Divadlo Komedie v Praze, únor 2019: hra norského klasika Henrika Ibsena Nepřítel lidu (1882) o lékaři na malém městě, který marně bojuje s místním podnikatelem. Je to adaptace hry na „divokou ekoteroristickou jízdu“, která „nahlíží limity současné liberální demokracie i v ní obsažené fašistické tendence“, jak čteme na stránkách Městských divadel pražských.

V jedné chvíli herci deklamují vzkazy lidstvu, které od loňského podzimu vydává švédská středoškolačka Greta Thunbergová. Následuje významná pauza, evidentně koncipovaná jako příležitost pro diváky demonstrovat souhlas. Ale jsme v Čechách a žádný burácející potlesk se nedostavuje.

Podobně se fenomén Greta zatím vyhýbá i českým školám, zatímco v různých zemích starého Západu každý pátek vycházejí stovky a tisíce středoškoláků do ulic demonstrovat za radikální klimatickou politiku. Mezinárodní hnutí se jmenuje „Fridays for future“, ve Švédsku, Německu, Belgii, ale například i Kanadě nebo Austrálii už pod jeho hashtagem pochodovaly desetitisíce teenagerů. V Bruselu 12,5 tisíce dětí demonstrovalo za to, aby teplota planety nepřekročila 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře. Fotografie školáků v Německu ukazují vážné dětské tváře pod transparenty s nápisy typu „Dědo, co to je sněhulák?“.

Vypovídající je reakce škol, zemských ministrů školství a vůbec politiky. Dá se zevšeobecnit tak, že učitelé páteční záškoláctví uvědomělejších žáků tolerují, levicové strany vychvalují a ministři školství z konzervativních stran nabádají, ať to nenabere přílišných rozměrů, ale jinak považují angažmá žáků v boji proti klimatické změně za něco úctyhodného.

Od devíti let ve výzkumu

Toto záškolácké hnutí inspirovala Greta Thunbergová a významně ho posilnila dvěma výstupy na mezinárodních fórech: v prosinci 2018 na klimatické konferenci OSN v polských Katovicích a letos v lednu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Obsahem obou vystoupení jsou jednoduché teze: Lidstvo nedělá nic pro záchranu planety před globálním oteplováním, vládnoucí třídě jde jen o vydělávání peněz. Dospělí tak ohrožují Gretu osobně, protože pokud podle „vědců“ zbývá jen dvanáct roků do chvíle, za níž už nebude návratu, proč by se Greta měla učit a o něco se snažit?

Odhady chvíle, za níž už nebude návratu, se přirozeně různí a taky zastarávají. Jiné, tentokrát trochu přerostlé dítě slyšící na jméno princ Charles stanovilo před deseti lety bod, za nímž bez radikální změny už pro lidstvo a přehřátou planetu nebude návratu, na červenec 2017. Srovnávat Charlese s Gretou není vůči dívce fér. Následník britského trůnu by měl mít rozvinuté kritické myšlení, zatímco dnes šestnáctiletá dívka byla vystavena nějaké výchově doma a ve škole. Neustále jí vtloukali do hlavy, že „máme vypínat světlo, šetřit vodou, nevyhazovat jídlo“, vyprávěla reportérce New Yorkeru a pokračovala: „Když jsem se ptala proč, dali mi výklad o globální změně. Říkala jsem si, že to je nějaké divné. Pokud by lidstvo skutečně mohlo změnit klima, každý by o tom přece mluvil, lidé by nemluvili o ničem jiném. Ale to se nedělo.“

Máme tu dítě, které odhaluje pokrytectví oficiálních klimaalarmistů. Ovšem ne tak, že by skepticky přistupovalo kriticky k zpolitizované vědě – to po malé dívce těžko někdo může chtít –, ale tak, že výroky alarmistů, kteří přehánějí a vědí, že to každý ví, bere doslova. Potíž nastává ve chvíli, kdy ji na propagandistickou rovinu nikdo jemně neupozorní.

U Grety padla oficiální verze o člověkem zaviněném globálním oteplování na zvlášť úrodnou půdu. Trpí Aspergerovým syndromem, sama svou diagnózou vysvětluje svůj zvláštní zájem o klimatické změny. Vídeňský psychiatr Hans Asperger, který kdysi tento syndrom popsal první, řadí mezi poznávací znaky kromě nedostatku sociální inteligence nebo kromě intenzivního zájmu o určité téma i oslabený smysl pro ironii a metaforu, tedy právě sklon k doslovnosti. Děti s Aspergerovým syndromem nejsou v průměru o nic hloupější než ty ostatní, jsou jiné a je klíčové, aby dospělí kolem nich zvolili citlivý přístup a chytře je vedli.

Gretin zájem o globální změnu se datuje od devíti let věku. Už tehdy se stala vegankou. Zájem o budoucnost i obava z ní se prohlubovaly, v jedenácti dokonce na nějakou dobu přestala mluvit a jíst. Ve dvanácti se rozhodla nelétat letadlem a po čase k tomu přiměla i svou matku, dosti známou operní pěvkyni Malenu Ernmanovou. New Yorker v už citovaném profilu vzletně píše, že sopranistka Ernmanová tehdy vědomě obětovala svou mezinárodní kariéru, při bližším pohledu je ale zřejmé, že kariéra onoho roku 2015 byla už za zenitem a omezovala se v zásadně jen na rodné Švédsko. (Vrchol měla Ernmanová, která kombinuje operu s šansonem a popem, v roce 2009, kdy svou zemi reprezentovala v Eurovizi.)

