KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ

Bruselské fake news

KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ
Bruselské fake news

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Z fake news, falešných zpráv, se stal globální fenomén. Nejde o žádnou ruskou výjimečnost, jak se nás sem tam různí rádoby experti na propagandu snaží přesvědčit. Je to čím dál rozšířenější nástroj manipulace se čtenáři a voliči. Premiér Andrej Babiš o víkendu těsně po posledním summitu Evropské unie o migraci trefně upozornil, že tady máme fake news německé.

Narážel na dost zoufalý pokus kancléřky Angely Merkelové. Ta měla před těžkým jednáním se svými koaličními partnery ze sesterské CSU. Ministr vnitra Horst Seehofer vyhlásil, že pokud kancléřka nepřijde s nějakým „evropským řešením migrace“, které pořád slibovala, začne z německých hranic vracet migranty, kteří už podali žádost o azyl v jiné zemi Evropské unie.

Merkelová z Bruselu žádný konkrétní výsledek, který by Seehofera uspokojil, nepřivezla. Proto její úřad hned víkend po summitu vypustil do veřejného oběhu zprávu, jak se Merkelová dohodla se čtrnácti zeměmi Evropské unie, že budou od Berlína tyto migranty přijímat. Na seznamu měla být mimo jiné Česká republika, Maďarsko, Polsko nebo Slovensko. Všechny tyto země se okamžitě ozvaly, že se nikdo s kancléřkou na ničem takovém nedohodl.

Andrej Babiš právě při té příležitosti oznámil, že jde o německou fake news. Zjevně si to uvědomila i kancléřka, která se to hned následující den vydala žehlit do živého, velmi vlídně vedeného rozhovoru veřejnoprávní televize ZDF. Řekla, že žádné dohody nejsou. Ale prý někteří z politiků vyjádřili ochotu o nich jednat. Babiš vzápětí kontroval, že Česká republika mezi nimi rozhodně není. Fake news par excellence.

Zhruba ve stejné době se objevil další exemplář. Bruselská fake news. Na jejím začátku je jedenáct let stará nehoda slovinského traktoru, při níž se zranil na soukromém pozemku soukromý zemědělec. Případ Damijan Vnuk versus Zavarovlanica Triglav dorazil v roce 2013 k Evropskému soudnímu dvoru. Obrátil se na něj s předběžnou otázkou slovinský soud, který spor řešil.

Třináctého srpna roku 2007 při ukládání balíků sena do seníku chtěl řidič traktoru s valníkem vjet do stodoly. Při zajíždění a couvání narazil do žebříčku, na němž stál Damijan Vnuk. Ten spadl a zranil se. Žádal po pojišťovně Zavarovlanice Triglav, u níž měl traktor povinné ručení, náhradu nemajetkové újmy ve výši 15 944,10 eura včetně úroku z prodlení. Ta odmítla zaplatit s argumentem, že traktor nebyl „v provozu“, na nějž se vztahují náhrady povinného ručení. Vnuk podal žalobu k soudu. Slovinský soud se s předběžným dotazem o výklad obrátil do Lucemburku.

Evropský soudní dvůr v roce 2014 rozhodl, že je potřeba výrazně upřesnit a rozšířit pojmy „vozidlo“ a „provoz“. Technologický rozvoj totiž mezitím výrazně pokročil a ulice zaplavila elektrokola, elektrické koloběžky, segwaye a další vozítka. Ta se v mnoha případech pohybují nikoliv po silnici, ale také třeba po cyklostezkách, chodnících a parcích. Takže i provoz má mít jinou podobu. A lidé, kteří budou zraněni čímkoliv z těchto motorových prostředků, mají nárok na odškodné. Ta množina vozítek je skoro nekonečná a bude se zvětšovat. Podle Centra po dopravní výzkum do ní patří třeba golfové nebo motorové invalidní vozíky.

Evropská komise na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora připravila novou směrnici. Ta má zajistit náhradu škody lidem zraněným provozem jakýchkoliv z těchto motorových vozítek od segwaye po golfový vozík. Současný návrh žádný normativní výčet, na co se má vztahovat, nedává. Členské země mají navíc velký manévrovací prostor, jak tuto směrnici do své legislativy uvést. Klíčové je, aby oběti nehod těchto vozítek byly odškodněny. Buď z povinného ručení, které budou muset platit jejich majitelé. Nebo to musí stát platit ze svého.

Na novou směrnici a její potřebu dostat ji do české legislativy upozornila Česká asociace pojišťoven. Celkem přirozeně se snažila sdělit, že to není ona, kdo chce získat další kšefty tím, že se bude muset platit povinné ručení za elektrokola a spol., ale že je to nová regulace Evropské unie. Mezi příklady, na co by se mohlo ručení vztahovat, bylo i dětské elektrické autíčko.

Zpráva to byla na první pohled bizarní, takže z ní řada médií udělala titulky. Lidé si začali na internetu z bruselské regulace dělat legraci. Takže naskočili přesvědčení eurofilové v čele s bývalým tajemníkem pro evropské záležitosti Tomášem Prouzou. Přiměli pražské zastoupení Evropské komise, aby vydalo prohlášení, že elektrická autíčka jsou hoax a pojišťovny přehání.

To, co vypadá jako náprava fake news šířené pojišťovnami, je ale samo o sobě fake news. V současném návrhu směrnice žádný konkrétní výčet vozítek není. Z jejího textu se nedá ani potvrdit, ani vyvrátit, že autíčko bude patřit mezi adepty na povinné ručení stejně jako segway. Konkrétní seznam nebude řešit Brusel, ale jednotlivé země. A ty se musí rozhodnout, kdo bude platit škodu, když dítě v autíčku při cestě na hřiště zraní v parku nebo na chodníku jiné dítě. Což není o nic absurdnější situace než případ slovinského zemědělce Vnuka.

A hlavně – od výkladu evropské legislativy a jejích hraničních případů tady není pražské zastoupení Evropské komise, ale výhradně Evropský soudní dvůr v Lucembursku. Příběh o autíčku je pěkným příkladem mediálního souboje fake news.