Třikrát pozoruhodná vesnice na Mělnicku

Konec antické kultury v Obříství

Třikrát pozoruhodná vesnice na Mělnicku
Konec antické kultury v Obříství

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obříství je pozoruhodná vesnice v české Mezopotámii čili v Meziříčí, jak by se dalo říkat tomu trojúhelníku mezi Labem a Vltavou, jež se setkají pod Mělníkem. Obec se přimyká k levému břehu Labe, které se čas od času vylije, jak je to znázorněno na zdi zámku, který stojí nebezpečně blízko u vody. Nejstarší záznam je z roku 1862 (hezkým písmem je tam napsáno „Vejška Vody“), dalších záznamů je asi dvacet a naprosto dominuje ryska z 15. 8. 2002, kdy voda sahala tři metry nad zem. To bylo Obříství zalité celé a Meziříčí se proměnilo v jedno kalné jezero. Povodeň se pak vrátila v červnu 2013, takže když někdy výjimečně prší, nemusí se z toho každý jen radovat, i když většinou asi ano.

Nejzajímavější na Obříství asi je, co tam není – a co tam mohlo být, kdyby byl osud (nebo co o tom rozhoduje) nakloněnější. - Foto: Jiří Peňás

Do Obříství stojí za to se vypravit, neboť je to místo minimálně trojnásobně zajímavé – a v létě se tam dá vykoupat v Labi, které je docela čisté, aspoň mně a hydrofilním leknínům (asi to je spíš stulík žlutý) se to tak jeví. Ta trojnásobná zajímavost je dána pobytem tří, respektive čtyř mužů, kteří se v Obříství v různých fázích svého života vyskytovali, což nutí místní udržovat jistou paměť na ně a v případě výskytu dvou známějších person pečovat i o jejich příbytky, jež slouží jako malá muzea. Jde sice evidentně o pozůstatek kultu, který už téměř zcela vyprchal, zvlášť tedy v případě básníka Svatopluka Čecha, jenž je tím v pořadí třetím význačným mužem z Obříství: v případě druhého velkého muže z Obříství, tedy Bedřicha Smetany, snad ještě nějakou sílu má, neboť vrcholná klasická hudba je také v něčem jaksi nadčasovější než angažovaná poezie, především taková, jakou plodil Svatopluk Čech. Z jeho olbřímího díla, troufám si říci, zůstal živý už jen Výlet pana Broučka do XV. století, což je zato opravdu legrace, i když to Čech myslel značně jinak než to dnes člověk čte, neboť, aspoň pokud jde o mě, já jsem zcela na straně maloměšťáka Broučka a naopak těch zapálených husitských revolucionářů se děsím, stejně jako oni jeho. Čech se do Obříství přistěhoval v roce 1895. Koupil si tam domek a chtěl se věnovat spisování, včelaření, holubaření a vesnickému životu vůbec. Příští rok mu bylo padesát a přijely sem za ním delegace, které mu holdovaly coby „slovutnému kmetovi“, a on jim kynul a ukazoval na blízký a z jeho zahrady dobře viditelný Říp a možná si opravdu trochu i představoval, že není jen Svatopluk Čech, ale rovnou asi i praotec Čech. V roce 1903 se kvůli nemoci z Obříství vrátil do Prahy, kde o pět let později zemřel. Zůstal po něm domek v „národním stylu“, jehož část, takový větší holubník, si přivezl z národopisné výstavy, neboť jako správný Čech chtěl Čech bydlet co nejčeštěji.

Hladina Labe v Obříství dosáhla rekordní výše 15. 8. 2002. - Foto: Jiří Peňás

Bedřich Smetana je s Obřístvím spojen skrze svou druhou ženou, Bettinu Ferdinandiovou. Její otec, Franz Ferdinandi tu měl najatý statek na Lamberku: tak se jmenuje část Obříství. Skladatel se s ní seznámil krátce po smrti první ženy Kateřiny v dubnu 1859, už v létě jí psal zamilované dopisy, aniž postřehl, že o patnáct let mladší Bettinino srdce pro něj právě neplane. Nechala se však rodinou přesvědčit, k čemuž významně přispělo, že její starší sestra byla manželka Smetanova bratra. V červnu 1860 měli v Obříství svatbu a pak následuje několik asi relativně šťastných let, narodí se jim dvě dcery, Smetana je na vrcholu tvůrčích sil, tady v Obříství začíná o prázdninách 1863 pracovat na Prodané nevěstě, takže si lze představit, že ta jihočeská vesnice trochu připomíná zakulacenou náves v Obříství. Jenže postupně se vztah mezi Bedřichem a Bettinou rozpadá, až rozkol propukne naplno, v roce 1871 ho Bettina poprvé opouští, má aféru s jedním důstojníkem, a Smetana se pozvolna, navzdory svým uměleckým úspěchům, které mají však v Čechách vždy své limity a majetku z toho moc nebude, propadá do zoufalství a své tragické nemoci. V roce 1874 zcela ohluchne, stále komponuje, a geniálně, ale to už nikoli v Obříství, ale u dcery v Jabkenicích, odkud ho nakonec odvezou v děsném stavu v dubnu 1884 do blázince v Kateřinkách. To už o Obříství nic neví, neví ostatně ani nic o sobě. Za měsíc zemře. V obecném povědomí je zakořeněno přesvědčení, že Smetana zešílel následkem syfilidy, hodilo by se to ostatně k jeho vášnivému životu. Tuto „jistotu“ před pár lety zpochybnil docent Jiří Ramba, který po analýze jeho lebky přišel s hypotézou, že za to může neléčený zánět kostní dřeně na lebeční kosti, následek úrazu z mládí: před malých Bedřichem vybuchla nábojnice… Možná že legenda o lues jaksi lépe zapadá do obrazu o tragickém géniovi, ale pravda může být prozaičtější, i když o nic méně tragická…

