Proč je francouzský prezident Emmanuel Macron větší populista než Viktor Orbán a Matteo Salvini dohromady? Proč prudce otáčí u migrace i ústupu od jaderné energetiky?

Označení populista prožilo podobně jako slovo liberál v posledních letech tak těžkou inflaci a zkreslení až zdegenerování významu, že si zaslouží pročištění na původní smysl. Kdo je to populista? Politik nabízející ve snaze zalíbit se jednoduchá řešení, jimiž se podbízí tušeným zájmům a náladám voličů. Většinou se musí soustředit jen na určitou cílovou skupinu voličů. Snaží se, aby byla co největší a vynesla ho k moci. Realisticky si ale uvědomuje, že se nikdy nemůže zalíbit všem. Zájmy jedněch jdou proti druhým. V nejvíce vyhrocené podobě to sledujeme s Donaldem Trumpem. Na progresivistickou část společnosti funguje jako kombinace dávidla a červeného hadru na býka.

Pak jsou ale populisté, kteří se chtějí zalíbit úplně všem. Většině společnosti, která odmítá migraci, i progresivním aktivistům přesvědčeným, že migrace je základní lidské právo a hranice států přežitek nehodný jedenadvacátého století. Nechtějí nést tlak a nenávist, jakou zažívá Trump.

Nejvyvinutější exemplář tohoto druhu sledujeme už osmnáct měsíců v Paříži. Emmanuel Macron věří, že je nadčlověk, který to dokáže. Loni to předváděl u migrace. Tvrdě tepal země střední Evropy včetně Česka, které odmítly kvóty na přerozdělování migrantů. Ve stejné době přijala Francie jeden z nejtvrdších migračních zákonů v Evropě, který trestá ilegální překročení hranice až rokem vězení. Tipněte si, o kom Patrick Weil, známý francouzský historik a expert na migraci, prohlásil: „Jeho přístup je nejtvrdší, jaký jsme tu měli od druhé světové války. Jeho strategie je zabalena v úsměvu, v bonbonech, ale v praxi je to bodnutí nožem.“ Weil takhle ve francouzské televizi loni počastoval Macrona, s oblibou líčeného jako velkého Evropana. „Přes den tweetuje o lidských právech, a v noci vydává úplně opačné rozkazy.“

Ještě drsněji to říká italský ministr vnitra Matteo Salvini, když ho Macron mistruje ve chvíli, kdy Itálie odmítla vpouštět lodě neziskovek plné migrantů do svých přístavů. V červnu v přestřelce s Macronem prohlásil, že Maďarsko nepřijalo 300 migrantů z Řecka a Itálie, které mu nařizoval systém kvót. Francie ale za kvótami zaostala výrazně víc. Nepřijala devět tisíc migrantů. „Takže si to porovnejme: když je Orbán zlý, Macron je patnáctkrát horší,“ prohlásil Salvini. A to se ještě dost spletl. V přepočtu na nepřijaté migranty je Macron dokonce třicetkrát horší než Orbán.

Po migraci přichází na scénu další progresivní téma. Zelená agenda. Macron chtěl být zeleným prezidentem, přestože to ve Francii zrovna nefrčí. Rozhodl se uvalit vyšší daň na naftu a benzin. Říká jí zelená. Má lidi motivovat k přechodu od aut se spalovacími motory k elektromobilům. Ve Francii se rozjely masové protesty známé jako „žluté vesty“, kdy demonstranti blokují křižovatky, silnice a brzdí dopravu. Výsledkem jsou dva mrtví a pět set zraněných včetně mnoha policistů.

Velké ekologické slogany mají výrazně pragmatičtější motivaci. Macron, který tolik volá po přeměně eurozóny do fiskální unie, kde jedni ručí za dluhy druhých, má velké problémy se státním rozpočtem. Těch 15 miliard eur, které má vynést vyšší daň z nafty a benzinu, dost urgentně potřebuje. Ve stejné době, kdy na francouzských silnicích řádily žluté vesty, přišlo do Paříže varování z Bruselu.

Shodou okolností francouzský eurokomisař, socialista Pierre Moskovici, zodpovědný za rozpočet, kritizuje Macronovu vládu. Návrh francouzského státního rozpočtu nesnižuje dostatečně strukturální deficit veřejných financí. „Prvotní návrh rozpočtu nerespektuje v roce 2019 tempo snižování dluhu,“ píše Evropská komise Macronovi. Je to měkčí varování, než jaké před časem dostali Italové. Je to ale výstražný signál, že Francie neplní to, co slíbila. Aby Macron mohl pronášet své plamenné řeči, které bude vůbec někdo v Berlíně poslouchat, musí mít doma v pořádku rozpočet. Rozhodně se mu nehodí urgence z Bruselu pro nezodpovědné nakládání s veřejnými financemi. Zelenou rétorikou přikryje látání rozpočtových děr.

V úterý měl Emmanuel Macron v přímém přenosu z Elysejského paláce velký projev na téma budoucnost francouzské energetiky. Předtím se rád oháněl slogany „Let’s Make Our Planet Great Again“ odkazujícími na slavné Trumpovo volební heslo „Let’s make America Great Again“.

Součástí plánů měl být postupný ústup od atomové energetiky. Ta se dnes podílí na francouzské výrobě elektřiny 85 procenty. Už předchozí socialistická vláda Françoise Hollanda slibovala pokles podílu jádra na padesát procent do roku 2025. Macron v kampani na slib přistoupil a vzal ho za svůj. V úterý ho označil za nerealistický. Pokles na zmíněných 50 procent přijde až do roku 2035. Zavřít se má 14 ze současných 58 reaktorů. Po Spojených státech mají právě Francouzi nejvíc jaderných bloků na světě. Do roku 2030 ale skončí jen šest z nich. Do roku 2021 jediný. Ve Fassenheimu na hranici s Německem. Úplně stranou nechal prezident odpověď na otázku, jestli Francie začne stavět další nové bloky. Teď je má stále rozestavěné ve Flameville. O svých aktualizovaných plánech Macron mluví jako o „pragmatickém přístupu k zajištění energetické bezpečnosti“. Jádro podle něj dovolí Francii zajistit nízké emise i nízké ceny energií. Ty právě díky atomovým blokům patří k vůbec nejnižším v Evropě. To Macron nevěděl, když kandidoval? A proč chce tedy bloky zavírat, když zaručují nízkou cenu i emise? Je to jako s migrací. Chtěl se vyhnout střetu s progresivními aktivisty. A nedráždit Němce s jejich jadernou fobií.

Populismus pro všechny ale v praxi nefunguje. Kdo se chce zalíbit všem, nelíbí se nakonec skoro nikomu. Protesty proti zdražení benzinu podporuje 73 procent Francouzů. Podpora Macrona klesla pod historické minimum jeho předchůdce Françoise Hollanda. Věří mu jen 26 procent Francouzů.