Matka je po vzoru své dcery mezitím taky veganka, otec, herec Svante Thunberg, pouze vegeterián. Moderní Švédsko se považuje za světového pionýra zelené revoluce, premiér například minulý měsíc avizoval, že ve Švédsku od roku 2030 bude zakázán prodej nových aut se spalovacími motory. Když sečteme veřejný prostor a rodinnou tradici, vyvstává před námi prostředí, které Gretě její fanatismus nebylo ochotno nebo snad ani schopno vymluvit.

Thunbergovi mají ještě mladší dceru Beatu, která s Gretou sdílí diagnózu AS. Matka spolu s otcem loni vydali knihu o zkušenostech s výchovou autismem a Aspergerovým syndromem postižených dětí a ovšem i o angažmá proti klimatické změně. A právě dva týdny před vydáním knihy zahájila Greta školní stávku. Sedla si s cedulí „Školní stávka za klima“ na chodník pod okny parlamentu. Plnohodnotná stávka trvala tři týdny, do parlamentních voleb konaných 9. září, od té doby dívka stávkuje „pouze“ v pátek.

Vynořila se pochopitelně řada skeptiků, nicméně Malena Ernmanová bránila svou dceru na Facebooku s tím, že za ní nestojí žádná organizace ani sponzor. Nakonec se ukázalo, že tak úplně sama od sebe Greta nejednala. Ze statusu napsaného 7. ledna (za odkaz a za překlad statusu autor děkuje švédské spisovatelce Kateřině Janouchové) vyplývá, že původcem Gretina nápadu stávkovat posedáváním před parlamentem je radikální ekoaktivista Bo Thorén. Ten ještě před letními prázdninami psal vybraným školákům (Greta ho zaujala esejem o změnách klimatu, který jí otiskly noviny Svenska Dagesblat), aby si vzali příklad z amerických studentů na Floridě, kteří tehdy po školní střílečce vsedě demonstrovali za tvrdší zákon o držení střelných zbraní. Druhá výpomoc přišla z PR byznysu. Kreativec Ingmar Rentzhog zavěsil na své účty na Instagramu a na Facebooku text a fotografie Grety, čímž nastartoval celou mediální horečku. Podle Rentzhoga to všechno vzniklo náhodou: jednou na konci srpna zrovna šel centrem Stockholmu, když ho před parlamentem zaujala dívenka s plakátem. Musela to tedy být velká náhoda, Rentzhog se totiž prokazatelně zná s Gretinou matkou. Tři roky předtím oba dva spolu s pěti dalšími autory publikovali v novinách článek na podporu Pařížské dohody OSN o klimatu.

Pokrytecký, pokrytečtější, Davos

Samotnou Gretu, jíž bylo na podzim patnáct, samozřejmě nikdo z prospěchářství ani z pokrytectví nepodezírá. Po Stockholmu jezdí na kole. Do Katovic s otcem neletěli letadlem, ale jeli rodinným elektroautem. Při cestě do Davosu o měsíc později se rozhodli pro vlak, jízda tam trvala 32 hodin. Smíšenější pocity už jsou z rodičů, hlavně matky, která je z obou manželů ta slavnější, v manželství je dominantní a povahou je aktivistka (výrazně vystupovala i během uprchlické krize). Ale i tady se ještě dají nalézt důležité polehčující okolnosti. Především se rodičům v nejkritičtější době, kdy Greta přestala jíst a mluvit, skutečně mohlo zdát, že veřejné angažmá na záchranu planety je pro jejich dceru způsob, jak se utkat se svou diagnózou.

Pravé dno celého příběhu tvoří politika, média, obecně veřejný prostor, který ji v jejím fanatismu naprosto nekriticky podporuje. New Yorker ve zmíněné reportáži o rozhodnutí devítileté žačky věnovat se klimatu mluví jako o začátku výzkumu. Wikipedie v jejím hesle píše, že Greta se globálnímu oteplování věnuje „téměř na vědecké úrovni“. Švédský think-tank Fores spřízněný se stranou Centrum (Centerpartiet) ji pozval na veřejnou diskusi a prezentoval ji jako „klimatickou expertku“. Švédská veřejnoprávní televize vystoupení Grety v Katovicích uvedla a sestříhala tak, jako kdyby dívka mluvila k nastoupeným potentátům, zatímco ve skutečnosti mluvila v jedenáct večer k téměř prázdnému sálu. Je ale pravda, že se s ní sešel generální tajemník OSN António Guterres.

Gretu si jako módní kuriozitu pozvali organizátoři Světového ekonomického fóra v Davosu. Nedá se předpokládat, že by si publikum, jež se do Davosu slétá soukromými tryskáči (letos cca 1500 kusů), vzalo k srdci její větu: „Chci, abyste cítili stejný strach, jaký cítím každý den já.“ Přesto mladé Švédce novináři a v závěsu za nimi politici věnují až absurdní pozornost. Německem tak před pár dny proběhla zpráva, že Greta odmítá plány vlády v Berlíně zavřít do roku 2038 všechny uhelné elektrárny jako málo radikální a místo toho navrhuje rok 2030.