V zahraniční politice Miloše Zemana došlo k zásadnímu posunu, kterému se zatím nedostalo tolik pozornosti, jakou si ve skutečnosti zaslouží. Na ruského švába, jak bývá nazýván radikálním křídlem svých odpůrců, se nezvykle zřetelně ohradil proti oficiálnímu protestu Moskvy, která kritizovala český parlament za uzákonění 21. srpna jako památného dne. Ruskou reakci označil za drzost. Na květnovou oslavu konce války ale do Moskvy i letos pojede. Nepojede však do Číny.

Rozvoj ekonomické spolupráce s Čínou byl pilířem jeho zahraniční politiky, sliboval si od ní investice ve výši několika desítek miliard korun a měl to být highlight jeho úřadování. Čína nesplnila, co slíbila, vysvětloval prezident zrušení své pracovní cesty do Pekingu.

Není důvod nevěřit tomu základnímu, co prezident oznámil. Čína jako jedna z největších ekonomik světa, která se třeba pro Spojené státy americké stává nejsilnějším geopolitických soupeřem, skutečně do České republiky investovala jen zlomek slibovaných peněz a máme s ní stále jako proexportní ekonomika negativní obchodní bilanci. Podstatné je ale to, co se odehrávalo v pracovnách Pražského hradu, kdo a co měl slíbeno, co z toho zůstalo, ale hlavně co se bude dít dál.

Miloš Zeman miluje své nepřátele, rád rozšiřuje jejich řady a baví se tím, když se mu je podaří rozpálit doběla. Když provokuje a ponižuje akademickou obec, lidi, kteří se sami definují jako tzv. pražská kavárna, přidá tu i tam nějakého poslance nebo senátora, nemusí to mít velké následky, ale říká se, že i stokrát nic umořilo vola. Přidat do zástupu svých odpůrců i šéfa Bezpečnostní informační služby Michala Koudelku je něco speciálního. Koudelku už několikrát ponížil. Třikrát ho odmítl na návrh vlády povýšit do generálské hodnosti. A tady samozřejmě nejde jen o generálskou frčku. Michal Koudelka je považován za jednoho z nejschopnějších porevolučních šéfů tajné služby. Těší se důvěře západních zahraničních služeb, zvlášť té americké. Ta důvěra byla i veřejně demonstrována při přijetí Andreje Babiše v Bílém domě, kdy součástí programu byla i návštěva centrály CIA v Langley, na kterou premiéra šéf BIS doprovodil.

Už dlouho se mluví o tom, že efektivního oslabení moci prezidenta nelze dosáhnout útoky na něj, ale na jeho nejbližší okolí a ekonomicky navázané entity. V hledáčku je proto podnikání kancléře Vratislava Mynáře, dotace na jeho lyžařský vlek, ale i správa lánského zámku. A vůbec nelze říct, že by to byla jen informační válka nebo že by tam policejní vyšetřovatelé nemohli něco relevantního najít. Mnohem zničující efekt přináší útok na čínskou ekonomickou strukturu. Kritika česko-čínských vztahů není jen v programu opozičních stran, ale stala se agendou hlavního města Prahy řízené Piráty a zcela nepochybně přispěla k rozpadu prezidentem budovaných vztahů. Jednu z hlavní rolí dostala i skupina PPF Petra Kellnera, která má významnou část svých aktiv právě v Číně. Atmosféra se značně vyostřila, když PPF oznámila nákup společnosti CME, do jejíhož portfolia patří nejvlivnější televizní stanice Nova. Obavy, i když nikoli veřejně, vyjadřoval především Andrej Babiš („Na čo chce ten Kellner televíziu, veď už má prezidenta,“ koluje v kuloárech). A takový výrok z úst premiéra určitě mohl zaznít, protože lidé z marketingového týmu Andreje Babiše i díky svým pracovním zkušenostem z Novy měli její zpravodajství a publicistiku pod kontrolou. Nova nikdy žádné potíže Andreji Babišovi nedělala a v nejtěžších okamžicích stála na jeho straně. Nova je přitom pro politickou budoucnost Andreje Babiše naprosto klíčová, protože z jejích diváků se nejvíc rekrutují jeho voliči. A zcela pochopitelně proto premiér ze změny vlastnictví nijak nadšený nebyl a chtěl by zachovat status quo. Na konci roku na PPF, respektive na její dceřinou společnost Homecredit prostřednictvím vydavatelství Economia, které patří dalšímu velkému nepříteli Miloše Zemana, Zdeňku Bakalovi, prasklo, že vytvářela síť k vylepšování mediálního obrazu Číny. Skandál se dostal i do zahraničních médií a vyvolal dojem, že největší českou televizi kupuje de facto od americké společnosti někdo, kdo hájí zájmy státu, který je největším světovým rivalem americké vlády. Vznikla dost zapeklitá situace, kterou přivítali všichni odpůrci Miloše Zemana a kolaterálně i Andrej Babiš, a objevila se nová účelová spojenectví. Hra ale zdaleka neskončila a bude minimálně zajímavé sledovat její další vývoj. Její kulisy v titulním tématu popisuje Lenka Zlámalová.