Projde dnes vládě ve sněmovně prodloužení nouzového stavu? Vicepremiér Jan Hamáček opět mluví o třech týdnech, které vláda ještě potřebuje. Vždycky potřebují ještě tři týdny, s předvánoční pauzou potřebují už jen tři týdny od října. Poté, co včera odpoledne vešlo ve známost, že výkonný výbor komunistické strany se vysloví pro vládní žádost, se osud vládní žádosti zdá být příznivě rozhodnut. Protože sněmovna v epidemiologickém režimu bude obsazena z poloviny, stačí vládě 51 hlasů. Obě vládní strany plus KSČM by jich měly mít dohromady 54.

Protože v komunistické frakci část poslanců tento nouzový stav nenávidí, nedá se tu vyloučit nějaká – z pohledu premiéra Babiše – nepředloženost. Včera znalci zákulisí odhadovali, že jednotliví poslanci KSČM nouzový stav nepodpoří. Týkalo by se to hlavně Zdeňka Ondráčka, možná Hany Aulické Jirovcové. Tato osobní vzpoura by se prováděla snáz při vědomí, že pro nouzový stav je hlasů dost.

Že se neschyluje k žádnému repete výměnného obchodu z ledna, je dáno jednak strachem z covidu-19, který je rozšířen mezi lidmi a jehož pochopitelně nejsou ušetřeni ani politici, jednak se tu odráží zkušenost s Babišovou vládou. Žádný výměnný obchod, v němž jsou za nouzový stav pro obyvatelstvo vybojovány nějaké úlevy z vládních nařízení, Andrej Babiš nedodržel. Nedodržel dohodu s komunisty v lednu a o měsíc později nedodržel dohodu s hejtmany – s odvoláním na horší epidemickou situaci, což ale speciálně u škol pro nikoho, kdo tento rok zničené výuky označuje za prvořadou katastrofu, prostě nemůže být argument.

Současně je ona opakovaná věrolomnost pro politiky dalších stran až příliš snadná výmluva, proč nic nedělat, spokojit se s hlasováním proti a nesnažit se o žádný větší nátlak. S tím, že strýcové a tety z komunistických krajů ve výkonném výboru podpoří nouzový stav, nemohl nikdo, ani premiér, ještě v půlce týdne počítat (údajně to poněkud zaskočilo i předsedu KSČM Vojtěcha Filipa). Až do včerejška měla centristická opozice čas, v němž mohla vystoupit s nabídkou obchodu typu: Ještě dva týdny nouzového stavu za návrat žáků a studentů do škol základních, středních a vysokých a tečka. Tím by vládu dostali veřejně pod tlak a třeba by pak i včerejší návrh ministerstva školství, který jde dobrým směrem, ale ne dostatečně daleko (první stupeň ZŠ od 12. dubna na střídačku), šel dál.

Nestalo se, pokus vůbec zformulovat takový výměnný obchod z nitra ODS buď zazdili spolustraníci, nebo spojenečtí lidovci, toho času možná největší nepřátelé rozvolňování po Hamáčkovi. Podložím pro to všechno je nastavení partají, které už se na všechno dívají prizmatem podzimních voleb a v duchu se tetelí blahem, že teď covid řeší (tedy spíš neřeší) Babiš.

Tak byly stvořeny předpoklady pro to, aby katastrofa českých dětí a mládeže svou salámovou metodou dál pokračovala. Uspíšit její konec může aspoň trochu masivnější občanská neposlušnost přes Velikonoce, ultrafialové zařízení v dalších týdnech nebo vláda samotná, ovšem bez nátlaku parlamentu, který by aspoň stál za řeč.