Čína je na manévrech s cílem posílit své postavení ve světě. Nejde jen o využívání pandemie k manipulaci s ostatními státy, třeba pomocí zdravotních dodávek. V posledních dnech Čína podnikla několik přímo vojenských kroků, které v Česku málokdo zaznamenal, ale jež jsou silně znepokojující.

Nejvíc do podvědomí pronikl plán čínského režimu na změnu zákona o bezpečnosti Hongkongu. Podle stávajícího pravidla „jedna země, dva systémy“ si za svou bezpečnost Hongkong zodpovídá sám. To autonomnímu území umožňuje udržovat si velkou míru demokracie, svobody slova a právo shromažďovat se. Podle nového zákona by za vnitřní bezpečnost Hongkongu zodpovídal Peking. Detaily jsou značně nejasné, neboť i když čínská vláda i parlament plán již schválily, samotný zákon ještě není sepsaný. Navíc zákon musí také nějaký způsobem schválit Hongkong. Teoreticky by měl stačit dekret vydaný správcem Hongkongu. Současná správkyně Carrie Lamová, která je Pekingu nakloněná, prý hodlá v tomto spolupracovat.

Panuje však celkem oprávněná obava, že nový bezpečnostní zákon povede k zavedení čínských poměrů ve městě, a tedy ke konci jeho výsad. Režim naznačuje, že jakmile doběhne schvalovací proces, Hongkong se může v září těšit na tvrdé potlačování. Aktivistické skupiny mohou být zakázané, soudy budou moci udělovat dlouhé tresty, čínské tajné služby budou nerušeně operovat ve městě.

USA již v reakci vzkázaly, že již nepovažují Hongkong za dostatečně autonomní. To je první krok k zavedení sankcí.

Další čínskou provokací je spor s Indií. V roce 1962 Čína zaútočila na Indii a v následné měsíční válce zabrala několik území, takto kontroluje i část indického státu Kašmír. Právě tam před pár dny došlo k potyčce mezi indickými a čínskými vojáky, poprali se a házeli po sobě kamení. Číňané pár Indů zajali a následně propustili. K ničemu horšímu nedošlo snad jen proto, že podle vzájemných dohod vojáci v pohraniční oblasti nejsou ozbrojení.

V posledním měsíci Čína přesunula k takzvané „linii aktuální kontroly“, jak se jmenuje de facto čínsko-indická hranice, pět tisíc vojáků. Ti se na místě „zakopali“. Podle satelitních snímků v oblasti Číňané rychle staví bunkry a další budovy.

Čínské námořnictvo zase spustilo cvičení v Žlutém moři, to se má do léta rozšířit do Jihočínského moře.

Zdá se, že Čína se připravuje na válku. Agresivní je i v diplomatické oblasti, kde „vlčí bojovníci“, jak se říká nové generaci čínských představitelů ochotných otevřeně peskovat a „trollit“ Západ, otevřeně dávají najevo své pohrdání. I postup proti Hongkongu může působit jako pokus uklidnit domácí frontu před střetem. Ve skutečnosti jde spíše o posílení komunistické strany. Ta vládne podle neoficiální smlouvy s čínským lidem, že za totální podřízenost zajistí strmý ekonomický růst a blahobyt. Jenže každý růst musí jednou skončit, koronavirus to nejspíše jen uspíšil.

Podle komentátorky webu Unherd Mary Harringtonové tyto nejrůznější kroky mají naschvál vyvolat protičínské nálady ve světě. Cílem není vyvolat ozbrojený konflikt, ale dát Číňanům vnějšího nepřítele, aby je nenapadlo, až se začnou hněvat, zúčtovat s komunisty.

Prezident Si Ťin-pching se nijak netají tím, že chce z Číny udělat světového hegemona. Historie však ukazuje, že největší nebezpečí vždy hrozilo zevnitř Číny. Období dlouhé stability se střídá s obdobími občanských válek. Směrovat agresi ven tak dává smysl. Ozbrojeného konfliktu s Čínou se snad zatím nemusíme bát, ale čínská studená válka již začala.