No a nejzajímavější na Obříství asi je, co tam není – a co tam mohlo být, kdyby byl osud (nebo co o tom rozhoduje) nakloněnější. Totiž české muzeum Pompejí nebo Herculaneum Bohemicum, prostě Antická galerie v Čechách. Půl století před Smetanou a osmdesát let před Svatoplukem Čechem si totiž Obříství vybral ke svému záměru baron František (Franz) Koller, kterému se zámek v Obříství hodil pro jeho velkolepé plány. To bylo tak… František Koller se narodil roku 1768 do rodiny lékaře na valdštejnském panství v Mnichově Hradišti. Jako neurozenému talentovanému synkovi mu nezbývalo moc možností, jak se vyšvihnout, ovšem jedna se přece jen nabízela: vojenská kariéra. A k té měl mladý Koller zřejmě předpoklady, navíc doba napoleonských válek mu přála, takže statečný mladík postupoval v hodnostech a po prokázané chrabrosti v bitvě u Aspernu v květnu 1809 byl ještě na bojišti, „v kouři a prachu válečné vřavy“ jmenován generálem. O rok později byl povýšen do šlechtického stavu jako „baron, svobodný pán von Koller“. Po skončení válek vystřídala kariéru vojenskou diplomatická, takže hrabě Koller byl jedním z těch, kdo doprovázeli Napoleona, tehdy ještě se všemi poctami, na Elbu: Napoleon mu prý věnoval jako uznání taktu klobouk. Po Vídeňském kongresu byl jmenován rakouským „generálním intendantem“ v Neapoli, kde měl dohlížet nad opětovnou instalací Bourbonů na trůn Království obojí Sicílie.

A s tím souvisejí dvě věci důležité pro Čechy a Obříství, no, důležité, jak se to vezme a jak pro koho… Zaprvé tam vezme s sebou jako pobočníka a pak vychovatele svých dvou synů Milotu Zdirada Poláka, o deset let mladšího talentovaného literáta a oddaného Čecha, který pak o svém pobytu v Itálii sepíše první novodobý českých cestopis, fenomenální Cestu do Itálie. A zadruhé, a to už se dostáváme do Obříství, baron Koller se v Neapoli horlivě zajímá o antické vykopávky, které počne ve velkém sbírat, kupovat, hromadit, získávat, což jaksi tehdy šlo ještě docela snadno – pokud jste na to měli, pochopitelně. Hrabě Koller si je ale nechce nechat pro sebe, nýbrž má v úmyslu pro ně nalézt místo v Čechách – a tím místem se stane, jak už tušíte, Obříství! Ano, zakoupí v roce 1817 od hraběte Clam-Gallase zámeček na břehu Labe, aby po něm do malé vsi u Mělníka po Labi připlouvaly bedny s tisíci kusy antických vykopávek, které chlapec z Mnichova Hradiště shromažďuje v daleké Kampanii. S nimi tam pošle též vlastenecky cítícího Poláka, který odjede v roce 1818 do Čech na Obříství, stane se vychovatelem dvou synů hraběte Kollera, ale též jakýmsi správcem jeho antických sbírek, jejichž kolekci hrabě Koller právě v těch neapolských letech horlivě vytváří. Celkem mělo jít snad o deset tisíc starověkých předmětů: tisíc tři sta antických váz, sedm set terakot, dvě stovky sklenic, několik desítek kusů mramorových soch, dvacet osm památek egyptských, snad nějaké mumie…

Existují úvahy, že hrabě Koller měl v úmyslu sbírku předat Společnosti vlasteneckých přátel umění, z kterého se klubala idea Národního muzea, kde by se jistě vázy pohřbené Vesuvem dobře vyjímaly vedle kostry velryby. Možná by ale sbírka zůstala na Obříství a tam by se dnes jezdilo do Muzea antických kultur čili Colleraria. Kdoví… Jenže v květnu 1827 se hrabě Koller nakazí v Neapoli tyfem a nečekaně umírá. Zanechá po sobě vdovu a nezaopatřené děti. Paní Kollerová prý nabízí sbírky Společnosti, ale ta o ně nejeví valný zájem, co s antikou v Čechách? Skočí po nich pruský král Fridrich Wilhelm III., který je právě na léčení v Teplicích. Sbírky koupí naležato za 200 tisíc říšských tolarů. Je možné jet se na ně podívat do Berlína. V Obříství by je stejně asi vzala voda. Kdoví…

http://www.jiripenas.cz/fotoblog/

14. srpna 2019