Diébédo Francis Kéré

Architekt z chatrče

Diébédo Francis Kéré
Architekt z chatrče

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Svou první realizaci dokončil teprve před dvaceti lety ve své rodné vesnici, zapadlé africké osadě bez elektřiny a tekoucí vody. Tato pokorná stavba z obyčejných materiálů však znenadání odstartovala raketovou kariéru Francise Kérého, která nyní vyvrcholila nejvyšším profesním oceněním, jaké architekt během svého života může získat.

Jednou

Pleť šestapadesátiletého, věčně se usmívajícího architekta s upřímným pohledem zdobí krátké radiální jizvičky po celém obvodu jeho obličeje. Jejich pravidelnost napovídá, že nejde o pozůstatek úrazu či nějaké dětské nemoci. Symbolizují sluneční paprsky a jsou projevem rituálního obřadu, který tak označuje privilegované postavení člověka v hierarchii kmene, ze kterého pochází. Francis Kéré se totiž narodil do rodiny náčelníka vesnice ve dvacetimilionovém západoafrickém státě Burkina Faso, jedné z nejméně rozvinutých zemí světa.

Rodiče chtěli svému nejstaršímu synovi poskytnout vzdělání, privilegium, kterého se v jeho prostředí nedostane prakticky nikomu. Protože však ve vesnici Gando žádná škola (a ostatně ani třeba nemocnice) nebyla, musel Francis už ve svých sedmi letech opustit rodinu a přestěhovat se do nejbližšího města. Šlo pochopitelně o silnou a formující zkušenost. Do třídy chodil s další stovkou dětí, primitivní učebna z betonových bloků navíc postrádala dostatečné větrání i osvětlení – proto se už tehdy zapřisáhl, že udělá vše pro to, aby budoucím školákům zajistil důstojnější podmínky. Díky stipendiu se později přestěhoval do Berlína, kde sbíral praktické zkušenosti v oboru tesaře, a ve svých třiceti letech mohl konečně nastoupit na vysokoškolská studia vysněné architektury na Technické univerzitě v Berlíně.

Vždy prý pociťoval velkou odpovědnost vůči své rodné vesnici a tamní komunitě, ve které jsou si všichni jednou velkou rodinou. Proto se už během studií rozhodl založit vlastní nadaci, se kterou sháněl prostředky pro svůj první projekt – budovu základní školy v osadě Gando, jejíž výstavba v roce 2001 vyšla na méně než milion korun. Budova má všechny charakteristiky také jeho dalších realizací, které za tu dobu v afrických státech dokončil. Je postavena z cihel z místní zeminy, převislá kovová střecha pomáhá přirozené výměně vzduchu a regulaci teploty, pracuje s přechodovými prostory mezi interiérem a exteriérem, které poskytují blahodárný stín. I přes primitivní stavební technologie dostupné v tomto odlehlém kraji vykazuje však stavba také nepopiratelné estetické kvality, které spolu s chytrým a inovativním řešením z ní dělají opravdovou architekturu. Realizace školní budovy vzbudila značnou pozornost odborníků z celého světa, takže Kéré začal cestovat po přednáškách v zahraničí a vydělané peníze investoval do dalšího stavebního rozvoje vesnice, kde později vyrostlo také bydlení pro učitele i knihovna. Úspěch mu umožnil také založení vlastního architektonického studia Kéré Architecture v Berlíně.

Proces rozhoduje

„Francis Kéré je průkopníkem architektury, která je udržitelná vůči planetě a jejím obyvatelům, v extrémně chudých a nerozvinutých zemích. Je stejnou měrou architektem i služebníkem, který zlepšuje životy bezpočtu občanů v částech světa, na které se občas zapomíná,“ stojí v odůvodnění udělení prestižní Pritzkerovy ceny právě Francisi Kérému. „Prostřednictvím staveb, které prokazují krásu, skromnost, odvahu a invenci, a poctivostí své architektury i svým jednáním Kéré s grácií naplňuje poslání této ceny.“

V ocenění, kterému se přezdívá Nobelova cena v oblasti architektury, porota také zmínila, že Francis Kéré si plně uvědomuje, že architektura není jen otázka výsledné stavby, ale celý proces vedoucí k jejímu vzniku. Budování jeho afrických staveb totiž zajišťují výhradně místní lidé, kterým architekt osobně poskytuje odborné znalosti a dovednosti, čímž získávají šanci najít pracovní uplatnění a vymanit se z všudypřítomné chudoby. Architektura v podání Francise Kérého dává jasně najevo, že primárním cílem snažení architektů nemusejí být jen estetická kritéria, ale opravdová a přínosná pomoc při řešení globálních problémů.

3. dubna 2022