku, kde Peking popisuje kapitulaci Babiše, nebude trvat. Do toho se vypravil do své pravidelné talk show v televizi Barrandov prezident Zeman, aby tam oznámil, že varování před Huawei ohrožuje investice firem Škoda Auto a PPF v Číně. Babiš už jen dva dny nato dodal, že si zástupce firmy Home Credit ze skupiny PPF stěžoval u ministryně průmyslu Marty Novákové.

Chaotické chování z nás dělá ideální cíl čínské pomsty. Na americké a britské investory si Peking netroufne. Kdybychom se drželi v alianci s nimi, byly by zájmy českých firem přirozeně chráněny.