komentář Lenky Zlámalové

Němci se chtějí stát globálním hráčem. Poprvé v poválečné éře

komentář Lenky Zlámalové
Němci se chtějí stát globálním hráčem. Poprvé v poválečné éře

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Zatímco my jsme si svou porci vizí hlavy státu s přirovnáním asertivní Číny k mandelince bramborové a lepšolidmi dali už na druhý svátek vánoční, nejdůležitější hybatelé událostí v Evropě promluvili až na Silvestra a Nový rok.

Proslovy Angely Merkelové k Němcům a Emmanuela Macrona k Francouzům spojoval náznak pokory a omluvy za své omyly. Bylo z nich cítit uvědomění, že obě největší evropské ekonomiky a hlavní hráči EU prochází krizí elit. Merkelová i Macron přiznávají, že na tom mají svůj díl viny.

„Vím, že moje vláda zklamala mnoho Němců,“ říká kancléřka. Podle Macrona se v právě uplynulém roce ve Francii objevil „hněv namířený proti nespravedlnosti, proti někdy nesrozumitelnému směru, jakým se ubírá globalizace, proti administrativnímu systému, který se stal příliš komplexním a který postrádá laskavost, i proti hlubokým změnám ve společnosti, které se dotýkají identity“.

Jenže z té zdravé pokory, reflexe nedůvěry svých občanů a v Macronově případě i solidní analýzy příčin už bohužel nevychází katarze. Jakýsi nový začátek, že se pokusí věci dělat jinak. Naopak zní zvolání k pokračování dál a stejným směrem. Výzva k tomu udržet kurz. Jako by ten současný směr byl bez alternativy. Jako by si Angela Merkelová a Emmanuel Macron vůbec nedokázali představit, že stejně už se věci dál dělat nedají. Jako by to bylo úplně mimo jejich myšlenkový obzor.

Takže ohlašují, že se pojede dál stejným směrem. A vyzývají své spoluobčany, aby v sobě oni našli dost přizpůsobivosti a v tomto směru je soudržně podpořili. Milovník velkých slov a projevů Emmanuel Macron je tentokrát tím uměřenějším. Vyzývá jen Francouze, aby neztráceli naději „v nás jako národ, v naši společnou budoucnost, v náš evropský sen“. Evropský sen, to je v pojetí francouzského prezidenta čím dál hlubší evropská integrace. Nic nového. Macron o tom mluví pořád.

Podstatně ambicióznější byla německá kancléřka. Ta vyzvala k tomu, aby se Německo vůbec poprvé v poválečné éře stalo silným globálním hráčem. Jméno Donald Trump v její řeči nepadlo ani jednou. Celá geopolitická část proslovu byla ale koncipována jako výzva k tomu, aby se Berlín stal na globální scéně protiváhou Trumpova Washingtonu. „Jistoty v mezinárodní spolupráci se dostávají pod tlak. V takové situaci musíme hájit silněji naše přesvědčení. Musíme argumentovat, musíme bojovat. V našem vlastním zájmu musíme převzít víc odpovědnosti,“ prohlásila kancléřka. 

Největší témata doby, která jsou podle ní klimatická změna, migrace a terorismus, je důležité řešit na globální úrovni a spolupracovat na nich. A právě tady by se Německo chtělo ujmout vůdčí role. Chce k tomu využít mimo jiné příležitost, kdy se začátkem roku stalo nestálým členem Rady bezpečnosti OSN.

Neschopnost evropských lídrů popasovat se racionálně s Donaldem Trumpem a snaha stát se mu geopolitickými protipóly pro nás nevěští nic dobrého. Zvlášť ve chvíli, kdy se Západ dostává do tvrdé studené technologické a mocenské války s Čínou. Tu zatím za Západ bojuje Donald Trump. Bojuje ale i za Evropu. Těsně před Silvestrem na Twitteru ohlásil velký průlom, který potvrdili i Číňané. Konkrétní detaily zatím ale nejsou známy.

Pokud jde o Evropu, Trumpovo vládnutí jí zatím ani v nejmenším neublížilo. Americký prezident pouze začal vymáhat to, co měli už dávno udělat jeho předchůdci. Tlačí Evropany k tomu, aby převzali svůj díl odpovědnosti v rámci Severoantlantické aliance a začali konečně investovat do společné obrany Západu to, k čemu se zavázali. A snaží se narovnat obchodní vztahy, které jsou pro Evropany desítky let výrazně výhodnější než pro Američany. Nic z toho neohrožuje jistoty mezinárodní spolupráce Západu. Je to jen tlak, aby Evropa převzala svůj díl odpovědnosti.

Pokud za ty pilíře mezinárodní spolupráce považuje Merkelová věci jako Pařížskou dohodu o klimatu a mezinárodní pakty OSN o migraci a uprchlících, má jistě pravdu. Její představy se s těmi Trumpovými výrazně rozcházejí. Jdou přímo proti sobě.

Rozcházejí se ale také se zájmy značné části jejích spoluobčanů, kterým se v projevu omlouvala. A se zájmy drtivé většiny Francouzů.

Nástup Německa jako globálního hráče v konání dobra bude spolu s nástupem čím dál asertivnější Číny geopolitickým tématem roku.

2. ledna 2019