Když minulý týden britská policie vytáhla Juliana Assange z ekvádorské ambasády, většina světových komentátorů si potměšile všímala jeho vzhledu, byl připodobňován k Saddámu Husajnovi, lesnímu muži, bezdomovci a dalším postavám, proslulým špinavou vizáží. Reakce všeobecného veselí nad neslavným koncem známého aktivisty je naprosto opačná ve srovnání s podporou, jaké se Assangeovi dostalo, když se před sedmi lety na velvyslanectví uchýlil, aby se skryl před britskou policií. Přestože zakladatel a šéf serveru WikiLeaks se mohl pohybovat jen na pár metrech ambasády, ušel za tu dobu dlouhou cestu.

Ondřej Šmigol